UKRAJINA: Přichází zkouška ukrajinské demokracie

Je po volbách, ve kterých je dost jasné, že zvítězil proruský kandidát Viktor Janukovyč. Mluví se o porážce oranžové revoluce, ale na místě komentátorů, kteří takto publikují, bych si nebyl tak jistý. Z případů Polska (SLD), Slovenska (SDĽ) i Maďarska (MSZP) víme, že je normální věc, že přijde čas kdy hrdinové revoluce prohrají a vyklidí pole svým konkurentům. Tehdy se ukáže, jak pevné základy mladé demokracie jsou.

Nejsem žádným nadšeným příznivcem ani Viktora Janukovyče, ani Strany regionů, ba ani strany Jednotné Rusko a myslím, že to pro naše čtenáře není nic nového. Přesto se stavím poměrně kriticky k hysterickému křiku po udržení oranžové revoluce v podobě revoluce "permanentní", o které se snaží Julia Tymošenko - mimochodem osoba, která toho s demokracií i ukrajinskou identitou, za kterou se schovává, má společného asi tolik, co saúdské ministerstvo spravedlnosti se spravedlností. Pokud ukrajinská demokracie je tak silná, jak tvrdí paní Tymošenko, pak bude další funkční období vládnout v souladu s ústavou Viktor Janukovyč, který nebude vládnout jako orientální despota, ale jako - třebaže populistický - demokratický politik. Pokus o permanentní revoluci, který my známe z případu Občanského fóra v roce 1990 či Národní fronty v roce 1945 a aktivit některých lidí směřujících k tomu, aby jednoduše tyto "všelidové koalice" vládly pokud možno bez další konkurence, je stejně nedemokratický a pro slušnou liberální společnost škodlivý, jako samotná autoritářská či totalitní moc. Nikdo není miláčkem a vůdcem všeho lidu věčně a ten, kdo si to odmítá připustit se často stává novým diktátorem. Takový případ známe z Francie a její revoluce z roku 1789. Pokud by se Julia Tymošenko pokusila o puč aby zachovala "ideály demokracie", demokracii tím pohřbí, a nemůže se divit, že se Západu do uznání jejích protiústavních aktivit nechce. Tymošenko obviňuje Evropskou unii, že se chová stejně jako Putin, když uznává Janukovyče jako vítěze voleb - sama přitom opomíjejíc, že pokud se zde někdo chová jako Putin, tak je to právě ona, která navíc nepůsobí dojmem, že má Putinův smysl pro profesionální autoritářství. Třebaže nemám Putina a jeho politiku rád, uznávám ho jako velmi schopného člověka; je pro mě osobou ztělesňující hrozbu, ale zároveň budící respekt. To se o chování paní Tymošenko říci rozhodně nedá.

Oranžová revoluce měla svůj smysl - proto vznikla a proběhla. Na to, že proběhla v nestabilních podmínkách se politici držící jejího odkazu udrželi až překvapivě dlouho - přes pět let (pro srovnání, v ČR se definitivně představa všeobjímajícího Občanského fóra rozsypala už po nějakých dvou letech). Došlo však k jevu známému prakticky ze všech revolucí, a sice že revoluční vůdci udělali během svého vládnutí mnoho chyb a ty jim politicky zavřely cestu dál. Na tom není nic divného, to je normální. Paní Tymošenko by si měla, pokud to s demokracií ve své zemi myslí vážně, poslechnout například povolební projev Johna McCaina - a srovnat jej se svým. Její naříkání hodné "druhého vítěze" mi nepřijde jako obdivuhodné a nedivím se ukrajinským voličům, že (nejen) kvůli němu tuto kandidátku nepodporovali. Čím dříve si to paní Tymošenko uvědomí, tím lépe nejen pro ni, ale i pro celou Ukrajinu.