ČESKÁ REPUBLIKA: Odvoleno jest a hlavy se kutálejí

Česká strana sociálně demokratická vyhrála letošní volby do Poslanecké sněmovny způsobem, na který jistě dlouho nezapomene.

Volební výsledek se dal v podstatě očekávat, pokud se člověk spolehl na zdravý rozum a nepopřál příliš sluchu předvolebním průzkumům. Ty totiž do posledního dne bůhvíproč favorizovaly Jiřího Paroubka, který ovšem v krajně upoceném finiši vršil jednu chybu za druhou a závěrem vynadal v předvolební debatě důchodkyni, protože měla na sobě modré tričko.

Proto jsem se nemohl ubránit pocitům jisté škodolibosti, když včera totálně zlomený papaláš Paroubek komentoval z Ústí nad Labem první volební výsledky. V té chvíli byl už mrtvým mužem a jeho spolustraníci mu za pár hodin později s úlevou zatleskali k odchodu, možná že při té příležitosti padla v Lidovém domě i nějaká ta lahev šampaňského.

Je to dobře, nebo špatně? Existuje více rozdílných úhlů pohledu. Pro Českou republiku je Paroubkova demise z vysoké politiky zcela jistě pozitivem. Těžko bychom na zdejší politické scéně hledali druhého člověka, který by byl stejně jako Paroubek symbolem arogance, zpupnosti, papalášství a chorobné touhy po moci. Expředseda ČSSD, opojený pravděpodobně "cinknutými" předvolebními průzkumy, si byl tak jistý drtivým vítězstvím, že podcenil co se dalo a jeho rodná partaj mu to vzápětí spočítala. Na straně druhé je ho ovšem tak trochu škoda - a pocítí to zejména pravicový volič nejpozději ve volbách příštích. S Paroubkem byla totiž ČSSD pro spoustu lidí (zejména pro mladší ročníky) nevolitelná. To se může změnit nástupem Bohuslava Sobotky či Michala Haška do jejího čela. Umím si představit, že zejména z prvního jmenovaného by mohla média při troše snahy expertů na public relations udělat div ne nového Tonyho Blaira. Zákulisní informace z útrob Lidového domu zní, že ČSSD si již teď nechává vypracovat rozsáhlou strategii na lov mladých voličů. S Paroubkem by se jim to nepovedlo nikdy, se Sobotkou to bude možná snadnější, než by si jeden myslel.

Jistě se v takovém případě mohou inspirovat u strany TOP 09, kterým se podařil tah bezmála geniální: jednak přimět mladé lidi, aby volili pána, kterému už je přes sedmdesát, druhak přesvědčit velkou voličskou skupinu, že se jedná o něco zcela nového. Realita je každopádně jiná, vždyť pánové Kalousek a Schwarzenberg jsou na české politické scéně už mnoho let! Masivní podpora TOP 09 právě mezi mladými lidmi mě, přiznám se, dost překvapovala, stejně jako nekritický obdiv k jejímu předsedovi, jenž u nás dosahoval až "obamovského" zbožnění, přičemž racionální argumenty často chyběly.

Z několika aspektů výsledku letošních voleb mám radost, jiné mě děsí. Začnu těmi prvními. Radost mám zejména z padání hlav. Paroubek tu svoji položil na špalek jako první, zároveň s ním se loučíme s Ivanem Langerem, mužem na špinavou práci v ODS, na funkci rezignoval rovněž primátor Pavel Bém, který prohrál občanským demokratům v Praze volby. Takhle to má vypadat, přátelé! Jen houšť a ať se pěkně kutálejí.

Radost mám také z neúspěchu Miloše Zemana, který odvedl tolik potřebnou mouřenínskou práci - odebral levici pár důležitých procent hlasů a nyní se může vrátit objímat stromy na Vysočinu. Z klidného rozjímání ho sem a tam může vyrušit protřelý lobbyista Šlouf, napojený na ruské penězovody, nicméně z tohoto mraku už pršet nebude.

Se slzou v oku se naše kamarádky v batikovaných sukních také loučí s nesmělým playboyem Ondřejem Liškou a jeho zelenou suitou. Normálním lidem jejich pološílené návrhy a trucpodniky ve Sněmovně zcela jistě chybět nebudou. Není ovšem vyloučené, že během dalších let vygenerují opět nějakou mainstreamově zajímavou bytost do svého středu a do české politiky se opět vrátí.

To si už nemyslím o KDU-ČSL, za kterou se dveře ve Sněmovní ulici zavřely podle mého názoru nadobro. Strana sice odešla, ale lidovci, tentokrát v dresu TOP 09, zůstali uvnitř.

Radost mám pochopitelně rovněž i z neúspěchu ultralevicových subjektů Suverenita a DSSS. Ani jedno, ani druhé bych ovšem zatím nepodceňoval.

Děsí mě raketový nástup Věcí veřejných, a to proto, že je jaksi neumím dešifrovat. Je to pravicová strana, je to levicová strana? Nejspíš ani jedno, ani druhé. Tohle účelové seskupení na jedno použití je hlavně krajně populisticko-demagogickým subjektem s totálně nedůvěryhodným předsedou (kterému média vyrobila svatozář na první pohled již značně umělou) a zneklidňujícím pozadím. Ve svém okolí neznám nikoho, kdo by je volil, přesto však určité procento přesvědčili. To je špatná zpráva, protože ve Sněmovně a ve vládě nebudou k ničemu, pouze k vydírání silnějších politických partnerů.

Kdo bude premiérem?
Tím se dostáváme k záležitostem, které nás teprve čekají. Kdo vlastně sestaví vládu? Všichni, včetně médií, dělají účet bez hostinského a tvrdí, že to zcela jistě bude Petr Nečas, který bude vládnout jakémusi kabinetu "rozpočtové odpovědnosti" společně s TOP 09 a Věcmi veřejnými. Ano, to je jedna z variant. Pokud k ní dojde, dá se očekávat, že se věci od uplynulého volebního období vlastně moc nezmění. Opět budeme mít křehkou formálně středopravicovou vládu věčně rozhádané koalice, která bude konat spíše středolevé kroky, bude pod neustálým bombardováním z řad levicové opozice a možná se ani nedočká dalších voleb v řádném termínu.

Přesto je takové řešení asi nejlepším z těch možných. Vizionáři ovšem jako kdyby nevěděli, že k němu vůbec nemusí dojít. Na tahu je totiž prezident, u kterého se dá očekávat, že pověří sestavením vlády vítěze voleb, tedy ČSSD. A pokud si dobře pamatujeme z roku 2006, vítěznou stranu pověřil i napodruhé. Kde je nějaká garance, že Nečas vůbec bude mít šanci sestavovat vládu? Pokud se nemýlím, třetí případný pokus by měl dostat předseda Poslanecké sněmovny.

Budou tedy následovat tvrdá vyjednávání. Vyloučené není ani to, že se "přijatelnému" Sobotkovi podaří dohody, které by se nikdy nepodařily Paroubkovi. Lidé okouzleni knížecím charismatem by neměli zapomínat na to, že postlidoveckou stranu řídí někdo úplně jiný, a to všeho schopný Miroslav Kalousek, který naposledy vyjednával o vládě i s komunisty. Koalici ČSSD, TOP 09 a VV (nebo jinou formu spojenectví na totožné bázi) nevidím vůbec jako nepravděpodobnou. Ostatně něco velmi podobného jsme zde měli od roku 2002, a jak si jistě všichni dobře pamatujeme, ani tenhle model čtyřleté období nepřežil.

Nejhorším řešením by samozřejmě byla velká koalice, kterou, zdá se, už delší dobu prosazuje Václav Klaus. Petr Nečas by ovšem musel být blázen, aby na takové řešení kývl. Dal by tím jasný signál (nejen) svým voličům, že v příštích volbách se už vlastně nemusí obtěžovat - a když, tak dát hlas extremistům.

Sečteno podtrženo, volby 2010 nepřinesly žádný velký zázrak a žádné velké překvapení. Ale ty padající hlavy mě opravdu těší.