SPOLEČNOST: O duši a o těle

Jak se tak probírám denním tiskem a komentáři, tak jsem poslední dobou zaznamenal několik zajímavých témat, které spolu na první pohled nesouvisí, ovšem přesto mají něco společného – mají vážné společenské důsledky proto, že příliš mnoho lidí nedokáže pochopit, že živá bytost není stroj a že tělo není to jediné, co se počítá.

Začalo to sérií článků na téma “nevychovaných spratků”, myšleno tím dětí. U dětí, které jsou asociální (= nevychované) a dovolují si v pozdějším věku různé krutosti, vůči jiným dětem, zvířatům i učitelům. Tak si říkám, kde se stala chyba a proč například zde v Nizozemí to není takový problém? Že by to bylo tím, že se tady dětem naslouchá, a zejména udržuje se vůči nim zodpovědný, ale spravedlivý přístup? Dítě má velmi jasno o tom, co je to spravedlnost, nemyslete si. Dodnes si pamatuji, jak jsem byl dítě a jak jsem prožíval, když se nějaká nespravedlnost, třeba ve škole, stala (někdo byl nespravedlivě potrestán, nad něčím se mávlo rukou, atd.) Tady v Nizozemí když jedno dítě udělá něco jinému a pak se rozjede spor, tak se to neřeší tak, že se potrestají všechny a buďte ticho, vy smradi, jak je zvykem v českých školách a bohužel kolikrát i u českých rodičů, zejména z nižších vrstev. To, co může vypadat jako trapný spor, ono klasické “on mně, já jemu”, děti vidí jako věc zásadního významu. Kde v tomto momentu dospělý zasahuje “hlava nehlava”, hlavně aby už byl klid, vychovává tak další generaci lidí, kteří dodržují zákon jen proto, že se bojí trestu, ale pojetí o spravedlnosti moc nemají. Takové ignorování dětské duše je trestuhodné a vrací se pak v agresivitě dětí, z níž se vyklube agresivita dospělých. Neříkám netrestat – říkám trestat spravedlivě. Zajímat se, co se doopravdy stalo, trestat viníky, dát si práci s tím, zjistit, kdo to ti viníci jsou, trestat adekvátně. Jak přístup “ať si děti dělají, co chtějí”, tak přístup “seřežte je na jednu hromadu” pomíjí fakt, že dítě je živá bytost s vlastním úsudkem a vlastním “softwarem” (duší, chcete-li), a budete-li to ignorovat, zaděláte si na větší problémy v budoucnu.

Druhá věc – na iDnes vyšel rozhovor s transsexuálem (z ženy na muže) o tom, jak procedura proběhla, jak se mu žije, atd. Nic zvláštního, až na ty komentáře. Naprostá většina z nich se nesla téměř v duchu “zabijte tu zrůdu” – absolutně jsem nechápal proč. Většina lidí argumentovala tak, že je to “nepřirozené”, že rozdíl v pohlaví psyché (duše, chcete-li) a těla je kravina, že o pohlaví rozhoduje vždy a jen primární pohlavní znaky. Zkrátka jaké je tělo, takový je člověk. Něco jako že ten člověk se cítí lépe, může díky operaci normálně fungovat ve společnosti, necpe se antidepresivy a je naprosto vyrovnaný, takže se může soustředit na práci a místo aby byl na nemocenské, tak tvoří hodnoty a platí daně – to lidi absolutně nezajímá. To, že se ten člověk cítí lépe a že prostě se přišlo na způsob, jak jednomu konkrétnímu člověku pomoct od něčeho, co ho trápilo, je jim taky ukradené. Hlavně, že to není “normální”. Všem obhajovatelům normality navrhuji, ať se odstěhují do jeskyně, žerou syrové maso a nepoužívají ani oheň, natož elektřinu.

Třetí věc – médii se začala šířit hysterie na téma psů, jak jsou psi zlí, koušou, některá plemena by bylo třeba zakázat, ne-li rovnou zlikvidovat. Přitom podle mé zkušenosti problémoví psi jsou prakticky výhradně důsledkem nezvládnuté výchovy, často “výchovy”, kterou si majitel představuje tak, že psa periodicky bije bez ohledu na to, co pes dělá (tento zvyk je běžný zejména na venkově), případně kterou si majitel představuje jako to, že ho nechá růst jako dříví v lese a chová se k němu jako k plyšákovi (tento zvyk je běžný zejména ve městě). Ani jeden typ lidí by radši psa neměl mít vůbec. První by si měli pořídit na komandování počítač a druzí plyšáky, bylo by to bezpečnější. Opět, když čtu diskusi k tématu, je to samé “Rottweiler, ten vždycky kouše, zakázat!!!” – tak si říkám, jak jen málo lidí napadne, že i pes má nějakou osobnost, a že pokud se zničí, tak se holt zničí a následky nese okolí.

Připadá mi, že výše uvedené příklady mají společné zejména to, že mnoho lidí v Čechách, na Moravě a ve Slezsku odmítá pochopit, že jakákoliv živá bytost má svoji integritu, psychickou i fyzickou, která by měla být respektována. Že má, mluvíme-li o vyspělejších organismech, zahrnující prakticky všechny savce, osobnost. Stejně tak mi přijde, že se jedná o pozůstatek takového toho komunistického “poručíme větru dešti” a “člověk je pánem světa, a co si z přírody zamane vzít, to mu patří”. Je to pozůstatek takového toho myšlení typu “já jsem tady pán, já mám moc a i kdybych vydával naprosto hloupé rozkazy, musí se plnit”. Není na čase se trochu civilizovat a začít mít respekt vůči živým bytostem, ale konec konců i věcem kolem sebe?