SPOLEČNOST: Tupé protivenství je také někdy užitečné

Myslím, že se s podobným jevem většina našich čtenářů již setkala; aniž bych byl placen kterýmkoliv z následujících subjektů, tvrdím, že jde především o odpůrce Microsoftu, McDonald’s, či rovnou celých Spojených států amerických. I když to tak na první pohled nevypadá, jejich svatý zápal v boji proti „imperialismu“ může být i nesmírně užitečný hlasu rozumu.

I když to vypadá na první pohled jako krajně nespravedlivé, že například na americkou armádu je upřeno tolik pozornosti a silně se medializuje každý menší přečin, zatímco jiné subjekty mohou prakticky „beztrestně“ vraždit lidi po milionech a ještě se najdou tací, co naprosto legálně nosí podobizny jejich vůdců na tričku, není takový problém, aby byla právě jejich aktivita kvitována s povděkem. Vždyť tito lidé pracují na velmi přesné známosti aktivit nejen americké armády, ale i IDF a dalších neustále propíraných subjektů, a neuvědomují si, jak se jejich aktivita dá krásně použít jako důkaz v neprospěch takové argumentace.

Pokud chcete odsuzovat, a to klidně i právem, největším problémem může být nedostatek informací. Je to právě neuvěřitelná přesnost nacistických záznamů, která popíračům holocaustu umí nejlépe zavírat ústa – je to sice trapné to takhle říkat, ale právě proto, že různé úřady Třetí říše vedly pečlivé záznamy a celé to nenormální masové vyhlazování dokumentovaly, měli Spojenci vynikající materiál pro jejich obžalobu a odsouzení při Norimberském procesu. Bohužel, nacistický režim byl jediný, který ke svým zvěrstvům přistupoval s takovou pečlivostí. Kdyby komunisté vraždili – a dokumentovali – podobným způsobem své zločiny, bylo by mnohem jednodušší odsoudit zločiny rudého režimu. Je bohužel velmi snadné pro komunisty všeho druhu mávnout rukou nad jejich obžalobou, když nevíme, kolik obětí mají přesně na svědomí. Je vcelku jedno, že odhadujeme počet bolševických obětí od 80 do 120 milionů, přičemž už ten nejnižší a nejpřísnější odhad je dost hrozivý, když nemáme to, co mají oběti holocaustu – přesné jmenné seznamy zavražděných lidí, u nichž můžeme říct s naprostou jistotou, kdy a kde byli zavražděni. Pokud je mezi nejnižším a nejvyšším odhadem počtu obětí komunismu čtyřicet milionů lidí (čili více, než kolik občanů má Polsko), působí to nedůvěryhodně a úplně v tom zaniká ta hrůza, že i kdyby to bylo milionů „jen“ dvacet, už je to několikrát víc, než kolik stačil lidí vyvraždit nacismus.

Odpůrců Spojených států en général a především odpůrců americké armády běhá po světě takové obrovské množství, a to včetně lidí velmi bohatých, kteří jsou posedlí myšlenkou, že vláda Spojených států kryje masové vraždy, UFO a kdo ví, co ještě, že nemají problém v tom vynakládat opravdu obrovské prostředky na to, aby dokázali, že je Amerika špatná, že právě jejich aktivity jsou pro Ameriku zároveň perfektní obhajobou. Dá se říct, že pokud ani takováto armáda lidí, kteří spatřují smysl života v hledání špíny na Ameriku, nemůže najít víc, než několik jednotlivých, byť odsouzeníhodných (a také často i po právu vojenským soudem odsouzených) případů různého zneužívání, mučení a podobně, můžeme vcelku s jistotou tvrdit, že toho na Ameriku víc není. Stejný princip pak platí pro McDonald’s, Microsoft a další firmy či instituce, na které má tolik lidí globálně „pifku“.

Ať už si o lidech typu aktivistů Ne základnám, různých antiglobalistů, členů hnutí Greenpeace, komunistů či jiných ideologů myslíme cokoliv, jejich neschopnost při tak obrovských zdrojích věnovaných na zkompromitování Ameriky něco reálného – a velkého – opravdu najít je jedním z nejlepších důkazů, že mimo to, co už se ví, toho může být jen velmi málo, co se ještě neví. Americké úřady to vědí, a právě skutečnost, že existuje systém „oběť se přihlásí médiím, média to zveřejní, ještě i trochu nafouknou a právníci vysoudí na americké armádě relativně dost peněz“ dokazuje, že počet neznámých případů zneužívání vojenské moci musí být velmi minimální. V případě různých odporných režimů co jich na světě je, je to jiné. Tam máme jistotu nějakého počtu zavražděných, mučených či jinak zneužívaných či šikanovaných lidí a pak relativně velké množství podezření. Podezření s sebou nesou riziko toho, že se některá ukážou jako falešná – a mohou tak sloužit k umlčení kritiky totalitního režimu na základě argumentu „toto podezření bylo falešné, ergo všechna ostatní jsou také nejistá“. Problém, který však aktivisté výše uvedení mají, aniž by si to uvědomovali, je následující – jejich činnost velmi efektivně dokazuje, že armáda Spojených států je již od první světové války jednou z nejprofesionálnějších a nejslušnějších armád na světě, ne-li úplně nejslušnější, vezmeme-li v úvahu počet a velikost jednotlivých válečných operací a počet případů zneužití moci. Ještě že je máme.