ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak jsem se vzdělával v sexuální výchově

Svět české konzervativní pravice má nové téma. Už to není Lisabonská smlouva a Bilderberg Group, ale světe div se, jakási příručka k sexuální výchově. Původně jsem po přečtení několika článků nad celou věcí mávl rukou, ale v momentě, kdy se celá záležitost dostala i na titulní stranu našeho nejčtenějšího "seriózního" deníku a vyjádřil se k ní sám premiér Nečas, začal jsem se zajímat více.

Většinou nechci psát o žádném tématu, pokud se s ním blíže neseznámím - jeden tak ze sebe může udělat snadno osla, jak už jistě mnoho tuzemských novinářů zjistilo. Příručku, na kterou konzervativec dští oheň a síru a nazývá ji dílem ďáblovým či bolševickým, jsem si proto stáhnul ze stránek ministerstva školství a přečetl. Můžu tedy spolehlivě říct, že není ani bolševická, ani totalitní, ani "úchylná". Je prostě a jednoduše zbytečná a hlavně blbá.

Nevím, kterého podnikavce z ministerstva školství napadlo takhle hezky podojit státní či evropskou kasu a vydat tuto slátaninu, ale rozhodně bych velice rád viděl kantora, který by podle této příručky chtěl něco naučit děti. Já si brožurku přečetl a mohu s jistotou říci, že vlastně vůbec nevím, o čem je. Příručka na mě působí naprosto neutříděně, postrádá jakoukoliv jednotící myšlenku První část se sestává z několika naprosto nepřelouskatelných textů napsaných příšerným politicky korektním jazykem, z nichž si odnesete jen to, že na nás čekají velké globální výzvy a podobné pitomosti. Aneb jak na několika stránkách vlastně vůbec nic neříct. Dost mi to připomnělo buď žvásty ve stranických brožurkách blahé paměti, kde muselo být hlavně v každém odstavci řečeno, že plníme závěry sjezdu, anebo okecávání "letadlových" podvodníků, kterým se nechce vyslovit kouzelné slůvko Amway.

V další části nalezneme několik nepříliš tematicky koherentních textů na téma sex. Formálně něco mezi středoškolskými referáty, výtažky z Wikipedie a hodně odfláknutými "vědeckými" eseji. Opět nechápu, jak by se vlastně podle toho mělo učit, ale budiž. Dozvídám se od Radima Uzla, že je nepříliš zdravé strkat prsty do řitě partnera a že nejbezpečnější sex je takový, při kterém se semeno nemísí s krví, dále že homosexualita je úplně normální věc a co je to vaginismus a dyspareunie. To druhé slovo vidím poprvé v životě, ve druhé třídě mě ho rozhodně nikdo neučil. Zřejmě nejsem normální.

Legrace začně až v kapitole číslo 15, kde konečně příručka začne radit kantorům, jak učit. Pedagog by prý měl před přednáškou o bezpečném sexu pozdravit děti "podáním ruky v kondomu". O didaktické účinnosti této metody mám jisté pochybnosti, nehledě na to, že nesprávná je taková formulace sama o sobě - ruka se do kondomu nevejde. Ale pokud by se našel učitel, který by ze sebe chtěl udělat takto před dětmi šaška, pro mě za mě. Daleko nejlepší je ovšem popis prý "velmi oblíbené" hry s názvem Kompot. Zde má učitel rozdělit třídu na ty, kteří už onanovali, kterým už roste ochlupení a na ty, kteří už v rámci milostné předehry spolkli fekálie svého partnera.

No dobře, to poslední tam napsáno není, ale mohlo by být, ostatně záleží na fantazii odpovědného pedagogického pracovníka.

Velmi zábavnou jsem shledal také hru - najdi co nejvíc pojmenování pro ženské a mužské pohlavní orgány. Téměř jsem se zatetelil blahem při představě, že bych na základní škole řekl před učitelkou slovo na "k" a nebyl za to kázeňsky sankciován. A což teprve slovo na "č"!

No a teď vážně. Po přečtení celé příručky mám dojem, že není třeba trestat žáky základních škol, kterým je veledílo určeno, výmyslem partičky líných úředníků. Nejsem si úplně jist, zda by měl být žák čtvrté či páté třídy zkoušen z pojmů jako je erektilní dysfunkce. Co se mě týče, celou základní školu mě zajímaly úplně jiné věci než poševní sekret, chlamydie či problematika technické stránky análního styku a mé dospívání bylo i bez absence sexuální výchovy naprosto normální. Chápu, že dnes ve věku internetu se děti mohou dozvědět mnohem více informací v této oblasti. Tak proč to vůbec zavádět jako povinný předmět do škol? Na těchto věcech je přece nejpůvabnější to, že je v pravou chvíli naučí sám život.

Nejlépe celou problematiku asi vystihují klasikové Monty Python ve filmu Meaning Of Life, v němž je právě "sexuální výchova" jednou z nejlepších scén, případně bych mohl doporučit epizodu animovaného seriálu South Park, nazvanou "Proper Condom Use" aneb jak to vypadá, když se diletantští učitelé pouští do probírání sexuálních témat se žáky.

České paleokonzervativce a bláznivé jeptišky, volající na pomoc duše mrtvých dětí, bych ovšem v jejich svatém horování rád poněkud zchladil. Vždyť se jim nic neděje! Vážně pochybuji, že podle zmíněné příručky bude kdy kdo učit. Podle mého soudu vznikla jako oběť byrokratickým bohům z rukou peníze vysávajících lemplů na ministerstvu školství. V tom tkví její skutečný a zásadní problém. Rád bych věděl, kolik našich peněz celá sranda vlastně stála. Právě tyto aspekty by měla česká pravice akcentovat a ne to, že se budou jejich děti "učit prasečinky"...

A z institucí jako "Výbor na obranu rodičovských práv" mám osobně snad ještě větší osypky, než z představy učitelů s kondomy navlečenými na všech deset prstů. Kde se podobné organizace, výbory a sdružení, které vlastně chtějí chránit děti či ostatní občany před "zlem" objeví, tam to vždy čpí zákazy, cenzurou a průserem. Viz například nechvalně známé americké sdružení PMRC, které si udělalo dojnou krávu z umisťování nálepek ujišťujících o "nevhodném obsahu" na cédéčka.