nekorektně.com

Naši čtenáři vědí dobře, že odsuzuji dlouhodobě násilí páchané ve jménu etnické příslušnosti na našich německojazyčných spoluobčanech z roku 1945 – a soudím, že je čas vyjádřit se k obdobnému problému i v dnešní Francii. Vypadá to totiž, že si v ne zrovna nejlepším světle vzal z Edvarda Beneše příklad Nicolas Sarkozy. Chápu problémy, které kvůli početné romské komunitě hlásící se k tradičnímu životnímu stylu vznikají, zažil jsem jich dost i na vlastní kůži. Žít v sousedství hlučných osad nebo táborů, kde se okolo vrství odpadky, množí nemoci ze špíny a zápach je nepříjemné, nicméně nic z toho neopravňuje k uplatňování kolektivní viny. Samozřejmě, že z praktického hlediska by nejspíš nebyl problém vtrhnout do takového tábora “kočovníků” a prakticky na každého jeho obyvatele najít nějaký přestupek, rušením nočního klidu počínaje, přes prošlou technickou na autě, poškozováním životního prostředí konče. Tradiční romský životní styl poskytuje tolik možností pro to jednoho zavřít nebo ne

Měl jsem tu možnost dělat soukromého mezinárodního pozorovatele při prezidentských volbách v Polsku ve volební místnosti ve městě Kudowa-Zdrój a byl jsem naprosto šokován. Průběh voleb totiž nesplňoval elementární demokratické standardy tajné volby a poskytoval tak možnost manipulaci a šikany například ze strany příbuzenstva či sousedů, kteří mohou kontrolovat, koho kdo volil. Z četných rozhovorů vím, že to, co jsem viděl, platí pro celé Polsko, čili nejde jen o nepatrnou výjimku z malého města u hranic s Českou republikou. Dá se tedy říci, že situace je na pováženou a tyto nedostatky rovněž mohly mít velký vliv na volební výsledek, především ve prospěch strany Prawo i Sprawiedliwość (PiS) Jarosława Kaczyńského. Které nedostatky to byly: - volební lístky se nedávají do obálek, pouze se hází do urny, jak jsou - všichni kandidáti jsou na jedné kandidátní listině - jako „plenta“ sloužil karton na stole oddělující čtvrtiny stolu, kde bylo možné se „nějak“ schovat – ale to

Nový poradce premiéra Nečase pro lidská práva se ještě nestačil chopit jemu svěřeného úřadu a už v řadách české levice zavládla panika. Z intenzity, s níž čeští levicoví intelektuálové troubí na poplach, se dá usuzovat, že se Petr Nečas rozhodoval při výběru svého poradce správně. Je ředitel Občanského institutu Roman Joch skutečně fašista, jak se ho teď levé spektrum usilovně snaží nálepkovat? Oslovit ho coby další osobnost k rozhovoru pro Nekorektně bylo vlastně logickým krokem. Máte se stát poradcem premiéra Petra Nečase v oblasti lidských práv. Jak Vás premiér oslovil a jaká bude Vaše koncepce vykonávání této „rádcovské“ funkce? Premiér Nečas mě oslovil prostřednictvím pana Martina Římana, šéfa vznikajícího týmu premiérových poradců. O konkrétní náplni mé „rádcovské“ funkce jsme zatím nemluvili, ale předpokládám, že pan premiér si určí, co bude potřebovat – např. vypracování analýz a posudků k různým koncepcím a programům. Nebudete nicméně první, kdo bude pracovat v této oblasti

Svět české konzervativní pravice má nové téma. Už to není Lisabonská smlouva a Bilderberg Group, ale světe div se, jakási příručka k sexuální výchově. Původně jsem po přečtení několika článků nad celou věcí mávl rukou, ale v momentě, kdy se celá záležitost dostala i na titulní stranu našeho nejčtenějšího "seriózního" deníku a vyjádřil se k ní sám premiér Nečas, začal jsem se zajímat více. Většinou nechci psát o žádném tématu, pokud se s ním blíže neseznámím - jeden tak ze sebe může udělat snadno osla, jak už jistě mnoho tuzemských novinářů zjistilo. Příručku, na kterou konzervativec dští oheň a síru a nazývá ji dílem ďáblovým či bolševickým, jsem si proto stáhnul ze stránek ministerstva školství a přečetl. Můžu tedy spolehlivě říct, že není ani bolševická, ani totalitní, ani "úchylná". Je prostě a jednoduše zbytečná a hlavně blbá . Nevím, kterého podnikavce z ministerstva školství napadlo takhle hezky podojit státní či evropskou kasu a vydat tuto slátan

S omluvou, že jsme se v letních měsících našim čtenářům příliš nevěnovali, rozhodli jsme se udělat poněkud odlehčenější rozhovor s člověkem, jehož svérázných postojů si v kyberprostoru nelze nevšimnout. Protože má brněnský zastupitel za ODS Ing. Petr Paulczynski náš server rád a často jej ve svých článcích cituje, rozhodli jsme se mu položit několik otázek. A zde je výsledek! Co by o Vás naši čtenáři měli vlastně vědět, tedy kromě toho, že jste designovaný rasista, xenofob a homofob a že asi máte rád náš server, z nějž sem tam citujete? K uvedeným nálepkám jsem se propracoval léty dřiny. Jako člověk vychovávaný v konzervativní rodině jsem se totiž rozhodl nemlčet k módní vlně multikuti pomatenců a zvrhlíků demonstrujících po náměstí, že on a on je to nejlepší co si lze ze života odnést. U nás doma (38 let manželství s jednou ženou, 2 děti a 3 vnoučata, vlastně už málem čtyři) se totiž na tyto jevy díváme jak mravenec na vysavač. Mé nemlčení spočívá v provozování vlastních

Jméno bývalé srbské provincie Kosovo i Metohija, dnes samostatného státu Kosovo, bylo skloňováno v různých médiích už mnohokrát. Mluví se o “bezprecedentním otevření Pandořiny skříňky”, nebezpečí pro svět. Mnozí kolegové hrozí renesancí nacionalistických vášní separatistů, přesto odmítají pro samé stromy vidět les – a sice že současný mezinárodní řád založený Vestfálským mírem se jednoduše přežil. Mluví se o desintegraci, dalším štěpení světa pod tíhou separatistických ideálů; v samotné Evropě jich najdeme bezpočet, o zbytku světa nemluvě. Přesto dosud nikdo nevyřekl dostatečně nahlas důležitý fakt – evropští ani jiní separatisté se nechtějí izolovat od světového dění. Rozhodně neplatí tvrzení, že by skotští, vlámští či katalánští separatisté chtěli uzavřené teritoriální jednotky po vzoru KLDR – paradoxně mnohým těmto separatistům například vůbec nevadí evropská integrace. Pouze se na ní chtějí podílet vlastním hlasem – a zde se ptám: co je na tom špatného? Problém je ovšem, ja