SPOLEČNOST: Přistěhovalectví a přizpůsobivost

Na téma přistěhovalců ze všech možných koutů světa bylo již řečeno mnoho, přesto se podle mého názoru často používají pro popisy problémů špatné názvy, které porozumění celé problematiky jen deformují.

Ano, je pravda, že nejvíce problémových přistěhovalců v Evropě je mezi přistěhovalci muslimskými. Přesto ovšem nelze tvrdit, že každý muslim je a priori špatný a islám je to, co je zdroj problému – takový názor totiž lze snadno vyvrátit poukazem na to, že kritizované jevy se vyskytují i u nemuslimských komunit, zatímco existují celé muslimské komunity, kde se zase nevyskytují. Podíváme-li se na to, co Evropanům na jistých přistěhovalcích vadí a rozebereme-li příčiny této nechuti, zjistíme, že to není nějaké konkrétní náboženství a jeho praxe, ale tradičně-klanový patriarchát – a v takovém případě je úplně jedno, odkud pochází. Přiznejme si to otevřeně – nevadí nám, když se někdo modlí směrem k Mekce, ale vadí nám, když je to takový ten agresivní sameček, co má pocit, že když někoho nezbije nebo neznásilní, tak nebude dost mužný. Všimněme si rovněž, že problémy jsou v muslimské komunitě v Evropě takřka výhradně s muži, takřka nikdy se ženami. Ženy-muslimky jsou obětí násilí páchaného muslimskými muži častěji, než původní Evropané. Jenže nejde jen o islám – stejný patriarchální model je typický i pro Balkán, východ Evropy či většinu Afriky i Latinské Ameriky.

Mluví-li se o odporu vůči islámu v Evropě, často se šermuje slovy jako vraždy “ze cti”, ženská obřízka, pootlačovaná sexualita nebo agrese. Nejsou ale tyhle problémy naprosto identické v křesťanských či animistických zemích Afriky? V mnoha muslimských zemích, čili prakticky ve všech mimo Afriku, zase vůbec není praktikovaná ženská obřízka. Ženská obřízka tedy není problém muslimský, ale africký. Vraždy “ze cti” se donedávna vesele praktikovaly, a dodnes ještě občas praktikují, i na Balkáně nebo v jižní části Itálie. Ne každá vražda, za kterou stojí ‘Ndrangheta nebo Cosa Nostra je pouze trestem za neodevzdané výpalné – mnoho jich je skutečně kvůli “rodinné cti”. Jak se liší občasný mrtvý “ze cti” zabitý muslimem a “ze cti” zabitý Siciliánem? Mrtvý jako mrtvý, nebo se pletu? Potlačovaná sexualita, která má za důsledek, že kdykoliv se objeví normální sexuální podnět, lidé z příliš puritánských prostředí mají tendenci nad sebou ztrácet kontrolu, také není ryze muslimský problém – poptejte se v liberálním Amsterdamu na návštěvníky z Polska nebo amerického Středozápadu – zatímco Holanďan nebo Čech, zvyklý na porno ze všech stran odmalička, kolem nahé ženy projde jako by tam nebyla, běžný Polák vychovaný v katolickém puritánství zareaguje podobně, jako běžný muslim vychovaný v puritánství islámském – okamžitě bude myslet na sex, a bude-li primitivnější a “pudovější”, ženu znásilní. Ne proto, že by byl Polák nebo muslim, ale proto, že pochází z kultury, která sex tabuizuje.

Mluví-li se o přizpůsobivosti imigrantů, debata by se neměla podle mého názoru degradovat na to, že “černé a muslimy nechceme”, protože za prvé to může ublížit těm slušným a za druhé to úplně míjí problém, který cítíme. Místo toho, abychom jasně řekli, že nesnášíme příliš hlučné, agresivní a sexuálně frustrované jedince, kteří mají navíc pocit, že každá žena je pro ně buď hračka na sex, služka či obojí dohromady, tak vytváříme škatulky podle národnosti či vyznání, které ovšem nefungují, takže ve výsledku slušným lidem ublížíme a neslušné tady máme stejně – akorát se rekrutují z jiných skupin obyvatelstva.

Abychom ale dospěli k tomuhle závěru, je třeba, pro mnohé poměrně bolestivě, připustit, že primitivové jsou i mezi námi, můžou mít i český pas a být bílí jako sníh. Musíme dospět k tomu, že není žádná omluva pro to, když je člověk agresivní vůči svému okolí, stejně jako k tomu, že to, co nám vadí, je agrese, ne něčí vyznání. Bohužel, plno lidí pořád ještě věří na svět, ve kterém “národní státy” jsou jako jedinci, kteří spolu zápasí. Ne, svět se nedělí podle identity na státy; státy jsou akorát instituce, kterým platím daně výměnou za ochranu; ani na národy, kde ten náš je čistý jako lilium, ale ty ostatní jsou zlé. Svět se dělí na lidi slušné a neslušné. Lidi, kteří žijí a nechají žít a lidi, kteří mají pocit, že mají vyšší poslání nutit ostatním svůj způsob života. Lidi, kteří volí kompromis a dohodu a lidi, kteří se snaží svůj postoj vnutit druhým násilím. Stručně a jednoduše – zatímco ti první jsou ve slušném a civilizovaném státě vítaní, ti druzí patří buď do vězení, nebo za hranice. Bez ohledu na to, v co věří, jakou mají barvu pleti nebo jakoukoliv jinou charakteristiku. Náš cíl by totiž neměl být žít v české či evropské společnosti, ale ve slušné společnosti. V takové se totiž bude žít nejlépe.