POLITIKA: ČSSD získává dlouhodobě dobrého spojence – zapšklost ODS
Česká politická scéna se po letošních parlamentních volbách dost zásadně proměnila. Do jaké míry je ta proměna trvalá, ukážou volby do místních zastupitelstev a senátní volby, které jsou plánovány na podzim. Problém číslo 1 není ani síla sociální demokracie nebo komunistů, ale paradoxně neschopnost ODS vyrovnat se se ztrátou dominance na pravici. Pokud si Petr Nečas svou reálnou pozici dostatečně neuvědomí, hrozí české politické scéně podobně zablokovaná situace jako v Norsku.
Nekonečný příběh norské politiky se dostal do pasti, ve které po každých volbách utvoří vládu sociálně-demokratická Arbeiderpartiet navzdory tomu, že pravicových voličů odevzdá hlasy ve volbách více, než těch levicových. V čem tkví problém? Historicky byla dominantní pravicovou silou v Norsku strana Høyre. Høyre však v 70. letech kvůli naprosté programové i kádrové krizi zaznamenala silný pokles své popularity, čehož si od začátku nebyla příliš vědoma. Mnoho voličů volilo Høyre jako “menší zlo” a mnoho pravicových voličů situaci řešilo jednoduše tak, že k volbám nechodilo vůbec. V roce 1973 byla založená nová pravicová strana s názvem Fremskrittspartiet (Strana pokroku), která slibovala radikální snížení daní a sociálních podpor, privatizace, minimální stát a všeobecné šetření. Tehdy ji považovalo vedení Høyre za dočasný marketingový produkt, za sdružení, které se “musí” rozpadnout, protože přeci není tradiční stranou s pevně uspořádanou členskou základnou. Fremskrittspartiet se nicméně v roce 1977 dostala do parlamentu a od té doby každé další volby na sebe nabaluje nové pravicové voliče z řad těch, kdo k volbám nechodili, plus navíc bývalé voliče Høyre. V současné době je Fremskrittspartiet mnohem silnější než Høyre – dostala 22,1 % hlasů, zatímco Høyre jen 14,1 %. Pokud by se obě strany byly schopny dohodnout na sestavení vládní koalice, bez problémů by předběhly sociální demokracii (zisk 35,4 %) – problém je ovšem v tom, že pro Høyre není hlavním soupeřem sociální demokracie, ale Fremskrittspartiet, vůči které se vymezuje a jíž neumí odpustit dominanci na pravém křídle norské politiky. Høyre se dlouhodobě chová k Fremskrittspartiet tak, jakoby sama měla mít okolo třiceti procent hlasů a Fremskrittspartiet byla jen politickým trpaslíkem o jednociferném volebním zisku. Že se takové chování neslučuje s realitou však nikoho u Høyre zrovna netrápí.
Teď se vraťme do českých luhů a hájů. Myslím, že čtenáři výše uvedený příklad přišel více než povědomý; ODS se totiž momentálně chová dost podobně, jako Høyre když Fremskrittspartiet poprvé uspěla ve volbách – a příběh Fremskrittspartiet nápadně připomíná nastoupená cesta TOP09. Na rozdíl od tandemu Høyre/Fremskrittspartiet tandem ODS/TOP09 dostal možnost vládnout v jedné koalici, takže by si mohl svůj potenciál uvědomit. Pokud budou obě strany spolupracovat a ODS se smíří s tím, že časy, kdy pravice se rovnala ODS jsou navěky pryč, dostanou sociální demokracii do pozice, kdy se strana buď zmodernizuje, nebo bude odsouzena k podobné roli, jakou má v české politice KSČM – tedy strana s nulovým koaličním potenciálem, která si může říkat, co chce, ale kterou nikdo neposlouchá. Pokud však ovšem ODS bude i po podzimních volbách pokračovat v arogantní rétorice vůči TOP09 a hrotit situaci dál, může se opakovat norský scénář – TOP09 bude mít pravidelně okolo 25 procent voličů, ODS okolo 15 procent, dohromady by měly na dobrý základ pro vládu ještě s třetím menším partnerem, ale vládu neposkládají, protože ODS se nebude chtít smířit s druhořadou pozicí. V takovém případě by Česká republika byla odouzená k prakticky neomezenému vládnutí sociální demokracie. Výše uvedené řádky nepíšu z pozice sympatizanta TOP09, jako spíš z pozice pravicového voliče, kterému jde o to, aby myšlenky minimálního státu a soukromého hospodaření dostaly co nejvíce sluchu. Jde teď jen o to, aby ty myšlenky nebyly slyšet naprázdno – pravice by se pak až velmi snadno mohla dostat do pozice, v níž jsou momentálně sociálnědemokratičtí a komunističtí poslanci.
Ilustrační foto: TV Nova
Komentáře
Spíš to vidím tak, že větší šanci mají komunisté. Těm v poslední době stoupá členská základna a počty sympatizantů a především mezi mladými (!) Takže to není tak, že vymírají a volí je jen staříci, jak se sebejistě tvrdilo.
Pokud se budou rozevírat sociální nůžky a ony budou a jak bude postupovat úpadek Západu, vč. ekonomického, na což budou mnohé vlády reagovat drastickými škrty, radikálně levicovým a sociálně-populistickým uskupením se bude otevírat široký prostor.
Lefebvristy Semínova typu a katolické národovce nikdo volit nebude. To je zoufalost, která může oslovit minimální promile voličů, narozdíl od levicových programů.
Jak rekl kdysi Jezis, ze po jejich ovoci je pozname, me z toho bohuzel vyplyva jeden prosty zaver: tzv. pravicove vlady byly / jsou v dusledku horsi nez vlady CSSD.
Tato vláda je fašistická a nechává si radit od fašistů !