nekorektně.com

Dnes už bývalý ministr životního prostředí prý chtěl být v budoucnu premiérem. Nice try. Abych pravdu řekl, zpočátku jsem "kauze Drobil" vůbec nerozuměl. Motala se mi jména, kdo vlastně koho korumpoval a kdo koho nahrával (každý každého). Až po několikátém přečtení různých zdrojů se mi udělalo trochu jasno, ale to hlavní - totiž jasné vysvětlení celé akce - mi stále uniká. Každopádně občané v Kocourkově by si už konečně měli zvyknout na jedno: Korupce tu je, byla a bude. Máme ji zakořeněnou v krvi tak pevně, že žádná vláda a žádná politická strana, i kdyby tenhle termín používala jako magické zaklínadlo ještě tisíckrát víc než doteď, s tím nic neudělají. Přiznejme si konečně, že veškerý boj s korupcí je pouze předvolební strategií a že v zemi, kde za minulého režimu bylo nepsaným pravidlem, že doktorovi musíte přinést flašku, jinak vás nevyšetří, to nikdy jinak nebude. Je mi k smíchu, když se čeští politici ohánějí korupcí jako mucholapkou a vážně nechápu jak to, ž

Třebaže je pro mě, coby politologa, tento únik něco jako jackpot, obrovský dárek k Vánocům či materiál studia na několik měsíců(let), byl bych radši, kdyby tato data nikdy zveřejněna nebyla. Náš svět se totiž může teď stát horším a nebezpečnějším, než předtím. Ze zpráv, které jsem zatím měl tu možnost číst (čili tak polovinu těch, které vyšly) vyplývá poměrně jasně velmi důležité poselství: svět je v dobrých rukou, jeho vůdci jsou zodpovědní a nebezpečí jde – světe, div se – doopravdy od íránského či severokorejského režimu. Včerejší vydání WikiLeaks odhalilo, že Izrael tajně čile spolupracoval se Saúdskou Arábií, Spojenými arabskými emiráty či Kuvajtem, a že měl až nadstandardní vztahy s Egyptem a Jordánskem. To je zpráva pro bezpečnost na Blízkém východě velmi dobrá, nicméně její platnost skončila s jejím zveřejněním. Jak teď může dál například král Abdulláh spolupracovat s Izraelem, byť tajně? Většinová populace v arabských zemích je protiizraelsky a protiamericky zaměřená; jejich

Vážení čtenáři, tento článek vyšel už před nějakým časem v polském deníku Gazeta Wyborcza , nicméně jeho obsah je natolik důležitý, že jsem se rozhodl jej přeložit do češtiny a publikovat zde. Pojednává o světě hodně chudých “obyčejných” lidí a protože si myslím, že jeho autor má dobrý postřeh, rád se o něj podělím s vámi. Kdo nasedá se sedmnácti dalšími lidmi do malého minibusu? Je potřeba žít jako člověk, každý musí někam dojet, i kdyby to bylo do práce na černo… Označit viníka tragické nehody u Nového Města nad Pilicou nevypadá na první pohled jako těžký úkol. Je možné poukázat na vinu řidiče. Jak mohl vzít 17 cestujících, když mohl vzít jen pět? Proč jel tak rychle, proč předjížděl v mlze? Jen smrt ho zachránila od pokuty. Můžeme připsat vinu sběračům jablek z Drzewice – přeci nemůžou sednout v osmnácti lidech do malého minibusu. Kde je zdravý rozum? Sami si za vše mohou. Je možné potrestat majitele sadu u Grójce. Proč zaměstnávali lidi na černo? Kontrolu na ně, pokutovat! Nako