EVROPA: Média by měla opustit tradiční schémata

Evropská média, včetně těch českých, v reakci na výsledek švédských parlamentních voleb opět perlí. Po včerejších parlamentních volbách ve Švédsku je totiž zaplavila hysterie div nepřipravující Evropany na novou válku mezi nacionalisty jednotlivých členských zemí, mluví se o destrukci evropských hodnot a podobně – jenže, jak to tak bývá, nic nemůže být dále od pravdy.

V sobotních švédských volbách se poprvé dostala do Riksdagu (švédského parlamentu) strana Sverigedemokraterna (SD), která otevřeně kritizuje multikulturalismus a imigraci z problémových zemí. V souvislosti s tím se mluví o “nebezpečí” stran typu nizozemské Partij Voor de Vrijheid (PVV) Geerta Wilderse, vlámské strany Vlaams Belang (VB) či padánské strany Lega Nord (LN). Média však zapomínají na jeden důležitý detail – ani jedna z těchto stran není nacionalisticky nesnášenlivá, ba ani vyloženě antievropská. Velmi silně pochybuji o tom, že když SD mluví o nutnosti revidovat multikulturalismus a imigraci, tak že jí vadí imigrace jiných lidí západního typu (čímž se myslí definice podle S. Huntingtona). SD nevadí imigrace Američanů, Poláků ani Australanů, vadí jí především imigranti ze zaostalých a se západní společností naprosto nekompatibilních zemí, kteří by rádi přinesli do Švédska a potažmo do celé Evropy své zvyklosti. Naprosto totéž platí o PVV, VB, LN i dalších evropských (údajně xenofobních) antiimigrantských stranách, o čemž svědčí i to, že mezi voliči těchto stran se nacházejí celkem hojně i “imigranti” z jiných zemí západního světa, Židé a podobně. Pokud by byly tyto strany xenofobní tím způsobem, o jakém média mluví, měly by židovské voliče? Dost o tom pochybuji. Ostatně – četl někdo někdy v novinách o tom, že francouzská židovská komunita z velké části podporuje údajně rasistickou Front National Jeana-Marie Le Pena?

Podobně je to s postojem zmíněných stran k Evropské unii. Ani jedna z jmenovaných není přímo proti evropské integraci, jediná z nich (SD) chce pouze revidovat přístupovou smlouvu kvůli obdržení výjimky podobné té dánské či britské na zavedení evropské společné měny. Nic víc. Ba co víc – otevřeně se mluví na fórech těchto stran o “ochraně evropských hodnot”, “evropského stylu života” a podobně – zajímalo by mě, která nacionalistická (nepočítáme-li euronacionalismus) strana by podobnou rétorikou chtěla lákat takto orientované voliče. Za nacionalistické strany je možné považovat takové jako je SSO nebo Suverenita, a to ani jedna ze stran, kterými se straší, není.

Co těmto stranám vadí, je ovšem věc jiná – vadí jí nepřizpůsobiví imigranti, nepřizpůsobiví občané a konsensus na tom, že je třeba jejich nepřizpůsobivost tolerovat jako folklor, na který mají právo. Pravda, některé věci vidí zjednodušeně a černobíle, já bych ze všech výše uvedených za předpokladu, že bych měl volební právo, volil pravděpodobně jen Vlaams Belang nebo PVV – tyto strany jasně říkají, že zákony by měly platit pro všechny stejně. PVV (a SD) navíc přidává silnou kritiku islámu, především kvůli vztahu muslimských přistěhovalců k právu, k ženám, homosexuálům či Židům. Ukažte mi “neonacistu”, který by se aktivně zastával homosexuálů (PVV) nebo Židů, popřípadě Státu Izrael(všechny výše uvedené strany). Pokud je v Evropě nějaká strana, která skutečně inklinuje k nacistickým myšlenkám a má nějakým způsobem úspěch, pak se jedná pouze o maďarský Jobbik a britskou British National Party (BNP). Dokonce i euroskeptická United Kingdom Independence Party (UKIP) je velmi daleka toho, co jí média přičítají – upozorňuji, že zde obhajuji stranu, kterou bych za žádných okolností nevolil, ale která by z principu měla mít právo na to, aby ji média posuzovala podle toho, čím je, a ne čím není.

Média by se měla celkově zamyslet nad používanými schématy, která platila možná před šedesáti lety, nad tím, kdo je (extrémní) pravice či levice, kdo je neonacista, případně která agenda je “kontroverzní”, jinak nemohou podávat pravdivý obraz skutečnosti. Uvedu příklad – jeden můj známý, politolog (známe se skrze společný zájem o politické systémy střední Evropy), byl nedávno zvolen poslancem norského Stortingu za stranu Fremskrittspartiet (FrP), která dostává od médií pravidelně podobné nálepky, jaké dostávají strany výše uvedené. To všechno navzdory tomu, že jde o stranu proevropskou (sám ten politolog je velmi aktivním účastníkem hnutí “Ja til EU”), velmi silně proamerickou a proizraelskou, velmi liberální co se týče hodnotových otázek (legalizace lehkých drog, eutanázie, potraty apod.) a prosazující všeobecně malý stát a co nejvolnější trh. Dokonce mezi vysokými politiky FrP je íránský exulant a aktivní odpůrce vládnoucího íránského režimu Mazyar Kešvárí, který se zasadil o prosazování podpory otištění karikatur Mohameda mezi muslimskou komunitou. Stačí ale jedna jediná vlastnost, a sice odmítání multikulturalismu a prosazování principu “jedno právo pro všechny” bez uznávání výjimek pro muslimské imigranty, aby byla strana odsouzena coby “populistická” či “xenofobní” či rovnou “rasistická”.

Co je výsledek? Evropané jsou strašeni “nárůstem pravicového extremismu”, pod kterým si představí většinou pochodující členy SA či vražedná komanda SS, což se zásadně neslučuje s realitou. Zároveň to v opravdových euroskepticích posiluje přesvědčení o tom, že “všude posilují euroskeptické síly”, což také není pravda, protože tyto pro údajný euroskepticismus kritizované strany jsou často evropanštější, než členové Evropské Komise – na rozdíl od nich by totiž evropanství a evropské hodnoty šli bránit klidně i silou.