REPORTÁŽ: Nekorektně.com mezi socialisty

Že se předsedou sociální demokracie stal ten horší z obou kandidátů (více spjatý s bývalým vedením, více levicový, mnohem větší etatista, jen to nulové charisma mají oba stejné) už zřejmě čtenáři z médií vědí. Serveru Nekorektně.com se nicméně podařilo zákeřně infiltrovat tábor socialistů, provizorně rozbitý v prostorách brněnského Výstaviště, a tak můžeme přinést poměrně aktuální postřehy.

Na místo jsem dorazil v momentu, kdy se budoucí vítěz chystal k úvodnímu projevu. Pohledy vyhladovělých novinářů mě ujišťují, že rozhodně nemám čekat žádný opulentní raut. Pár oschlých chlebíčků, jeden skoro za dvacet korun, mi ovšem ke sjezdu socialistů pasují tak nějak lépe. Holt třistamilionový dluh, nesaturovaný po ne-vyhraných volbách, když nebylo dobře možné dosadit své lidi na klíčová místa v dozorčích radách polostátních podniků typu ČEZ a Lesy ČR, udělal své.

Ač to přiznávám nerad, v úvodním Sobotkově projevu (a v dalších projevech kandidátů)nacházím místa, se kterými musím souhlasit. Korupční kauzy současného kabinetu, které jeden ministr vytahává na druhého, už musí úplně všem lézt krkem. Je jasné, že socani by si především měli zamést před vlastním prahem, jenže je to momentálně munice, s kterou mohou velmi úspěšně nabíjet. Navíc, socialisté se během celého sjezdu zaklínala progresivním zdaněním, které chtějí okamžitě po svém znovuovládnutí státu zavést. V pořádku, je to transparentní a zejména proto bych je nikdy nevolil. Bohužel ale jak se zdá, daně mi zvýší i současná vláda, která se deklaruje jako "pravicová".

Projevy delegátů jsou velkou většinou strašně nudné. Soudruzi a soudružky, pardon, přátelé a přítelkyně, které všichni vypadají jak z kulis seriálu Žena za pultem, hořekují nad asociální vládou a zaklínají se, jak bude všem lépe, až oni začnou konečně opět budovat "reformní" socialismus. Zaznívají hesla jako jednotná, sebevědomá a silná sociální demokracie. Jak jednotná strana opravdu je, se později ukáže.

Legrace začíná být v momentě, kdy se konečně pár delegátů osmělí a řeknou plénu, že vlastně za všechno může Paroubek. Bývalý předseda, který přesně v intencích svého zhrzeného, velikášského mindsetu vzkázal straně, že když tedy před ním nehodlá rozvinout červený koberec, tak ať si celý sjezd a celou ČSSD strčí někam, na mecheche chyběl. Zřejmě proto nachází delegáti odvahu veřejně mu vzkázat, že za nevýhru ve volbách může téměř výhradně on. To je jistě z větší části pravda, nelze se ale nezamyslet nad tím, proč Paroubkův styl nikdo nikdy nekritizoval, když on byl předsedou. Všichni poslušně drželi ústa, protože z něj byli podělaní až za ušima, leč teď do politické mrtvoly kopou. A to včetně Bohuslava Sobotky.

Konečně se začíná volit předseda a na pódiu hřímá Walter Komárek jako starozákonní prorok. Jeho hromový řev probouzí i ty delegáty, kteří při předchozích projevech usnuli. Nikdo nemůže rozumět tomu, co chce vlastně básník říci (včetně mé maličkosti), o sociální demokracii to nebylo ani omylem, možná si spletl čas a místo, těžko říct. Ale protože tak trochu připomíná Lawrence Oliviera v hlavní roli Dia v Souboji titánů, tak je to aspoň nějaké oživení.

Nevíš, kolik stojí hlas?
Volební lístky jsou spočítány a nastává problém. Ani jeden z kandidátů nepřesáhl potřebných padesát procent a Sobotkovi volba unikla doslova o jeden hlas. V sále nastává menší panika. "Budeme tu do rána," zní mezi sociálními demokraty. Lobbisté začnou pobíhat v sále, mobilní telefony jako přibité k tvářím. "Teď se kupují hlasy. Nevíš, kolik stojí jeden?" glosuje situaci s poťouchlým úsměvem redaktor České televize. Od ostatních novinářů se dozvídám, že Sobotkovi lidé případnou výhru Haška prý stejně neuznají. V hektické atmosféře potkávám poslance Jandáka a nedá mi, abych se ho nezeptal, jak se těší na slavnostní premiéru Havlova filmu Odcházení. "Já už to viděl, nashledanou," odbývá mě bývalý herec, který si udělal kariéru rolemi zasloužilých soudruhů a ve svém životním partu autentického socana se tak zabydlel, že mu už zůstal. Předsedající schůze žádá delegáty, aby nekreslili na hlasovací lístky "nějaké malůvky". Nemusím být velkým prorokem, stejně si dokážu představit, co tam asi tak kreslili.

Nebyli by to ale sociální demokraté, aby ve volbě předsedy nebyl nějaký čert. V momentě, kdy je ohlášena pauza na večeři, to najednou v tiskovém centru zašumí. Zvolili Sobotku, nese se sálem. A skutečně, ve chvíli, kdy je naprostá většina sociálních demokratů na večeři a téměř nikdo si tak nemůže vychutnat slavnostní okamžik, už nový předseda kyne médiím. K velké nelibosti nejen ostatních delegátů. Bulvární novináři si vychutnávají naprosto zdrcený obličej Michala Haška. Ksichty, které vysílá ke svému soupeři, jenž ho nakonec porazil o několik hlasů, při jeho vítězném projevu, jsou všeříkající. Přesto se však dokáže ovládnout a jeho následující projev je plný upřímného blahopřání, optimismu a jednoty.

Tu však záhy naruší Zdeněk Škromach, jehož nepokrytě "antisobotkovský" projev mě přesvědčí, že ten chlap vážně má koule. Legrace nekončí. Nastupuje Richard Falber, kdysi táta odborářů, dnes profesionální spáč v Europarlamentu. "Po dnešku už Zdeňku Škromachovi nepodám ruku. Chová se jako dobytek," křičí Falber a síla, spojenectví, jednota a solidarita dostávají na zadek. V sále je znatelné, jak rády by se tábory haškovců a sobotkovců v této chvíli vzájemně povraždily. A hle, v další pauze na druhou, půlnoční večeři se po sociálnědemokraticku zvolí druhý Hašek jako statutární místopředseda. Na dohodě lobbistů Tvrdíka a Pokorného, o které před časem referovala média, bylo zřejmě něco pravdy...

"Ještě že nezvolili obecního blba Zaorálka. Vždyť ten tam žvanil jak ponocnej. Tyhle kecy ať si nechá do sněmovny," glosuje volbu statutárního místopředsedy delegát Ústeckého kraje Rudolf Kozák. Samozřejmě tak, aby to slyšelo minimálně dvacet lidí kolem. A první den sjezdu silné, sebevědomé a jednotné strany se pomalu chýlí ke konci. Dnes možná přijede Jiří Paroubek, aby oznámil odchod ze strany. Nechme se překvapit.