POLSKO: Odvrácená tvář smutečního Krakova

Česká i světová média včetně naší nekorektní maličkosti přinášela z Polska od pádu polského vládního tupolevu srdcervoucí fotografie a záběry na polské ulice, kterak jsou plné vlajek a okázalého smutku. Z toho, co jsem viděl v ulicích Krakova ovšem musím podotknout, že se kolikrát tak nadsazovalo, že akcionáři firmy Adobe si museli mnout ruce, kterak se Photoshop dobře prodává.

Pro Krakovany, stejně jako pro prakticky každého v Polsku byla ta tragédie velkým šokem. Lidé se ptali, co s jejich zemí bude, když přišli zejména o vrchní generalitu; chodili do města vyjadřovat svou soustrast, která první den-dva byla podle toho, co jsem viděl, opravdu upřímná. Varšavští papaláši, oblíbení v Krakově asi podobně, jako ti pražští v Brně, ovšem nařídili týdenní státní smutek, který mnohé Krakovany po několika dnech začal velmi upřímně štvát. Lidé si z nehody začali dělat legraci (v Polsku jev velice nevídaný, nenormální a natolik provokující, že si onen vtipálek zpravidla koleduje o ústa, ovšem Krakov je dost specifické místo) a vrátili se k normálnímu životu. Chodili do práce, na procházky po městě, do hospody. Až do úterka.

V úterý byl totiž oznámen záměr pohřbít v Krakově krajně neoblíbeného Lecha Kaczyńského na hradě Wawelu vedle polských králů. Už opatrný záměr radních za PiS udělit na začátku března Kaczyńskému čestné občanství města Krakova narazil na tvrdý odpor občanů, kdy se během půl dne po Facebooku dalo dohromady asi 4,5 tisíce lidí, kteří přišli demonstrovat před radnici a kdy vznikla internetová petice proti tomuto záměru, kam se podepsaly desetitisíce lidí během několika dní. Pokud návrh na čestné občanství pro Kaczyńského se v Krakově chápal jako drzost radních, nápad pohřbít Kaczyńského s jeho ženou na Wawelu coby výjimečného prezidenta rozpálil občany doslova do ruda, tím spíš, že vůbec nešlo o rozhodnutí, které by šlo přes ústavní orgány státu. K tomuto rozhodnutí došlo tak, že prezidentův bratr Jarosław (předseda PiS, ovšem v opozici jako pouhý poslanec) a dcera Marta se “rozhodli” a protože krakovský kardinál Stanisław Dziwisz je Kaczyńského kamarád a má “vliv” na Wawelu, rozhodnutí tak šlo skrze soukromo-církevní cestu místo aby o něm jakkoliv jednal stát. Počínaje úterkem tak začaly v Krakově demonstrace před arcibiskupstvím proti tomuto rozhodnutí, které systematicky gradovaly až do soboty, kdy se kardinál mohl začít pomalu bát, že protestující vezmou jeho rezidenci útokem.

Sám jsem se účastnil demonstrace která proběhla ve středu večer, svolaná byla na osmou hodinu večer. Prvních zhruba dvacet minut byl hlavním tématem pohřeb prezidenta na Wawelu, kromě skandování různých hesel proti Kaczyńskému a kardinálovi lidé tvořili diskusní kroužky, v nichž především vyjadřovali svůj vztek nad tím, jak stačí nepopulárnímu politikovi (jeho popularita byla před smrtí kolem 20%) tragicky zemřít, aby se z něj udělala mediální celebrita, o níž se nesmí mluvit špatně. Po zmíněných dvaceti minutách ovšem demonstrace přerostla v otevřený protest proti moci církve ve společnosti, objevovala se hesla typu “komunisty jsme vyhodili, od vás (církve, pozn. red.) si rozkazovat nenecháme”, skandování “pokrytci” či “co się dziwisz” (co se divíš - narážka na kardinálovo příjmení) – a kolem zhruba půl deváté večer se na místě objevila asi pětkrát menší protidemonstrace, jejíž účastníci křičeli “nechte mrtvé spát” a cosi o tom, že účastníci protipohřební demonstrace jsou placeni Ruskem.

Dalších demonstrací jsem se neúčastnil, ale z toho, co jsem četl v médiích a co mi vykládali známí, kteří tam byli, bylo s každým dnem více protestujících a větší vztek. Státní smutek a pohřební náladu připomínala celý týden jen “celostátní” smuteční výzdoba, tedy vlajky s černými stuhami na institucích, televize, rozhlas či tisk. Žádné kilometrové fronty na položení svíčky k památníku jako ve Varšavě se nekonaly. Co se týče nedělního pohřbu, kvůli sopečnému popelu jsem se ho nemohl účastnit, neboť jsem byl v autobuse na cestě do Anglie, kam jsem měl letět, takže o jeho průběhu vím jen z doslechu od svojí slečny, která tam šla fotit a několika dalších lidí – většina “plaček” nebyla podle SPZ zaparkovaných aut v centru místních. Sečteno a podtrženo – není celé Polsko tak patetické, jak se na první pohled z médií zdá.