FRANCIE: Masové vystěhovávání Romů je problematické

Naši čtenáři vědí dobře, že odsuzuji dlouhodobě násilí páchané ve jménu etnické příslušnosti na našich německojazyčných spoluobčanech z roku 1945 – a soudím, že je čas vyjádřit se k obdobnému problému i v dnešní Francii. Vypadá to totiž, že si v ne zrovna nejlepším světle vzal z Edvarda Beneše příklad Nicolas Sarkozy.

Chápu problémy, které kvůli početné romské komunitě hlásící se k tradičnímu životnímu stylu vznikají, zažil jsem jich dost i na vlastní kůži. Žít v sousedství hlučných osad nebo táborů, kde se okolo vrství odpadky, množí nemoci ze špíny a zápach je nepříjemné, nicméně nic z toho neopravňuje k uplatňování kolektivní viny. Samozřejmě, že z praktického hlediska by nejspíš nebyl problém vtrhnout do takového tábora “kočovníků” a prakticky na každého jeho obyvatele najít nějaký přestupek, rušením nočního klidu počínaje, přes prošlou technickou na autě, poškozováním životního prostředí konče. Tradiční romský životní styl poskytuje tolik možností pro to jednoho zavřít nebo nechat zaplatit mastnou pokutu, že vyhošťovat Romy jen pro svou příslušnost k tomuto etniku – kromě toho, že to je nespravedlivé – je i velmi hloupé a nahrává to těm, kteří se nezastávají jen obětí kolektivní viny, ale i těm, kteří prosazují právo na životní styl poškozující okolí. Divím se, že si to Sarkozy neuvědomuje.

Romská problematika v celé Evropě je velmi ožehavá především z toho důvodu, že se těžko určuje, kdo Romem je a kdo jím není. V některých členských zemích je možnost udat romskou národnost, v jiných se na národnost (nikoliv státní příslušnost) stát rovnou ptát nesmí, takže ve výsledku z hlediska zákona jsou Romové i přes svá kulturně-společenská specifika občany Francie, Slovenska, Španělska, Rumunska či jiných států, takže každý právní akt, který chce některý stát nasměřovat proti nim, logicky poškodí i neromské občany daného státu, jak se to stalo například při uvalení vízové povinnosti Kanadou na Českou republiku, či před zhruba deseti lety Spojeným královstvím na Slovensko. Těm, kteří by chtěli právně klasifikovat Romy, bohužel mnoho jiných možností nezbývá. Vzhled je rovněž irelevantní, protože ne všichni Romové jsou tmavé barvy kůže, stejně jako je mnoho nepřizpůsobivých ne-Romů (různí squatteři či anarchisté), kteří páchají podobný nepořádek, ale romsky nevypadají. Přesně z výše uvedených důvodů je řešení problému klasifikací této skupiny špatné, nespravedlivé a hrubě neefektivní.

Navzdory populárním tvrzením v médiích, že obětí diskriminace se stávají lidé odlišné barvy pleti kvůli barvě pleti, troufám si tvrdit, že klíč je v chování, které je zkrátka neslučitelné s místními hodnotami. Zamyslel se někdo nad tím, proč černoši z Afriky jsou v Evropě “terčem diskriminace”, zatímco černoši ze Spojených států jsou často pro mnohé lidi “cool” a mnoho zejména mladých Evropanů se je snaží napodobovat? Problém totiž netkví ani v rase, ba ani v náboženství, ale v barbarskosti/necivilizovanosti zvyků v prostředí, odkud tito lidé pocházejí. Ženskou obřízku provozují v Africe vesele muslimové, křesťané i animisté, ne proto, že by byli muslimy, křesťany nebo animisty, ale protože jsou všichni shodně barbary, kde barbar je z definice člověk neuznávající životní styl respektující tělesnou i mentální integritu druhých. Klíč tedy nespočívá v masovém vystěhovávání Romů, muslimů, subsaharských Afričanů, Arabů nebo jiných “nepopulárních” etnik, ale v důsledném trestání a potírání chování, které považujeme za škodlivé.

Vždy, když někdo rozhořčeně přijde s tím, že je třeba “vyhnat Romy”, “zbourat mešitu” nebo “zahnat Araby do moře”, je dobré se zamyslet nad tím, jestli to bude spravedlivé i k Dežovi, který se snaží pracovat a platit daně, imámovi Taríkovi, který se ve své komunitě snaží dělat osvětu například proti ženské obřízce nebo tzv. “vraždám ze cti”, nebo k Ahmedovi, na jehož vyhlášený kebab jezdí lidé přes celé město. Je důležité si uvědomit, jestli náhodou není lepší důsledně trvat na tom, aby občané nekradli, nekázali náboženskou, rasovou, politickou, nebo jakoukoliv jinou nenávist, nebo nemrzačili své dcery, než “trestat” celé skupiny kolektivně. Policie v celé Evropě na to má příslušníků dostatek, stačí jen vůle právo, které už existuje, pečlivě vymáhat. Druhá cesta, tedy vybrat skupinu a tu šikanovat nebo vyhnat, je cestou do pekel, kterou jsme si zažili sami. Před rokem 1918 byl lidský majetek nedotknutelný, po něm náš stát okradl přesně v tomto pořadí: aristokracii, církev, německy mluvící občany, továrníky, velkostatkáře, živnostníky, malorolníky a nakonec v roce 1953 celou společnost. Pokud nechceme rozjet další vlnu něčeho podobného na celoevropské úrovni, musíme trvat na tom, aby především vládl zákon a byl vymáhán. Populistická gesta Nicolase Sarkozyho nás zavedou spíše na naši starou známou šikmou plochu z let 1918-1953.

Ilustrační foto: Nigel Dickinson. PS: Také vás na fotografii něco popuzuje? Nevím, jak vás, ale mě popuzují nepřipoutaní cestující sedící v autě způsobem odporujícím pravidlům silničního provozu.