ROZHOVOR NEKOREKTNĚ: Smích a výsměch přivádí levičáky k zuřivosti

Nový poradce premiéra Nečase pro lidská práva se ještě nestačil chopit jemu svěřeného úřadu a už v řadách české levice zavládla panika. Z intenzity, s níž čeští levicoví intelektuálové troubí na poplach, se dá usuzovat, že se Petr Nečas rozhodoval při výběru svého poradce správně. Je ředitel Občanského institutu Roman Joch skutečně fašista, jak se ho teď levé spektrum usilovně snaží nálepkovat? Oslovit ho coby další osobnost k rozhovoru pro Nekorektně bylo vlastně logickým krokem.

Máte se stát poradcem premiéra Petra Nečase v oblasti lidských práv. Jak Vás
premiér oslovil a jaká bude Vaše koncepce vykonávání této „rádcovské“ funkce?

Premiér Nečas mě oslovil prostřednictvím pana Martina Římana, šéfa vznikajícího týmu premiérových poradců. O konkrétní náplni mé „rádcovské“ funkce jsme zatím nemluvili, ale předpokládám, že pan premiér si určí, co bude potřebovat – např. vypracování analýz a posudků k různým koncepcím a programům.

Nebudete nicméně první, kdo bude pracovat v této oblasti. Jak byste hodnotil působení Michaela Kocába na ministerstvu pro lidská práva a národnostní menšiny a posléze v roli vládního zmocněnce pro lidská práva?

Jako velice nešťastné. A to až tak, že pan Kocáb zdiskreditoval samotný pojem „lidská práva“, což je škoda, neboť lidská práva, správně chápaná, jsou posvátná. Skutečná lidská práva jsou lidské svobody, svobody jednotlivců. Pan Kocáb však pod „lidskými právy“ rozuměl skupinová privilegia, privilegia příslušníků jím oblíbených skupin. Ale jak již samotný název napovídá, lidská práva mám jako člověk, lidská bytost, nikoli kvůli své barvě pleti, pohlaví či sexuální orientaci. Skutečná lidská práva jsou rovné svobody všech lidí, jak jsou např. uvedeny v I. hlavě Listiny práv a svobod, nikoli speciální privilegia některých.

Byl podle Vás pan Kocáb skutečně tak „nenahraditelným odborníkem“ v této oblasti, že musel být importován z Topolánkovy vlády do Fischerovy, ačkoliv bylo předtím jasně deklarováno, že takový postup je nežádoucí?

Na tuto otázku jsem již výše odpověděl, Pouze bych dodal, že jím preferovaný přístup speciálních privilegií pro definované menšiny je dvojnásobně nespravedlivý: jednak je nefér vůči těmi, kteří ony privilegia nemají (tj. k příslušníkům většiny) a za druhé vlastně sugeruje ontologickou méněcennost příslušníků menšin: sugeruje, že kdyby příslušníci oněch definovaných skupin speciální privilegia či speciální ochranu státu neměli, nikdy by v naší svobodné společnosti neuspěli. Takže dobře míněný leč nešťastný záměr páně Kocába vlastně homofobní, sexistické či rasistické předsudky nejen posiluje, ale i implikuje.

Z toho, co říkáte, je dobře vidět, jak jsou takzvaná "lidská práva" nevyhraněným a vlastně dost vágním pojmem. Jaká je Vaše širší definice tohoto dvousloví?

Základní, neboli přirozená lidská práva jsou právo na život, svobodu a legitimně nabytý majetek. Všechna ostatní lidská práva z nich vycházejí, či jsou jejich variací. Lidská práva obecně jsou svobody, tj. chráněné sféry kolem jednotlivce, nikoli nároky či privilegia, která musí některým někdo zajistit z peněz druhých a za cenu omezení jejich svobod.

Zprávu, že budete jmenován premiérovým poradcem, vystřídal hysterický křik levicových politologů a komentátorů v internetovém Deníku Referendum. Dozvěděli jsme se od nich, že jste fašista, neuznáváte kolektivní lidská práva, schvalujete zabíjení lidí a vůbec jste takovým ztělesněním samotného ďábla. Ne že bychom tento web, který se tváří jako salónní příloha Haló novin, brali vážně, ale přesto, jak na taková označení reagujete?

Ano, byl jsem pobaven (ale i pobouřen, neboť ti lidé vědí, že nejsem žádný fašista, nicméně z oportunních politických důvodů mě tak neváhali označit, což je hanebné) a tak jsem na to reagoval tímto auto-interview, jehož první dvě otázky a odpovědi následují:

Jste fašista?

Ne, nejsem. Fašismus je nacionální socialismus a já jsem proti socialismu ve všech jeho podobách. (A mimochodem, nacionalismus taky nemusím.)

Tak proč...?

...tak proč mě naši přátelé z levice takhle počastovali? Chápejte, to je jejich folklor. Slušně vychovaný člověk řekne „Blahopřeji Vám!“, slušně vychovaný levičák řekne to samé slovy „Fašisto, rasisto, xenofobe, homofobe!“ Nezbývá nám, než jim odpustit, neboť nevědí, co činí.

Máte představu, proč vlastně těmto lidem tak ležíte v žaludku?

Nevím jistě, ale mám dojem, že tím důvodem je kombinace dvou faktorů: za prvé, jsem v opozici vůči všem jejich názorům, nejen některým. V domácí politice oni jsou socialisté; já jsem proti. V zahraniční politice oni jsou pacifisté, anti-amerikanisté či kritici Izraele; já jsem stoupencem silné obrany svobodných zemí, spojenectví s USA a obhájcem Izraele. V morálních otázkách oni považují křesťanství za zlo, já za dobro, atd. A za druhé, já se jim ve svých článcích vysmívám, směji se jim, dělám si z nich legraci. A smích je silnější zbraní než např. zuřivost – ale přesto (či právě proto) ty lidi k zuřivosti přivádí.

Může být jedním z faktorů Vaše dřívější deklarovaná podpora americkému radaru v ČR? Tím jste musel mnoha levicově smýšlejícím lidem pěkně šlápnout na kuří oko.

Určitě, ale nejen to. Viz výše.

My jsme Vás (nejen) v této souvislosti na Nekorektně několikrát označili za českého neokonzervativce neboli neocona. S vědomím, že takové označení může být zavádějící. Jak byste sám sebe a své „political views“ charakterizoval Vy?

Za neokonzervativce se nikdy neoznačuji, ale příliš mi nevadí, když jsem tak označen. Spolu s neokonzervativci jsem přesvědčen, že západní země mají být mocensky silné a s protizápadními tyraniemi jednat asertivně, tj. i s použitím síly, ale na rozdíl od neokonzervativců nejsem přesvědčen, že demokracie je všude možná či žádoucí forma vlády. Někde by demokracie coby vláda většiny mohla vést k mnohem většímu útisku a netoleranci, než některé autoritativní režimy. Takže já si myslím, že Západ by měl ve světě podporovat ty režimy, které jsou v dané době a na daném místě nejvíce liberální (tj. nejvíce a nejlépe chrání lidské svobody), ať už jsou demokratické či nikoli; a které jsou zároveň nejvíce pro-západní. Sám se politicky a ekonomicky považuji za klasického liberála, společensky za konzervativce. Klasičtí liberálové mají pravdu, že svoboda je nejdůležitější politickou hodnotou, a konzervativci mají pravdu, že svobodu lze smysluplně dosáhnout, obhájit a udržet pouze v určitém typu společnosti – tom, který má úctu k rodině, západnímu náboženství křesťanství a judaismu, a obecně ke ctnostem.

Takže, kdybyste chtěl jednoslovní odpověď, řekl bych „konzervativec“. Pokud dvouslovní, odpověděl bych „konzervativní liberál.“ A pokud mnohoslovní, sdělil bych Vám, abyste si přečetli mou knížku „Vzpoura proti revoluci 20. století“, v níž je objasněn tzv. fusionismus.

Mimochodem, ono označení „neocon“ je, jak si všímáme, v poslední době mezi „konzervativci“ bráno spíše jako pejorativní výraz. Například podle bývalého mluvčího Hradu Petra Hájka jsou neoconi marxisté, kteří se vetřeli mezi pravičáky. Jak se na tuto problematiku díváte Vy?

To je samozřejmě nesmysl – více pomluva, než věcná analýza. Mezi původními americkými neokonzervativci 2-3 ve svém mládí začínali jako trockisté a několik z nich jako sociální demokraté. Ale to neznamená, že jimi zůstali; naopak oni se posunuli na pravici (možná ne až tak doprava, jak bychom si někteří z nás mohli přát) – proto i to označení „neokonzervativci“, kterým je onálepkovali za jejich „zradu“ jejich kolegové z levice. Ale pozor, i mnozí další stoupenci pravice, např. klasičtí liberálové (Hayek) či tradiční konzervativci (Scruton) kdysi začínali na levici a nikdo neříká, že to jsou zakuklení marxisté.

Položím Vám stejnou otázku, jakou jsem v předchozím rozhovoru položil panu Paulczynskimu: Nemůžeme si nevšimnout, že v kruzích, které samy sebe deklarují za „pravicové“, sílí myšlenky, které člověk doposud nacházel spíš u komunistů a národních socialistů. Také věříte tomu, že svět ovládají tajemní ilumináti, židovská lobby nebo Bilderberg Group s Karlem Schwarzenbergem v čele, kteří nechali shodit Dvojčata a nutí lidem sterilizační vakcínu za účelem snížení populace a nastolení Nového světového řádu?

Mám sto chutí Vám se smíchem říci (či s kamennou tváří, to by bylo ještě legračnější), že jsem součástí NWO a že se už nemohu dočkat, až budu pozván na Bilderberg – ale neudělám to, neboť někteří mí smyslem pro legraci méně nadaní přátelé z pravice by nepochopili, že je to vtip a brali by to vážně. Samozřejmě je to vše nesmysl, či přinejmenším strááaaašně přeceněné! Lidé z intelektuální, mediální a politické levice, kteří v současnosti dominují západní společnosti, nejsou žádnou konspirací, protože ani konspiraci nepotřebují – mají přece vliv (konspirují ti, kdo jej nemají). A navíc, oni těm názorům, které my považujeme za zhoubné, skutečně věří, tudíž nepotřebují žádnou tajemnou centrálu, která by je řídila či koordinovala. Dělají to samovolně, automaticky, na základě přesvědčení. Mohu vám říci, že jednou z mých největších bolestí poslední doby je skutečnost, že i někteří mí přátelé tomu propadli. To je strašná chyba a pokud by se tato mentalita na pravici rozšířila, hrozila by diskreditací pravice. Učinila by pravici neefektivní, rozumným lidem pro smích, a trpící obsesí vlastní impotence. Proto – z důvodu pravdy, efektivnosti i vlastního psychického zdraví – je správné střetnout se s levicovými idejemi čelně, ukazovat, v čem se mýlí, a tak získávat stoupence. Nikoli uvíznout v kalných močálech, kde hysterie, paranoia a žlutá zimnice panují.

Jak pohlížíte na proces evropské integrace? To je další téma, které občany ČR, včetně těch na „pravém spektru“ rozděluje...

V principu jsem stoupencem evropské integrace, a to až k vytvoření evropské federace. Jenže pro federaci je příznačná dělba moci: některé pravomoci jsou pouze federální a do nich národní státy nemají co mluvit, ale jiné pravomoci patří pouze národním státům a do nich zase nemají co mluvit federální instituce. Stávající proces evropské integrace je však velice nešťastný a jsem kritikem mnoha aspektů evropské integrace, jak probíhá. Především, ono smíchání národních a evropských pravomocí: evropské instituce se vyjadřují téměř ke všem aspektům životů lidí a v tomto připomínají unitární stát. Na druhou stranu tou nejsilnější evropskou institucí je – nikoli Komise, nikoli Evropský parlament, nýbrž – Evropská rada, tedy shromáždění šéfů a ministrů národních vlád! Tj. totální, incestní propojení národních a evropských institucí a pravomocí. Přesný opak federalismu a dělby moci. Je to velice nešťastné. Co s tím? Nevím, ale na rozdíl od mnoha mých pravicových přátel si nemyslím, že je nutné EU rozpustit či zničit, nýbrž zmocnit se coby evropská pravice evropských institucí a naplnit je našim obsahem (pod pravicí nerozumím EPP ani ELDR, to jsou „Vichy konzervativci“ a „Vichy liberálové“ – věční kolaboranti s levicí). To však předpokládá vznik sebevědomého celoevropského skutečně klasicky liberálního a konzervativního hnutí. Takového, jako je v USA.

S tím souvisí i další dotaz, který se týká současného prezidenta. Také jeho mnohdy velice nekonformní názory a postoje dělí lidi na dva tábory. Jak jej hodnotíte Vy a kdo by podle Vás byl za pár let jeho ideálním nástupcem?

Občané naši země většinou spadají do dvou táborů: těch, kdo Václava Klause milují a těch, kdo ho nenávidí. Já nepatřím ani k jedné skupině. V mnoha věcech má podle mě pravdu a v mnoha věcech se mýlí. To samé byl ale případ i jeho předchůdce Václava Havla. Já osobně souhlasím s většinou zahraničně politických názorů Václava Havla, ale nesouhlasím s většinou jeho vnitřně politických názorů; a naopak, souhlasím s většinou názorů Václava Klause ohledně domácí politiky, ale nesouhlasím s většinou jeho názorů ohledně politiky zahraniční.

Kdo by ho měl v únoru 2013 nahradit? Ještě jsem o tom nepřemýšlel. Jsem přesvědčen, že v ČR je spousta osobností, ať již v aktivní politice či mimo ní, kteří by byli (či které by byly) velice dobrým prezidentem. Zřejmě to už nebude tak výrazná postava, jako byli Václav Havel a Václav Klaus, ale to neznamená, že by to proto nebyl dobrý prezident.

Mimochodem, v našem ústavním systému jsem proti přímé volbě prezidenta, ale do volby prezidenta v únoru 2013 nás čekají ještě dvojí senátní volby – na podzim 2010 a na podzim 2012. Tyto volby – vzhledem k tomu, že Poslanecká sněmovna se do té doby už měnit nebude (ale v Česku je samozřejmě možné i to) – s největší pravděpodobností o osobě příštího prezidenta rozhodnou (pokud ovšem nebude zavedena přímá volba, což doufám, že nebude). Proto by voliči již na letos na podzim a pak opět na podzim 2012 měli od všech senátních kandidátů požadovat, aby jednoznačně deklarovali, koho by za prezidenta preferovali (1-3 osoby) a koho by za prezidenta za žádných okolností nevolili (opět 1-3 osoby). Kdyby toto bylo součástí senátních voleb, jak věřím, že být má, pak žádná přímá volba prezidenta není nutná a lid by přesto měl možnost si svého prezidenta (nepřímo) vybrat.

Co se týče budoucího vývoje euroatlantické, nebo chcete-li západní civilizace, jste spíše optimista, či spíše pesimista?

V krátkodobé perspektivě pesimista, ve střednědobé optimista, vždy však realista.

Jste ředitelem Občanského institutu. Jak byste vysvětlil laikovi, který o této instituci v životě neslyšel, hlavní náplně jeho činnosti?

Občanský institut založili svobodymilovní lidé, kteří v době komunistické nesvobody snili o svobodě. Založili jej jako instituci vzdělávací a obhajující – vzdělávací v morálních, filosofických a politických principech a předpokladech svobodné společnosti a obhajující je. Byli přesvědčeni, že svoboda není samozřejmá, že svobodu lze snadno ztratit, ale obtížně získat. A že svoboda stojí na určitých předpokladech, jež mají morální povahu. Objasňování a obhajobě těchto předpokladů se OI věnuje formou publikační činnosti (knihy, studie, měsíční bulletin), přednášek, seminářů a mezinárodní konferencí, jakož i komentářů v našich tištěných i elektronických médiích.