SPOLEČNOST: Za jakou ideou stál včera v Berlíně Václav Klaus?

Václav Klaus měl včera projev na Humboldtově univerzitě, v němž se, jako tradičně, opřel do eura a Evropské unie. Přitom ovšem konečně kromě kritiky představil i nějakou vizi, jak by Evropu rád viděl – jako Evropu států, které jsou hlavním zdrojem moci. Nevím, jestli v poslední době nezapínal počítač nebo nešel na libovolný bývalý hraniční přechod počítat projíždějící auta, ale každopádně se dá říct jedno – zcela evidentně si nevšiml, že dvacáté století, století mas, davů, všeho organizujících “národních” států, je naštěstí pryč. Abychom jen neopakovali po mládežnících z 50. let cosi o “zastaralosti” a “nové budoucnosti”, pojďme se podívat na hlubší, historický původ Klausových názorů.

Celá dlouhá staletí byl člověk člověkem, buď šlechticem, měšťanem nebo poddaným. Postupnou evolucí se podařilo zrušit robotu a nastolit systém, v němž má každý člověk takovou pozici ve společnosti, na jakou si vydělá a kdy stát na něm zajímá pouze jedna věc – jestli zaplatil daně, a pokud vyváží/dováží zboží, jestli zaplatil clo. Byla to doba, kdy jestli byl někdo občanem Rakouska-Uherska, Pruska, Francie nebo Spojeného království bylo úplně jedno, živnost mohl rozjet kdokoliv kdekoliv, mohl se rovněž usadit kdekoliv v Evropě a myslet na to, jak si prožije díky své pracovitosti život, v němž si dopřeje to, po čem toužil. Samozřejmě mnozí zůstávali na rodné hroudě, ale opět to bylo ze svého vlastního rozhodnutí. Člověk byl tehdy individuem, nikdo se ho nesnažil “otesat” do formy nějaké “masy”, kategorizovat nebo jinak kádrovat. Ačkoliv se nám to zdá neuvěřitelné, kádrování a monopol chamtivého státu na to určovat, jaký smí mít občan kontakt se zahraničím, je myšlenka až opravdu 20. století.

Ve 20. století každodenní realitu v Evropě udržovali právě tito lidé, kteří měli potřebu prověřovat, kádrovat a zakazovat nebo z milosti povolovat. Nejen komunisté a nacisté, ale prakticky příslušníci všech ideových proudů ve 20. století bazírovali na silné roli států. To by bylo, aby kdejaký Franta z Horní Dolní mohl jen tak mir nichts dir nichts dělat něco s Konradem z Oberunterthalu! To bychom se na to podívali. Celé dvacáté století ti, kteří za to byli odpovědní, budovali “novou a šťastnější budoucnost přátelství mezi národy”, kde oním národem se myslí samozřejmě stát. Podívejme se například na to, jak spolu fungovala RVHP – mezi státy (řízenými komunistickými stranami) panovalo nerozborné bratrství a vzájemná láska. Ze samé lásky představitelé jednoho státu s představiteli jiného státu milostivě dovolovali, aby za určitých podmínek určitý počet lidí z jedné země mohl navštívit ty z jiné země. Že si ovšem běžní Slováci mysleli nejen o Maďarech, ale i o Češích svoje a často to nebylo, navzdory oficiální propagandě, nic pěkného, to už byla věc jiná.

To, co jsem výše popsal, nemá nic společného s komunistickou ideologií, ale s ideologií národních států, kterou ke své nefunkční dokonalosti dovedla Organizace spojených národů či Mezinárodní olympijský výbor. Místo toho, aby se každý, kdo si myslí, že na to má, u MOV přihlásil s tím, že se půjde kvalifikovat na olympiádu, musí jít za olympijským výborem ve své zemi, který pak vysílá “reprezentaci”. Je ale potom olympiáda přehlídkou nejlepších z nejlepších? Není, protože tam zbytečně zabírají místo horší lepším, kteří se na hry protlačili jen kvůli své státní příslušnosti. Není tohle takhle náhodou princip, proti kterému nejeden český pravičák oprávněně kritizuje pozitivní diskriminaci v případě žen či menšin? Podobné je to i s OSN. Protože se jedná o organizaci, která dělí svět na státy, jsou v ní tyto státy zastoupeny a právě ony činnost OSN organizují. Jaký je výsledek? Velké země, byť sebeslušnější a sebevýznamnější, mají totéž hlasovací právo ve Valném shromáždění jako země malé a bezvýznamné, což samozřejmě způsobuje, že významné země nemají o dění v OSN zájem. Výsledek je jaký? Organizace nefunguje.

Tento svět, který skončil v Evropě v 90. letech s nástupem internetu, rozšířením platebních karet a zejména s evropskou integrací, zastupuje a obhajuje Václav Klaus. Jeho názory by byly co platné v roce 1985, kdy svět skutečně podle jeho teorií fungoval, ovšem dnes to tak není, dnes se díky všem bohům co na světě jsou vrátila suverenita aspoň v těch slušnějších a civilizovanějších zemích alespoň částečně zpět občanům. Češi-domasedi to nepocítí, ale Češi-emigranti už ano. Dnes není problém, když mě omrzí život v České republice se sebrat, sednout za letadlo za pár korun, odjet do kterékoliv jiné země EU a rovnou tam rozjet byznys nebo se nechat zaměstnat. Bez přídavných povolení (od roku 2011 už ani v Německu nebo Rakousku), bez toho, aby se mě kdokoliv ptal, bez toho, abych se musel před kýmkoliv obhajovat. Prostě jdu a zkusím své štěstí, jestli tam o mě mohou stát. Samozřejmě tenhle systém se kdekomu, včetně pana Klause, nelíbí. Pod heslem co si má nějaký soukromník co rozhodovat by nejradši tito etatisté opět měli moc nad tím, kdo kam půjde, co kdo kde bude dělat. Tu moc už nemají a tak záštiplně štěkají. Jsou sami anachronismem – něco jako OSA v dnešní digitální době.

Lidé jako Václav Klaus či Jiří Paroubek už na prodlužování komatu svého 20. století moc času nemají, protože za dvacet let jim, pokud nějak nezvrátí uměle vývoj zpět ke století úředníků a formulářů, už nikdo naslouchat nebude. Proto teď kopou a snaží se lidi novým světem, plným “bezcitné globalizace” a – řečeno s nesmrtelnou Věrou Pohlovou, důchodkyní – počítačů a internetů, strašit. Naštěstí to snad dlouho nevydrží, rozhodně ne celoevropsky, a co se týče České republiky, maximálně se stane to, že bude ČR zase nějakých pár desetiletí za Západem civilizačně pozadu.

PS: A za řeckou krizi opravdu nemůže euro, ale řecká rozežranost. Euro chrání řecké občany – kdyby měli drachmu, stát ji devalvuje, čímž ale de facto okrade svoje občany o nějakých 40% svého majetku. Řekové by nejspíš neprotestovali, protože jsou na okrádání ze strany svého státu zvyklí, ovšem vědomí, že tento nástroj existuje, by nevyřešilo problém. Stát by se opět zadlužoval a když by přišel čas splácet, opět by své občany okradl. Teď se aspoň poprvé v novodobých dějinách budou Řekové muset zachovat zodpovědně, zefektivnit (seškrtat) státní správu a zjednodušit život soukromému sektoru. A to vše na čí popud? Ano, odpovídáte dobře, na popud Evropské komise, která učí levicové Řeky pravicovým reformám.