ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Zrušili jsme Dělnickou stranu. Budou následovat komunisté?
Diskutoval jsem včera s jedním novinářem nejmenovaného českého deníku dlouho do noci, jestli je zrušení Dělnické strany rozhodnutí dobré, nebo rozhodnutí špatné.
Můj dobrý známý včerejší verdikt soudce Šimíčka s jásotem uvítal. Podle něj je dobře, že stát jasně ukázal, jaké projevy a chování je ještě společensky akceptovatelné (co se politické strany týče), a co už ne. Pokud se partaj v demokratickém systému obklopuje hajlujícími násilníky, adorujícími Adolfa Hitlera, je třeba s ní zatočit.
Ano. S tím nemám problém souhlasit. Bohužel je však při dnešní politické situaci (tím hůře, když jsou tři měsíce do voleb) hledět nikoliv na symboliku, ale na efekt. A podle mého názoru stát zrušením Dělnické strany poskytuje jejím exponentům tu největší službu. Ostatně jsem už na Nekorektně několikrát psal, že je rozhodně špatnou taktikou dělat z „dělníků“ mučedníky.
Jejich rétorika totiž zní takto: Systém se nás bojí a proto nás takhle perzekvuje! Protože MY jsme jediná skutečná opozice!
Světe div se, bezmozci na to slyší.
A ti samozřejmě nezmizí se soudním verdiktem z povrchu zemského; ostatně to vypadá, že Vandas a spol. mají už připravenou jakousi záložní stranu. Zaznamenal jsem dokonce i vyjádření politologa Mareše (o kterém si tedy mimochodem myslím své), že by téhle obskurní partaji mohla dokonce změna názvu pomoci.
Dělnická strana by pod jakýmkoliv názvem volby samozřejmě nevyhrála, i když mám pocit, že se česká média už minimálně rok a půl o její vítězství snaží. Informují totiž o každém uprdnutí téhle pidistrany, která ve skutečnosti reprezentuje pouze marginální procento ultralevicových bezmozků, ale každým článkem na hlavní straně novin přirozeně nabývá na důležitosti. Z pragmatického hlediska si ovšem můžeme říct, že takovýhle subjekt má vlastně jen jeden potenciál - a sice ubrat hlasy komunistům a sociálním demokratům. Programy těchto tří stran jsou nakonec skoro totožné, elektorát také.
Druhou věc jsem už nakousl v titulku. Když jsme už zrušili Dělnickou stranu, proč šmahem nezrušíme též KSČM? O co zrůdnější byla hnědá forma socialismu, než ta rudá? Co se týče počtu mrtvých, bolševici „na body“ mnohonásobně vítězí. Protiprávnost komunistické ideologie je mimochodem, pokud to čtenáři nevědí, zanesena v zákoně. A my máme přitom komunisty v parlamentu. Rozhodují o zákonech této země, pobírají všemožné benefity. Včetně soudruha Vondrušky, co mučil v kriminále politické vězně. Co může být ještě větší výsměch?
Aby bylo jasno, nejsem pro zrušení KSČM. Alespoň ne teď. To jsme totiž měli udělat v roce 1991. Komunistickým parlamentem zvolený prezident Havel ovšem rozhodl jinak a plody sklízíme dodnes. Jsou mi rovněž proti srsti iniciativy typu S komunisty se nemluví, které slouží jen ke zviditelnění jejich protagonistů. Jak jsme viděli v předloňské prezidentské volbě, i ti nejzarytější antikomunisté jsou náhle schopni s KSČM spolupracovat a hlasovat, jak bylo vidět na příkladu pana senátora Mejstříka. Čili chceme-li se zbavit komunistů jednou provždy, je potřeba je prostě jednou nezvolit.
A čeští (neo)náckové? Těm je třeba se vysmát, ignorovat je. Nakonec jich zase tolik není, to jen média, Policie ČR a pan Cakl se slečnou (?) Kalibovou jejich význam bůhvíproč zveličují. Až jejich akce, projevy a pochody nebudou mít obrovskou reklamu, přestanou zajímat lidi a zmizí sami.
Můj dobrý známý včerejší verdikt soudce Šimíčka s jásotem uvítal. Podle něj je dobře, že stát jasně ukázal, jaké projevy a chování je ještě společensky akceptovatelné (co se politické strany týče), a co už ne. Pokud se partaj v demokratickém systému obklopuje hajlujícími násilníky, adorujícími Adolfa Hitlera, je třeba s ní zatočit.
Ano. S tím nemám problém souhlasit. Bohužel je však při dnešní politické situaci (tím hůře, když jsou tři měsíce do voleb) hledět nikoliv na symboliku, ale na efekt. A podle mého názoru stát zrušením Dělnické strany poskytuje jejím exponentům tu největší službu. Ostatně jsem už na Nekorektně několikrát psal, že je rozhodně špatnou taktikou dělat z „dělníků“ mučedníky.
Jejich rétorika totiž zní takto: Systém se nás bojí a proto nás takhle perzekvuje! Protože MY jsme jediná skutečná opozice!
Světe div se, bezmozci na to slyší.
A ti samozřejmě nezmizí se soudním verdiktem z povrchu zemského; ostatně to vypadá, že Vandas a spol. mají už připravenou jakousi záložní stranu. Zaznamenal jsem dokonce i vyjádření politologa Mareše (o kterém si tedy mimochodem myslím své), že by téhle obskurní partaji mohla dokonce změna názvu pomoci.
Dělnická strana by pod jakýmkoliv názvem volby samozřejmě nevyhrála, i když mám pocit, že se česká média už minimálně rok a půl o její vítězství snaží. Informují totiž o každém uprdnutí téhle pidistrany, která ve skutečnosti reprezentuje pouze marginální procento ultralevicových bezmozků, ale každým článkem na hlavní straně novin přirozeně nabývá na důležitosti. Z pragmatického hlediska si ovšem můžeme říct, že takovýhle subjekt má vlastně jen jeden potenciál - a sice ubrat hlasy komunistům a sociálním demokratům. Programy těchto tří stran jsou nakonec skoro totožné, elektorát také.
Druhou věc jsem už nakousl v titulku. Když jsme už zrušili Dělnickou stranu, proč šmahem nezrušíme též KSČM? O co zrůdnější byla hnědá forma socialismu, než ta rudá? Co se týče počtu mrtvých, bolševici „na body“ mnohonásobně vítězí. Protiprávnost komunistické ideologie je mimochodem, pokud to čtenáři nevědí, zanesena v zákoně. A my máme přitom komunisty v parlamentu. Rozhodují o zákonech této země, pobírají všemožné benefity. Včetně soudruha Vondrušky, co mučil v kriminále politické vězně. Co může být ještě větší výsměch?
Aby bylo jasno, nejsem pro zrušení KSČM. Alespoň ne teď. To jsme totiž měli udělat v roce 1991. Komunistickým parlamentem zvolený prezident Havel ovšem rozhodl jinak a plody sklízíme dodnes. Jsou mi rovněž proti srsti iniciativy typu S komunisty se nemluví, které slouží jen ke zviditelnění jejich protagonistů. Jak jsme viděli v předloňské prezidentské volbě, i ti nejzarytější antikomunisté jsou náhle schopni s KSČM spolupracovat a hlasovat, jak bylo vidět na příkladu pana senátora Mejstříka. Čili chceme-li se zbavit komunistů jednou provždy, je potřeba je prostě jednou nezvolit.
A čeští (neo)náckové? Těm je třeba se vysmát, ignorovat je. Nakonec jich zase tolik není, to jen média, Policie ČR a pan Cakl se slečnou (?) Kalibovou jejich význam bůhvíproč zveličují. Až jejich akce, projevy a pochody nebudou mít obrovskou reklamu, přestanou zajímat lidi a zmizí sami.
Komentáře