nekorektně.com

První kolo prezidentských voleb skončilo. Podle očekávání se do druhého kola dostali kandidáti PiS a PO – Jarosław Kaczyński a Bronisław Komorowski. První kolo druhý jmenovaný s nepříliš velkým rozdílem hlasů vyhrál; významný podíl hlasů ovšem připadl i propadlému kandidátovi levice Grzegorzi Napieralskému. Zejména jeho voliči rozhodnou o tom, kdo se stane příštím polským prezidentem. Obávám se, že mnozí novináři, komentujíce zahraniční politické dění, si neuvědomují realitu země, o které píší, a tak se dopouštějí hrubých desinterpretací – české novináře nevyjímaje. Nějakým divným počinem se v českých zemích zažilo, že v Polsku neexistuje téměř žádná levice, jsou tam dvě pravicové strany, přičemž jedna je “jako Klaus” a druhá je “taková jiná pravice”. Na způsobu, kterým česká média komentují současné prezidentské volby v Polsku přitom není nic mylnějšího. Rozhoduje-li de facto o tom, kdo bude budoucím prezidentem naší sousední země, elektorát strany SLD (Sojusz Lewicy Demokrat

Autor Finrod Felagund i jiní často nastiňují chyby a hříchy české minulosti. Za jednu z nejvážnějších pak bývá označováno vyhnání Sudetských němců, případně i vlastní vznik Československa. Těžko samozřejmě polemizovat s těmito názory, protože autoři většinou jen kritizují to, co se stalo, aniž by nastiňovali své představy řešení problému. Kritizování je, jak nás učí zkušenost, vždy výrazně jednodušší. Osobně se domnívám, že hlavní chyba je v prostém omylu, spočívajícím v záměně ideální varianty s variantou reálnou. Zkrátka, ne vše, co se nám pro jistou historickou situaci zdá být ideálním řešením, bylo také historicky reálné. Představa, že by husitské války neskončily likvidací polních vojsk, ale kompromisem a vznikem jakési „šlechtické a městské republiky“, podporující výrobu a obchod a vedoucí k obrovskému vzmachu Zemí Koruny České, tak tato představa je sice nádherná, ale zcela mimo mísu. Bohužel. Obávám se, že ona pouhá kritika reálných křivd bez nastínění lepšího řešení je právě d

Stalo se to už tolikrát; miliony zavražděných, perzekuovaných či jinak až k smrti nenáviděných. Zločiny na nich spáchané lidé s klidným svědomím obhajovali tím, že si za to mohou sami, vždyť se – no považte, tu drzost - “vyvyšovali”. Pomiňme, že to “vyvyšování se” je velmi často domnělé, vždyť stačí mít lepší auto než soused a už se “vyvyšujete”. Proč se z toho ale stal hrdelní zločin? Starší generace Poláků nemají problém obhájit poválečné pogromy na Židy v Kielcích a Jedwabném s tím, že si za to Židé mohou sami, vždyť se přeci nad Poláky “vyvyšovali”. Totéž jen s jinými jmény se týká Čechů ospravedlňujících poválečné masakry německojazyčného obyvatelstva – prý se také provinili tím, že se “povyšovali”. Adolf Hitler rozpoutal nenávist vůči Židům skrze totéž - Židé měli střádat "na úkor Němců" a "povyšovat se". Totéž v bledě modrém se najde téměř v každé jedné zemi a nemusí se to týkat ani národností – průměrný český sociální demokrat vám řekne, že nesnáší ty “ode

Již roky válčí obyvatelé Černic a Horního Jiřetína o to, aby jejich města nebyla srovnána se zemí kvůli těžbě hnědého uhlí. Jejich majetek může být (byť s náležitou kompenzací) vyvlastněn kvůli tzv. veřejnému zájmu podle §33 zákona č. 44/1988 Sb. známého jako Horní zákon. Jde ovšem o veřejný zájem, nebo ne? Ačkoliv nemám ve zvyku souhlasit s Hnutím Duha a pravděpodobně se neshodneme ani na návrhu řešení ekologické situace západní části Sudet, toto hnutí je přinejmenším v jednom argumentu poměrně blízko pravdě – a sice že v případě Černic a Horního Jiřetína nejde ani tak o veřejný zájem, jako spíš o zisky Mostecké uhelné společnosti. Připomeňme si, jak oblast vypadala před sedmdesáti lety a jak vypadá dnes – tehdy pěkná krajina, dnes naprostá zkáza; už se ani nedá mluvit o poškozené krajině, jako spíš o “zmizelé” krajině. Prach, smog, zápach, špína, kouř, stovky zničených obcí a kulturních památek – to je dnešní Podkrušnohoří. Komunisté proměnu krajiny v to, co je tam dnes, obhajova

Ačkoliv jsem se narodil v Praze, mám v České republice blízko především ke Královéhradeckému kraji, konkrétně ke Dvoru Králové nad Labem. Kdo do Dvora přijede v nynějších dnech na náměstí, zjistí, že kromě mariánského sloupu, radnice, stavebních strojů, rozkopané dlažby v důsledku masivní rekonstrukce centra města a všudypřítomného lešení se tam vyskytuje též prazvláštní kašna. Když cimrmanologové navrhovali postavit na pražském Malostranském náměstí sochu Járy Cimrmana místo někdejší sochy maršála Radeckého, publikum v divadle se tomuto návrhu smálo jako dobré recesi – a já jejich smích sdílím. Představte si ale situaci, že přijde někdo, kdo podobný návrh myslí smrtelně vážně. Vítejte ve Dvoře Králové nad Labem. Královédvorský rodák Václav Hanka, velký obrozenec a vlastenec, měl v polovině 19. století pocit, že Češi mají málo historických hrdinů a literárních památek, a stvořil technicky velmi zdařilý falsifikát dokumentu později známého jako Rukopis Královédvorský, který měl „obj