ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Vítejte na palubě Titaniku

Ministr financí Kalousek objevil v uplynulém týdnu Ameriku a přišel se zásadním prohlášením, že "existuje tady vážné podezření, že celá politická síla, která je naším koaličním partnerem, vznikla jako podnikatelský projekt s relativně úzkými podnikatelskými zájmy" (více zde). Kristýna Kočí prozřela a vytrubuje do světa, že Věci veřejné jsou sekta. Kateřina Klasnová prohlašuje, že vlastně spolu nikdy nebyly kamarádky. A já marně přemýšlím o tom, kdo se tady vlastně zbláznil.

Když se před tři čtvrtě rokem s velkou slávou sestavovala "pravicová" vláda s mandátem sto osmnácti hlasů, mnoho mých přátel jásalo. Aniž bych chtěl být po bitvě generálem, je třeba říct, že už tehdy jsem byl skeptický a jak se záhy ukázalo, měl jsem důvod.

Nesčetněkrát jsem měl potřebu zchladit jejich nadšení a upozorňoval jsem na to, že jestliže se do vládní koalice dostala bezpečnostní agentura maskovaná za politickou stranu, navíc vedená (pomiňme loutkového "předsedu") člověkem, který typově a charakteristicky jako by vypadl ze seriálů o sicilské mafii, nemůže to věstit nic dobrého. Přičtěme naprostou ideovou flexibilitu, populistická hesla, rétoriku (a voliče) z ultralevé části politického prostoru a mohlo být všem jasné, že na Stranu zelených v Topolánkově vládě a Luxovu KDU-ČSL ve vládě Klausově budeme ještě se slzou v oku vzpomínat (stejně jako na Jiřího Paroubka, v případě, že se Vít Bárta jednoho dne stane premiérem - v Kocourkově je nakonec možné všechno, i tohle).

Je mi zkrátka jen divné, že Kalousek, ten nejobratnější stratég ze stratégů (a s ním i ostatní další), tohle všechno nevěděl už dříve. Také Petru Nečasovi jeho dnešní bouchání pěstičkou do stolu těžko pomůže - navždy bude vnímán jako premiér, který přepustil ministerstvo vnitra soukromé bezpečnostní agentuře, která byla navíc už v té době v hledáčku protikorupční policie.

Z dnešního pohledu je už vlastě jedno, kdo uplácel, kdo komu dal půl milionu v deskách, kdo si koho nahrával a kolik trestních oznámení ještě padne. To je všechno jen taková hra. Hloupé je, že na to opět doplatíme my všichni rozumní občané Kocourkova. Nejpesimističtější (ale dnes asi také nejreálnější) varianta je taková, že už brzy budeme nuceni jít k předčasným volbám. A mám obavu, že donutit se nechají vážně už jen voliči komunistů a všech těch dělnických stran.

Opozice je sice bezzubá (a s šedou úřednickou myší bez jakéhokoliv charisma v čele ještě bezzubější), ale v téhle situaci se můžou socialisté jen smát. Šance na utvoření normální pravicové vlády byla trestuhodně promarněna. Protože všechno, co tento "reformní" a "protikorupční" kabinet zatím vykonal, bylo neustále řešení skandálů toho či kterého ministra - a i kdyby to nakrásně nebyla pravda a vlastně by nám noviny lhaly, důležité je, jak to vnímá volič. Krásně to nakonec shrnul nespokojený bývalý příznivce strany ABL, pardon VV, Jaromír Bartoň na rádiu Impuls, kde se emotivně vyžvejkl, že "tomu Jónovi fakt věřil" a že teď "bude volit bolševiky", protože nikdo jiný nezbývá.

S lehkou škodolibostí se ovšem těším na to, až si Radek John po svém odvolání vzpomene na své bývalé novinářské zaměstnání a s pomocí kolegů bude na denní světlo vytahovat různé kostlivce ze skříní ministerstva vnitra. Třeba to, že Otakar T. vlastně žádnou Aničku nezabil a že je o tom policie (stejně jako já) z velké části přesvědčena, nehledě na její mediální proklamace.