EVROPA: Politický kulturismus v Evropě, aneb rostoucí povědomí o evropanství

Chápu, že z důvodu existence kulturistiky není úplně snadné používat termín kulturismus v politickém smyslu, ale soudím, že tento termín vcelku výstižně popisuje základ rodící se společné evropské identity.

Evropský národ ve smyslu Herderových definic neexistuje a s pravděpodobností blížící se stům procent nikdy ani existovat nebude – neznamená to ovšem, že neexistuje zároveň základní myšlenka, na které se dá postavit společný evropský politický lid, neboli démos. Kritici namítají, že nic takového neexistuje, ale moje námitka zní – jak může neexistovat evropský démos, když Evropané jsou nezávisle na sobě schopni velmi dobře určit, kdo všechno může být Evropan a kdo nikoliv? Proč jsou takové diskuse o Turecku v EU, či o “společenské vyspělosti” nutné k tomu, stát se Evropanem v případě Západního Balkánu či Východní Evropy? Tak, jako národní stát hledá klíč ke svému raison d’être ve vlastním jazyce či etnickém původu, dávaje zavděk ideologii nacionalismu, tak evropská společnost (s trochou ironie by se dalo říci, že i navzdory Evropské unii) staví jakýsi kulturismus, tedy identifikaci na základě společně chápaných kulturních vzorců. Zjednodušeně řečeno, evropskému “kulturistovi” je v zásadě jedno, jestli je někdo z Portugalska, Finska nebo Maďarska, dokud se bude jako Evropan v každodenním životě chovat.

Ačkoliv tento směr tak nikdo, pokud vím, dosud nepojmenoval, není nový. Ačkoliv v současné době poněkud oslabil, onen kulturismus je tradiční zejména ve Švýcarsku, a to býval v dost extrémní podobě. Čeští emigranti, kteří za komunistického režimu odešli do švýcarského exilu mohou vzpomínat na velmi ostrou kulturní asimilaci, kontroly, zda dotyčný žije dostatečně švýcarským způsobem života. Tento kulturismus dal Švýcarům pocit výlučnosti a zároveň soudržnosti proti okolním státům; stal se pro ně důkazem, že jsou národem a za žádnou cenu nejsou ani Francouzi, ani Italové, ani Němci. Jistě, v moderní evropské podobě by nejspíš neprošlo, kdyby byli tímto způsobem popotahováni cizinci, kteří by se chtěli získat evropské občanství, nicméně nepochybuji o tom, že kdyby šlo o názory “obyčejných lidí” v Evropě, tak by toto vymáhání evropského stylu života prošlo v podobné míře, jako kdyby se lidem k hlasování nabídla možnost národní asimilace. Protože ale jsou Evropané vesměs mobilní a mnoho z nich se usazuje v jiných členských zemích, neradi by si podřezávali pod sebou tímto způsobem větev, takže jak je znám – a – neberte to, prosím, jako vytahování, protože to vytahování není – by s velkou radostí přijali právě tuhle nucenou asimilaci neevropských žadatelů o občanství. To, že kvůli politické korektnosti by se takové opatření beztak báli zákonodárci navrhnout, je věc jiná – ale existence samotné vůle k tomu už něco znamená.

Lidská paměť je velmi ošidná; snadno zapomíná na to vidět minulost také minulýma očima. Euroskeptici kritizují současný nedostatek evropského lidu – s čímž se dá do značné míry souhlasit. Co ovšem ale zapomínají je to, jak utopicky vzdálená byla představa Evropana, který se identifikuje jako Evropan, nejen v roce 1990, ale i v roce 2000. V roce 2010 jsme v té pozici, že většina Evropanů je schopna oceňovat druhé podle toho, zda se chovají více či méně evropsky. Neříkají moc nahlas, protože by to nebylo politicky korektní, ale často to evropsky je synonymem pro civilizovaně, a ti (zejména z jiho a východu pocházející) neevropané jsou mnohými vnímaní jako barbaři. Od tohoto bodu je už mnohem menší vzdálenost ke skutečnému evropskému politickému lidu, než jako jsme ušli od roku 1990 dodnes. První opatrné krůčky nově se rodícího evropského politického lidu jsou už vidět – paradoxně i mezi euroskeptiky. Politická strana Libertas, která si kladla za cíl znemožnit ratifikace Smlouvy o Ústavě, jakož i Lisabonské smlouvy, byla typickým případem – šlo o zdola budovanou nadnárodní celoevropskou politickou stranu, která měla vlastní celoevropské předsednictví. Druhým takovým projektem je původně švédská Piratpartiet (Pirátská strana), která skrze své jednotky v členských zemích rovněž funguje v celoevropské šíři. Kdo by si na existenci takových hnutí ještě v roce 1990 vsadil? Soudím, že jen málokdo.

Evropský kulturismus nabyl výrazné kontury především v posledních několika letech. I když tomu nacionalističtí alarmisté nebudou věřit, počet přistěhovalců do Evropy velmi dramaticky klesá, a to zejména z těchto následujících důvodů: 1) v posledních letech hlasitěji než dříve dali Evropané dost jasně najevo, o koho v Evropě (ne)stojí; 2) byla zřízena evropská agentura Frontex, která koordinuje ochranu vnějších unijních hranic a která je velmi efektivní; 3) v rámci projektu Unie pro Středomoří platí EU peníze libyjským, alžírským, tuniským a marockým policistům, kteří nejsou příliš vázáni lidskými právy a odvádějí tak za Brusel poměrně levně “špinavou práci” s odchytáváním ilegálů; 4) finanční krize způsobila, že je pro ilegály, ale i pro legální imigranty ze zemí třetího světa těžké sehnat už i nekvalifikovanou práci. Evropané jsou zároveň čím dál více náchylní na nepřizpůsobivost vůči evropským osvícenským životním hodnotám; čím dále jsou méně tolerantní vůči náboženskému extremismu, a to jak v podobě křesťanské (domácí), tak v podobě muslimské. Náboženští extremisté, a to z obou těchto táborů, prohlašují svorně že liberalismus a sekularismus se neumějí bránit; že nemají silné myšlenky, které by dokázaly vzdorovat jejich křesťanskému nebo muslimskému mesianismu. Je pravda, že liberální Evropa byla zastižena nepřipravena a zejména na muslimský extremismus neuměla několik let reagovat, ale i to se mění – jistě k velkému překvapení náboženských fanatiků se ukázalo, že evropské liberální hodnoty nejsou nikterak bezzubé a dovedou se bránit.

Vždy, když srovnávám myšlení dneška s myšlením a společenskou atmosférou před deseti či dvaceti lety si říkám, jak bude vypadat náš svět za dalších deset nebo dvacet let. V otázce evropské identity bude vývoj nejspíše ještě dost komplikovaný, a to především z důvodu, že její vývoj jde sice dobře, tedy směrem k jejímu upevnění, ale takřka naprosto se míjí s institucemi EU a s tím, jak vidí vývoj evropských hodnot EU. Tento důvod je naprosto zásadní a může způsobit dnes nemyslitelné, že sami Evropané se jednoho dne rozhodnou založit evropský superstát nezávisle na EU, který bude kulturismus, jak jsme si ho definovali, ctít jako základ evropské identity. EU až příliš bohorovně ignoruje hesla a ideologii různých protipřistěhovaleckých politických stran či hnutí s tím, že je označuje za “nacionalisty”, protože je to tak jednodušší. Dansk Folkeparti, PVV, Lega Nord nebo další strany, které mají velký voličský potenciál postavený na protipřistěhovalecké rétorice, naprosto pomíjejí vymezování se národně – vždy jde o vymezování kulturní. Geert Wilders tak například není jen proti islámu, ale často pronáší i všemožnou kritiku na adresu katolické církve, přičemž se hlasitě zastává především práva na rozum a práva na kritické myšlení. Otevřeně mluví o tom, že brání evropské hodnoty a ty vidí postavené na anticko-židovsko-křesťansko-osvícenských základech, s akcentem na ty poslední jmenované. Touto rétorikou dostal svou stranu na jednu z nejsilnějších pozic v Nizozemí a jeho myšlenky jsou populární i v zemích, kde se větrné mlýny nepotkávají tak často. Velmi rád bych věděl, kam tento vývoj v příští dekádě půjde dál, ale nezbývá nic jiného, než se těmi deseti lety “prožít”. Schválně, jakou budou mít nakonec evropské hodnoty podobu.

Komentáře

Anonymní píše…
Bud zrusit staty uplne (ale nemit zadnou vladu!) - cili ancap, nebo proboha zachovat normalni narodni staty, jak jsme zvykli. Nevidim sebemensi duvod pro budovani eurosajuzu, a z pravicoveho pohledu podle me zadny ani neexistuje. Snad mozna kdyby EU umela prosadit pro lidi vetsi svobodu. Jenze ona jde zcela opacnym smerem. Proboha Finrode to opravdu nevidite na EU a na celem tom principu NIC spatneho, nic levicoveho???
Finrod Felagund píše…
Víte, Anonymní, já vidím národní stát jako instituci plnou více či méně otravných úředníků a politiků, kteří dusí kohokoliv, kdo je nějakým způsobem jiný. Takoví Okcitánci by třeba mohli vyprávět - Charles de Gaulle na nich spáchal doslova nebojím se říct kulturní genocidu, kdy ve jménu národního státu je donutil se vzdát svého jazyka, jeho použití se například ve školách trestalo; museli se vzdát jakéhokoliv veřejného vyznání, že nejsou Francouzi - a také se to CDG povedlo. Po jeho vládě mluvilo okcitánsky jen cca 9 % okcitánské populace, zatímco před ním více než 3/4; v polovině 19. století v Okcitánii dokonce ještě prakticky nikdo nemluvil francouzsky. A to mluvíme o relativně demokratickém prezidentovi demokratické západní země! To nebyla žádná totalita frankistického střihu, která například trestala vězením veřejné použití galicijštiny, katalánštiny, baskičtiny nebo aranézštiny, ale normální demokratická země. A to nemusí být řeč jen o autochtonních národech, ale také o národnostních menšinách - podívejte se na Slovensko, jak slovenský "národní" stát systematicky šikanuje Maďary - copak všechny tyto menšiny nemají právo na svou kulturu? Evropská unie už z principu se nemůže považovat za národní stát, proto jí nezbývá, než mnohonárodnost uznat (což většina takzvaně národních států uznat neumí), takže v konečném hledisku je EU mnohem spravedlivější k malým evropským národům, než jejich národní státy. Ne všude je totiž ten "národní" stát tak tolerantní, jako třeba v Nizozemí, které nemělo problém přiznat Limburčanům nebo Frísům všechna národní práva... I dnes, v době propagace tolerance k menšinám, jsou systematicky omezována práva prakticky všech menšinových národů ve Francii navzdory tomu, že je to pořád lepší, než to donedávna bylo. Ostatně česká šikana Moravanů ve věci integrity jejich území je také na dlouhé vyprávění (upozorňuji, že jsem born&raised Pražák, s Moravou nemám nic společného, můj otec je ze Slovenska částečně německého částečně slovenského původu a moje matka má rodiče z východních Čech a Sudet, takže opravdu nemám na hájení Moravanů a Moravy osobní zájem)... takže pokud by existoval evropský superstát opřený na kulturní identitě, kterou by Evropané sdíleli, ale který by tím pádem nepovažoval jako kritérium národ, ale kulturu, byl by to sysém mnohem spravedlivější k mnoha původním Evropanům, než je ten dnešní.

A jinak levicové toho na EU opravdu moc není, ale to chce 1) nevěřit agentuře Jedna paní povídala ve věci EU, 2) přečíst si něco o tom, co EU dělá z konkrétních zdrojů. Mohu Vás ujistit, že většina toho, co jde z Bruselu, je plně ve shodě s ekonomickým liberalismem, pravicí a podobně - jasně, občas se přihodí nějaký zmetek, ale ty jsou v národních státech také, a troufám si říct, že minimálně v případě postkomunistických zemí, mnohem častěji.
walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
wasper píše…
To s těmi Okcitánci je totiž stejné jako s Turky v Německu - jakmile po nich Merkelová chce, aby se naučili Německy, tak plkaj o šikaně. Ale co to je za logiku? Chci někde žít? MUSÍM přijmout jazyk abych se domluvil, a kulturu, abych zapadl.

Frantíci se pravděpodobně dívali na Okcitánce stejně, jako se my koukáme na Muslimy. Taky se nezačneme učit Arabsky, a taky nebudeme tolerovat vradžění žen jen proto, protože nedodržují pravidla Islámské morálky.
Finrod Felagund píše…
Wasper, Walter - nemáte pravdu. Turci do Německa přišli jako přistěhovalci nedávno, kdežto Okcitánci tam byli doma už od římské říše, ostatně jejich kultura je starší, než francouzská. Právě z tohoto důvodu je de Gaullova politika zvrácená podobně, jako ta Francova třeba vůči Baskům, kteří, jen tak mezi námi, jsou opravdu TI PŮVODNÍ Evropané - ti Baskové, kteří tam jsou dnes, jsou přímými potomky prvních homo sapiens, kteří v paleolitu přišli na území dnešního Baskicka, vymlátivše tam neandrtálce. Jenže zatímco Franco byl krvavý diktátor (a ne že ne, že mezitím zabíjel i stalinisty se počítá k dobru, ale problém je, že nezůstal jen u stalinistů), de Gaulla zná celý svět jako demokratického politika demokratické země. A prostě on neměl právo tohle dělat Okcitáncům, nota bene když je to národ větší, než Češi (je jich cca 14 milionů). Až za Mitteranda si Okcitánci vymohli dvojjazyčné tabule na jejich vesnicích a městech, a to bylo pane křiku v Paříži o desintegraci Francie a zradě francouzství... Okcitánci měli jedinou smůlu, že zatímco Francouzi byli Hitlerem poražení, Okcitánci s ním (na státní úrovni) spolupracovali, protože vichystická Francie byla do velké míry okcitánská Francie. No a tak jim to jednoduše de Gaulle dal nějakých 15 let po válce sežrat.
Finrod Felagund píše…
Walter: Znovu Vás upozorňuji, že ta "každá tlupa joudů" čítá 14 milionů lidí s kulturou starší, než je ta francouzská.
Finrod Felagund píše…
Walter: A ještě pro Vás - EU nemůže následovat osud Rakouska-Uherska nebo SSSR, protože ona diverzitu podporuje, kdežto výše zmíněné celky byly dost proti ní a snažily se asimilovat (SSSR pořád, Habsburská monarchie cca do konce 18. století) populaci do jedné masy. To je trochu velký rozdíl, nemyslíte?
Finrod Felagund píše…
A ještě jedna věc - za vlády "národních" států dopadá téměř každé osamostatnění se od většího celku docela zničující válkou (umím si docela představit, jak by Francie reagovala na případné odtržení Okcitánie někdy kolem roku 1960 poté, co dostala nářez v Alžírsku a co dostávala na frak v Indočíně) - vzala by všechny zbývající tanky a hurá na Marseille... nehledě na to, že takový akt by samozřejmě vedl k vypovězení poslušnosti ze strany Alsaska, Bretaně či Korsiky - což by vyústilo v občanskou válku nebývalých rozměrů, protože de Gaulle by celistvost Francie bránil i kdyby kámen na kameni neměl zůstat. Zatímco když si v rámci EU například Korsičané odhlasují samostatnost, docela pochybuji o tom, že by si Paříž riskla tam na ně vjet s armádou.
Anonymní píše…
Na vztahu k EU jde pěkně rozlišit fašizující nacionální pravici (SSO, Dělníky, Sládkovce apod.) a pravici liberální. Dnes se jednotné Evropě pravicoví socialisté brání, bojí se jí, bojí se svobody, volnosti, trhu. Až dojde k posílení evropské identity tak obrátí, za pár let budou naopak chtít oslabení jednotlivých regionů a čím dál víc křičet po silném Bruselu, přičemž motivace zůstane stejná, strach z konkurenčního prostředí.
Anonymní píše…
Zay ad Walter:
S těmi Maďary jste zcela mimo mísu. Oni si nevybrali, že budou žít na nějakém Slovensku, v Srbsku, v Maďarsku či na Ukrajině. Oni měli svůj uherský stát, který jim po první světové válce sousedé a západní velmoci rozbili. Je to stejné, jako kdyby si třeba vaše bydliště připojilo Polsko a chtělo po vás, abyste vy i vaše rodina od toho dne byl Polákem. Pokud ne, mohli by chtít právě na vás a vašich blízkých vykonat nějaký pogrom, po kterém voláte.
Anonymní píše…
Zay ad Finrod:
Myslím, že jeden z hlavních problémů společné kulturní identity Evropy je vymezení EU. EU by totiž (můj osobní názor) měla sdružovat pouze země latinského kulturního okruhu. V tom případě by tam nemohlo nikdy vstoupit Řecko, Kypr či třeba Bulharsko. prostě uzavřený elitní klub, který se dál nerozšiřuje :-)
Finrod Felagund píše…
Zay: Nic proti tomuto názoru, je správný, ale patří do stejné kategorie, jako "perfect competition", čili do ideálního světa. Když se podíváte na mapu, zjistíte, že je velmi záhodno to Řecko a Bulharsko do EU přidat, protože jejich hodnota je mnohem spíše strategická, nežli kulturní. Přesto právě poslední roky daly do rukou "latinské" EU velmi silný nástroj, kterým se budou dát tyto země civilizovat - a nejlepší na tom je, že obě země si do chomoutu vlezly samy. Bulharsko svou neskutečnou korupcí a mafiánským státem, Řecko svým lhaním a průserem s eurem. Právě proto se nedivím, že tolik zemí přikleplo bez problémů velkou půjčku Řecku - znovu říkám to, co Češi většinou nechápou, že Řecko tím v podstatě vstoupilo dobrovolně do otroctví, či jinak řečeno "prodalo svou duši". Dosud si mohlo dělat, co chtělo, bylo suverénní - ale právě existence velkého dluhu (a čím větší půjču dostanou, a čím méně splatitelná bude, tím lépe) je dostává do stejné pozice, jakou má lichvář nebo exekutor nad dlužníkem. Zkrátka si s ním může dělat, co chce. Kdykoliv totiž teď bude Řecko nějakým způsobem protestovat, že ho Brusel (a Německo) zbavuje kulturních specifik (což je eufemismus pro ten bordel, co tam mají), nebude problém říct "fajn, nelíbí se vám to, zaplaťte co dlužíte". Protože nebudou moct zaplatit, budou muset poslouchat. Dluhy horké řecké hlavy zlomí mnohem lépe, než jakékoliv zbraně, protože zatímco s člověkem napadeným agresorem jiný zpravidla sympatizuje, s notorickým dlužníkem zpravidla nesympatizuje nikdo, protože se na něj ostatní dívají jako na někoho, kdo je chce potenciálně okrást. Před rokem 2010 jsme ještě nevěděli, jakou cenu má suverenita jedenáctimilionové země, dnes to víme. Ta cena je 110 miliard eur. Osobní politická a ekonomická suverenita každého jedince tak vychází na deset tisíc eur. Je dobré si to číslo zapamatovat.
Anonymní píše…
Je to dost zajímavá otázka Finrode. Zouhlasím, že by EU mělo jít od socializovat, ale znovu k té identitě. Jak vidíš kulturní předěl mezi latinskou evropou a byzanckou?

Karel S
Finrod Felagund píše…
Karel S: Paradoxně blíže než byzantská kultura je evropské latinské kultuře blízká kultura židovská nebo konfuciánská - souvisí to s časovou orientací lidí. Zatímco latinská civilizace v Evropě má tendenci většinově (když pomineme socialisty, ale ti jsou v poslední době spíš na úbytě, protože se neumějí zbavit nálepky toho, kdo zadlužil Evropu a způsobil tak krizi - a odborářské demonstrace na tom nic nezmění) myslet především na budoucnost a obětovat současnost budoucnosti, byzantská civilizace je požitkářská a myslí především v kategorii teď si užiju a co přijde zítra, to budu řešit zítra. Tyhle byzantské vlivy mají své prsty i v latinské Evropě - příkladem může být třeba to, kolik stojí typická svatba v Polsku - vyjde průměrně v přepočtu na 600 000 CZK, nebo tzv. "stužková" na Slovensku, za kterou každý student běžně zaplatí kolem 2000 €. To jsou typické byzantské zvyky, které se právě svým vlivem (geografickou blízkostí, politickým vlivem, atd.) dostaly i do civilizace latinské. Podívejte se na to, jaké problémy to působí ve zmíněných "ovlivněných" zemích, a teď si představte, že jsou země, které se tím řídí celé. To zkrátka v naší kultuře a civilizaci nemůže nikdy fungovat - tady jsou jen následující možnosti: buď se k nám přidají a my je po našemu zcivilizujeme, nebo se k nám nepřidají a zůstanou "sví". V takovém případě ale nemohou počítat s materiálním bohatstvím, které nabízí naše kultura, a které nám závidí. Je to něco za něco.
Finrod Felagund píše…
Kdybych chtěl být zlý, vypočítal bych cenu, kterou stojí jednoho člověka jeho kulturní identita (a možná to i udělám). Ta cena by byla založena na komparaci efektivity a ziskovosti západního životního stylu a efektivity a ziskovosti nezápadních lokálních "užívajících si" tradic. V podstatě takové Afričané, i když to možná nevědí, stojí jejich domorodé tradice a tančení kolem ohně víc peněz, než kolik kdy v hotovosti v životě viděli. Jejich finanční problémy by totiž poměrně efektivně vyřešilo to, kdyby se kompletně své kultury vzdali. Můžete se na to dívat jako na problém ceny kultury - taková moravská kultura je relativně levná, jednoho člověka vyjde denně na takových řádově třicet korun (hrubý odhad na základě toho, kolik může stát pro jednu osobu lidový kroj - cena kroje děleno průměrná délka dospělého života - kroje se nosí celý život - nám dá jakýsi "krojorok", občasná účast na lidových zábavách a tradičních festivalech během roku přepočtený na jeden den, ať už tím, kolik člověk dá za vstupné či dopravu, tak tím, že ten den nepracuje a přichází o mzdu), čili když si běžný Moravan vydělá denně čistého nějakých 570 Kč, tak těch 30 Kč za jeho kulturní identitu zase není tak moc. Ale teď si představte, kolik stojí třeba životní styl takových pygmejů, který je v podstatě celodenní a celoroční záležitostí... nevím, jak Vy, ale já asi nikdy nebudu tak bohatý, abych si africký životní styl mohl dovolit :)
Walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Finrod Felagund píše…
Waltře, Vy přeci nemáte peníze abyste na nich spal... :) nebo byste aspoň neměl mít, pokud jste rozumný. Peníze se neustále musejí točit, takže získané peníze byste znovu utratil, v ideálním případě ve formě investice do něčeho. Tím by se raketově urychlil výzkum a vývoj, efektivita a zvětšil by se objem celé ekonomiky, takže by pak náklady na kulturu byly jen zlomkem toho, co by člověk měl, takže by teoreticky pak pracoval natolik efektivně, že by si mohl znovu začít dovolit kulturní identitu i bez života na dluh a se slušnou životní úrovní :)
Walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Walter píše…
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
Anonymní píše…
Finrod: jasne, liberalni ekonomicky pristup... http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/177937.aspx
Finrod Felagund píše…
Waltře, jenže právě větší ekonomika znamená větší možnost R&D v jakémkoliv oboru, včetně Vaší fotografie - statisticky byste měl větší šanci, že by se rozvinula, než pokud by k této kulturní abstrakci nedošlo :)

Anonymní: No jistě, záleží na tom, zda posuzujete náklady na národní identitu za fixní či nikoliv - já třeba ne, ale to už je našim dlouhodobým čtenářům asi jasné.
Finrod Felagund píše…
Jinak k tomu odkazu - kouření samozřejmě je dobré omezovat en général (na rozdíl od marihuany, kterou bych zase podporoval jako subsitut tvrdého alkoholu pro ty, kteří se bez nějaké drogy neobejdou), protože v jeho důsledku neroste ekonomika a její efektivita jako celek, ale pouze zisky tabákového průmyslu, který je ovšem dále neinvestuje tak, jak by bylo pro ekonomiku efektivní.
Anonymní píše…
Finrod: uff... to zni dost socialisticky... proc by mel bejt nekdo trestanej (tabakove firmy) za to, ze vydelava? Nucen k investicim? Zajmy celku... smarja
Finrod Felagund píše…
To není socialistické. Socialista přerozděluje, záleží mu na tom, aby měli všichni v zásadě stejně. Pravicový liberál chce, aby ekonomika jako celek byla co největší (protože pak sama generuje vysokou životní úroveň, stát pak nemusí nic přerozdělovat). Ujasněte si pojmy :)
Anonymní píše…
Finrod: jiste si pravicak preje, aby ekonomika byla co nejvetsi, ale rozhodne je na prvnim miste prospech jednotlivce (z nehoz ma automaticky prospech spousta dalsich lidi). Tahle teze, ze kdyz nejake odvetvi nebo podnik neprospiva podle vas celku, tak ho zregulujeme, nebo zlikvidujeme, mi zavani spis fasistickou levici, nez "jen" socialistickou...
Finrod Felagund píše…
Nevím, kde berete své přesvědčení o tom, co je levice a co je pravice, ale regulace je někdy nutná právě proto, aby mohl fungovat trh tak, aby nikdo nikoho nemohl úmyslně poškozovat (nemyslím získávat víc než druhý, myslím podvádět druhého), případně aby nedošlo k jinému selhání trhu, jako například "tragedy of commons". No a v tomto případě by bylo záhodno regulovat průmysl, který prakticky žádné pozitivní hodnoty nedělá a trh přitom deformuje.
Anonymní píše…
Finrod: a jak tabakovy prumysl podvadi lidi?
Anonymní píše…
Pod heslem svobody volby kouřit ve věku, kdy si neuvědomují, že je za čas obere o svobodu nekouřit, až si na kouření zvyknou a začne jim zdravotně vadit.
Martin
Anonymní píše…
Tak uz je mi jasne, proc jste nevolil skutecnou pravici (SSO), ale s velkym nadsenim TOP09. Vy nejste zadny "pravicovy liberal", vy nalezite podle me k "pravemu stredu".
oz píše…
Moje pravice je pravicovitější než tvoje pravice a moje bábovka je bábovkovitější. Bože xD.

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obhajoba Pirátů: Proč byla digitalizace předem odsouzena k nezdaru aneb mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?