EVROPA: Ochrana evropských hranic v rozkladu?

Evropská Komise chce posílit ochranu evropských hranic. Přišla proto s návrhem, jak zefektivnit fungování agentury pro řízení operativní spolupráce na vnějších hranicích členských států EU (FRONTEX). Návrh okamžitě vyvolal mnoho kontroverze a vyústil v odchod Malty, vedle Španělska a Itálie hlavní prioritní země agentury, z plánovaných společných operací pro rok 2010. FRONTEX tak ztrácí jednoho ze svých hlavních partnerů a dochází k podkopání smyslu fungování této agentury. Jsme svědky rozkladu evropské spolupráce při ochraně vnějších hranic EU?

V čem vězí problém FRONTEXu? Agentura byla zřízena v roce 2005 v reakci na stoupající počet ilegálních imigrantů mířících přes Středomoří do zemí Evropské unie. Cílem agentury nebylo nahradit dosavadní národní systém kontroly hranic, ale pouze poskytnout pomoc v krizových situacích, zefektivnit vzájemnou spolupráci skrze výcvik hraničních hlídek a rozvinout integrovaný model pro analýzu rizik. Fungování FRONTEXU však bylo od počátku značně omezeno nedostatečnými personálními, operačními a finančními kapacitami. Překážou je i nejasný právní rámec, kterým se fungování a operace FRONTEXU řídí. Evropská komise se svým novým návrhem snaží najít řešení, které umožňují FRONTEXU efektivně fungovat. V budoucnosti by proto měli členské státy pro FRONTEX závazně vyčleňovat technické zařízení a kvalifikované hraniční hlídky. Měl by být také zaveden jasný právní rámec pro společné operace, jako např. povinnost země hostící misi FRONTEX zavést nalezené imigranty na svém území.

Proti návrhu Komise se staví jak země mající s imigrací problémy tak i země, které s imigrací větší problémy nemají. Opozice vůči novému návrhu Komise se zformovala do dvou hlavních táborů. První tábor odmítá povinné poskytování prostředků pro FRONTEX, které bude znamenat zvýšení finanční zátěže. Mezi tyto země se řadí i Česká republika. Druhý tábor je staví proti novému právnímu rámci. Během předešlých operací byli nalezení imigranti přivážení do nejbližšího přístavu, který nemusel být v zemi hostící společnou misi. Současné nové uspořádání však zvyšuje zátěž pro země hostící společnou misi. To je také jedním z hlavních důvodů, proč Malta z FRONTEXU odchází. Pokud však nedojde k posílení kapacit FRONTEXU a nastavení takového právního rámce, který bude přijatelný pro země hostící mise FRONTEXU, zůstane i nadále agentura pouze bezzubým tygrem.

Česká republika není hraniční zemí EU a ačkoliv se od roku 2004 počet imigrantů žijících v ČR zdvojnásobil, imigrační tlak zde není zdaleka tak silný jako v zemích jižní a západní Evropy. Jakou má tedy posilování evropské spolupráce v oblasti hraničních kontrol pro Českou republiku přidanou hodnotu? Česká republika je od roku 2007 členem Schengenského prostoru a proto cokoliv, co se děje na hranicích EU může mít potencionální dopad i na situaci v České republice. Lisabonská smlouva navíc nově zavádí do oblasti Společné immigrační a asylové politiky tzv. princip solidarity a sdílení zodpovědnosti. Co konkrétně tento princip znamená? Odpověď nalezneme v současných zkušebních programech EU. Rámcový program Solidarita a řízení migračních toků pro období 2007-2013 vyčleňuje finanční prostředky pro oblast asylu, integrace legálně pobývajících imigrantů, návrat nelegálních imigrantů do země původu a kontrolu hranic. V minulém roce byl dále zaveden nový pilotní program sdílení zátěže o žadatele o azyl pro Maltu. Hlavními současnými pilíři principu solidarity a sdílení zátěže je tedy spolupráce v rámci FRONTEXU a zavedení přemisťování žadatelů o azyl v rámci EU. Současnou debatu o FRONTEXU je proto nutné chápat v širším kontextu vývoje evropské imigrační a azylové politiky.

Imigrační a azylová politika představuje nejen jednu z hlavních priorit Evropské komise, ale je také na předních příčkách zájmu velkých evropských hráčů jako je Francie, Španělsko či Itálie. Proto je možné předpokládat, že se tato politika bude v budoucí době dále rozvíjet. Česká republika by proto neměla usnout na vavřínech. V první řadě je nezbytné, aby byla imigrační a azylová politika považována za jednu z hlavních priorit České republiky v rámci prosazování evropské politiky. Tomu tak doposud bohužel nebylo. V minulém roce odmítla Česká republika kandidaturu na sídlo Evropského azylového podpůrného úřadu (EASO), pro jehož získání patřila mezi horké favority a dala přednost mlhavé možnosti získat sídlo agentury pro systém Galileo, i když již v té době bylo zřejmé, že Česká republika nemá velké šance získat více než pouze administrativní části této agentury. Česká republika by také měla hrát pro-aktivní roli v této politice a být schopna připravit si prostor pro kompromisy, které budou co možná nejvíce reflektovat její zájmy. Proto se zdá být krátkozraká současná pozice Senátu ČR, který odmítá posílení FRONTEXU, který se zdá být z pohledu ČR přijatelnějším naplněním principu solidarity a sdílení odpovědnosti než zavedení sdílení zátěže o žadatele o asyl.

Současná debata o návrhu na posílení FRONTEXU je lakmusovým papírkem, který naznačí mnohé o tom, jak se bude evropská spolupráce v oblasti imigrační a azylové politiky dále vyvíjet. Česká republika by si měla uvědomit, že ačkoliv jsou hranice EU geograficky vzdálené, faktický dopad nejen s ohledem na ochranu hranic, ale celou koncepci evropské imigrační a azylové politiky se projeví i na území České republiky.

Pro nekorektně.com

Tara