nekorektně.com

Médii cloumá další kauza – nabídnutí nejprve funkce náměstka ministra školství, později, po kritice, jen poradce ministra školství Dobeše Ladislavu Bátorovi, jednomu z iniciátorů manifestu D.O.S.T. Stejně jako kolega template se podivuji, proč se do této věci tolik míchá prezident, ovšem navíc se i divím, proč takového šíleného člověka prezident vůbec z titulu svého úřadu brání. Můj první kontakt s panem Bátorou byl asi před rokem, kdy jsem s ním měl tu čest diskutovat na facebooku pod profilem jednoho mého kamaráda. Bavili jsme se, tuším, o konzervatismu a o tom, jak to dopadá, zmocní-li se ho široké masy. Na moje argumenty reagoval v diskusi jen tak dlouho, dokud si nevšiml, že mi je pětadvacet – tehdy mi totiž napsal, že diskusi končí, protože má zásadu, že se s lidmi pod třicet nebaví. Dobrá zásada pro člověka, který by měl být náměstkem ministra školství, mládeže a tělovýchovy, že? Co se týče jeho agažmá a názorů – jsou naprosto mimo. Z diskuse, kterou jsem s ním vedl, js

Pseudokauza jakéhosi nepříliš důležitého chlapíka, který si v minulosti zadal s nějakou nepříliš důležitou stranou a který měl (pouze podle médií) obsadit nějaký nepříliš důležitý post na jistém nepříliš důležitém ministerstvu, by za normálních okolností ještě chvilku rozhořčovala strážce posvátné politické korektnosti a pak by chcípla. Kdyby se do ní k mému velkému zděšení dnes nevložil prezident České republiky. Prezident této země by se podle mého soudu měl vyjadřovat k mnoha věcem. Ačkoliv velké procento občanů (a hlavně zákonodárců) by v této funkci nejraději viděla nevýrazného kladeče věnců, který by sem tam utrousil nějaké to filozofické moudro, já jsem toho názoru, že je spousta ožehavých témat, na které bych rád znal prezidentův pohled. Například se nedávno zjistilo, že při českém předsednictví EU zmizely stamiliony z veřejných peněz. Nepamatuji si, že bych k tomu kdy četl nějaké zásadní stanovisko hradního pána, byť by se to zřejmě slušelo a patřilo. K vyprodukování sáhodlou

Revoluce, která začala v Tunisku a která se odtud přelila do Egypta, Alžírska, Maroka, Jordánska či Jemenu, je důležitá a dobrá věc. Ano, jsem si vědom toho, že existují hrozby jako je Muslimské bratrstvo, ale považuji zdůrazňování těchto hrozeb jako motiv odmítnutí arabské revoluce za nestoudné, protože podobnou situaci jsme už zažili – v roce 1989, a tam byl tehdejší Západ jasně na straně nově se rodících demokracií. Připomeňme si, co se dělo po roce 1989 kromě všeobecně známých faktů. Ačkoliv si to neradi připouštíme, i postkomunistický svět měl svá “Muslimská bratrstva” – jedno například sedí dodnes v české Poslanecké sněmovně; říká si KSČM. Podobnými “Muslimskými bratrstvy” v postkomunistické Evropě lze označit všechna antidemokratická hnutí, která samozřejmě začala těžit z toho, že už nebyla kontrolována komunistickou diktaturou. Jmenovitě – v NDR, která neprošla denacifikací, se začalo dařit v Západním Německu ostrakizované neonacistické NPD, v České republice můžeme kromě K

Doufám, že se to smí říct – Adolf Hitler napsal ve své knize Mein Kampf jednu velmi důležitou myšlenku: “řekněte lidem, že to, co děláte, děláte pro bezpečnost jejich dětí a oni se vzdají jakékoliv své svobody”. Kdo jiný, než strůjce šoa a původce jedné z nejhrůznějších totalit všech dob, byl natolik kvalifikovaný, aby mohl ze své praxe něco takového potvrdit? Co hůř – je to pravda pravdoucí a kdo si to neuvědomuje, může o svobodu nechat připravit sám sebe i své děti a to zcela dobrovolně. Nicole Sprinkle napsala v The New York Times v prosinci loňského roku článek “Seeing All Men as Predators” , čili volně přeloženo “Všichni muži coby sexuální násilníci”, který se setkal s velmi velkou čtenářskou odezvou. Autorka v něm popisuje, jak hledala někoho na hlídání dětí a přihlásil se student žijící blízké jejího domu, s jehož maminkou se autorka znala, o němž se vědělo, že je naprosto bezproblémový člověk a chce si akorát trochu přivydělat – přičemž se rád stará o děti. Dotyčného nako

Na téma přistěhovalců ze všech možných koutů světa bylo již řečeno mnoho, přesto se podle mého názoru často používají pro popisy problémů špatné názvy, které porozumění celé problematiky jen deformují. Ano, je pravda, že nejvíce problémových přistěhovalců v Evropě je mezi přistěhovalci muslimskými. Přesto ovšem nelze tvrdit, že každý muslim je a priori špatný a islám je to, co je zdroj problému – takový názor totiž lze snadno vyvrátit poukazem na to, že kritizované jevy se vyskytují i u nemuslimských komunit, zatímco existují celé muslimské komunity, kde se zase nevyskytují. Podíváme-li se na to, co Evropanům na jistých přistěhovalcích vadí a rozebereme-li příčiny této nechuti, zjistíme, že to není nějaké konkrétní náboženství a jeho praxe, ale tradičně-klanový patriarchát – a v takovém případě je úplně jedno, odkud pochází. Přiznejme si to otevřeně – nevadí nám, když se někdo modlí směrem k Mekce, ale vadí nám, když je to takový ten agresivní sameček, co má pocit, že když někoho n