SPOLEČNOST: Jsou dnešní mladí jako svazáci?

Často se vyčítá dnešní mladé generaci, která se vzpírá stylu života svých rodičů a prarodičů, že bourají “starý svět” stejně aktivně, jako bourali svazáci 50. let ten předúnorový. Je ten příměr ovšem fér?

Generační spor nevyvolal ani Jiří Paroubek, ani Facebook, ani ODS. Ten tady je a vychází především právě z nenormálnosti “vítězně únorové společnosti” padesátých let – a z toho, že tato generace je dnes konfrontovaná s normálností vnějšího světa, který bez železné opony do české společnosti nezadržitelně plynou zpoza západních hranic. Mladí lidé, vychovávaní na MTV, internetu, facebooku, popřípadě Erasmu, vidí svět docela jinak a názory jejich rodičů i prarodičů jsou často v protikladu s jejcih životními plány.

Shodou okolností, životní styl, jehož se starší generace tak děsí a který prosazuje tvrdě dnešní mládež, není ničím novým. Naopak – je to způsob života, který se do značné míry podobá tomu, co si pamatují pradodiče jejich dnešních prarodičů – z dob, kdy hranice znamenala jen hranici celní, cestovní pasy nebyly, svět byl globalizovaný a bezmála každý chodil “do světa” – zpravidla do Německa - “na zkušenou”. Tento svět zbourali nacionalisté 19. století a jeho trosky jako silou atomové bomby rozprášili komunisté prosazováním života lokálního, kontrolovaného, zabyrokratizovaného a omezeného. To je to, zač bojovala “mládež Gottwaldova”, svět, v němž by lenoch, který se světa spíš bojí, byl na koni a systém byl uzpůsoben jeho potřebám.

Je dobré si uvědomit, že odpor proti dnešním starším generacím není totéž, jako odpor vůči starším lidem z doby “mládeže Gottwaldovy” – je dobré si položit otázku, kým jsou dnešní padesátníci a sedmdesátníci, proti kterým je odpor především zacílen. Ano, tipujete správně, dnešní důchodci a předdůchodci jsou často právě zestárlá revoluční mládež 50. let, respektive jejich děti, které tito stačili v době hluboké totality pokřivit k obrazu svému. Jejich hysterický křik, který přirovnává mladé bourání jejich světa k tomu, co sami páchali zamlada, je o to hlasitější, o kolik si pamatují své vlastní činy, které provedli v domnění, že ti staří, které tehdy “rozkulačili”, jim to kvůli svému pokročilému věku nevrátí.

Jak je ale vidět, spravedlnost má vždy poslední slovo. Ačkoliv by takový běžný “kulak” či jiný “třídní nepřítel” z 50. let těžko znal pojmy jako internet, Facebook, cool či jméno Jiřího Paroubka, jsem naprosto přesvědčen o tom, že pokud by někde posmrtně byli na tom hypotetickém obláčku, hodili by si vajíčkem po Paroubkovi také, stejně jako by se nadšeně přidávali do skupin revoltujícím proti dnešním starým bolševickým umaštěncům. K té předbolševické generaci starého otevřeného nadnárodního světa patří dnes právě mladými lidmi obdivovaný Karel, kníže ze Schwarzenbergu – když se díváme na výsledky studentských voleb, jen těžko se bude hájit myšlenka, že je podpora mladých pro něj jenom náhoda.