KOMENTÁŘ: Časy se mění

Když jsme začínali psát Nekorektně.com, bylo hodně věcí jinak. Politická korektnost zabraňovala otevřeně se v masových médiích vyjadřovat k problematickým otázkám například ohledně přistěhovalectví či sexuálních menšin jinak než zcela pochvalně. Tehdy jsme s kolegou Templatem pocítili silnou potřebu psát to, co se otevřeně říkat jen tak nemohlo. Za tu dobu se svět výrazně změnil, zejména s finanční krizí, kdy lidé si zvykli na poslouchání špatných zpráv (ano, málokomu to tak dnes přijde, ale před rokem 2008 byly špatné zprávy zejména charakteru ‘okradl stařenku a kousl jejího psa’). Změny ale byly hlubší.

Na jednu stranu se dá říct, že jsme uspěli s misí, s jakou jsme zakládali tento server. Věci, které jsme poměrně odvážně tehdy psali, ke kterým se nikdo moc nevyjadřoval, jsou dnes součástí mediálního mainstreamu. I když se stalo něco, co jsme si přáli, osobně nevím, jestli z toho mít velkou radost. Čím více opravdová politická korektnost slábla, tím více se objevovalo bojovníků proti ní, až jsme dnes dospěli do stavu, kdy ‘bojovat proti politické korektnosti’ jde prakticky každý bloger nebo novinář, ale už není moc proti čemu bojovat. Stará politická korektnost, která zakazovala se jakkoliv kriticky zmiňovat například o přistěhovalectví, je už minimálně od vydání Sarrazinovy knihy mrtvá. Evropská unie, mimo jiné díky Lisabonské smlouvě, získala větší demokratickou legitimitu, reálná moc v EU se přenesla od dříve nikým přímo nevolené Komise k lidem – voličům EP, který musí schválit každého komisaře a může Komisi rozpustit, jakož i k voličům národních parlamentů, které s Lisabonskou smlouvou získaly pravomoci vstupovat už do procesu vytváření evropské legislativy. Zapomeňte na to, co říká prezident a přečtěte si Smlouvu o fungování EU a Smlouvu o EU ve verzi Lisabonské smlouvy a porovnejte to se Smlouvou o Evropském společenství a Smlouvou o EU ve verzi z Nice a sami poznáte pravdu.

Co se změnilo poměrně zásadně je to, že z dřívější politické nekorektnosti se stala nová politická korektnost. Změnil se slovník, změnily se názory, ale samotná touha cenzurovat a zesměšňovat menšinové rýpavé názory zůstala. Tak, jako před pěti lety přijít s čímkoliv konstruktivním na téma imigrace je dnes těžké přijít z čímkoliv konstruktivním na téma Evropské unie nebo odporu vůči ultrakonzervativním fanatikům, kteří, k mému zděšení, v jinak liberální ČR, infiltrují nejvyšší posty aniž by je do nich kdokoliv volil. Kdykoliv totiž někdo přišel s ryze euroskeptickou nebo ultrakonzervativní agendou do voleb, byl to, včetně roku 2010, naprostý propadák. Proto se ptám – kdo jsou ti nikým nevolení úředníci, kteří nám tady říkají DOST? Jakým právem, jakou demokratickou legitimitou za nás mluví? Jak se to vůbec stalo, že se tak obrátily nálady ve společnosti?

Padaly zde v diskusi dotazy na redakci, jak si představujeme, s kým vlastně jsme. Za sebe odpovídám, že jsem za racionální a kritickou diskusi a za pragmatismus a racionalismus, jehož cílem by měla být situace, v níž je pro jednotlivce, občana, co největší prostor pro jeho osobní svobodu. Ne pro stát, ne pro ‘antiimigranty’ ani pro ‘imigranty’. Státní suverenita je mi naprosto ukradená, stejně tak suverenita každého, kdo se rozhodl jednat v mém jménu, protože já, stejně jako všichni další obyvatelé tohoto světa, sám za sebe, jsme suverénní a není mi lhostejné, že mi někdo mou osobní suverenitu chce zneužít pro své cíle.

Je mi smutno, když vidím, jak lidé, kteří údajně ve jménu svobody bojovali proti politické korektnosti pod taktovkou levice, dnes stojí na barikádě proti svobodě slova pod taktovkou nacionálních konzervativců. Nešlo jim o svobodu jako takovou, šlo jim o to, aby jejich ‘pravda’ byla tou hlavní.

Od založení tohoto serveru uplynula dlouhá doba, ale stejně jako na začátku říkám, že hlavním účelem tohoto serveru je nalézat pravdu. Ne stranit jedněm či druhým, ne tahat se po nicneznamenajících sporech typu bitek mezi Spartou a Baníkem, ale vrtat do dominantní ideologie, podvracet ji a klást nepříjemné otázky – to je cíl, s jakým jsem psal a s jakým chci psát nadále.

Doba se mění, ale cíl je stále stejný. Přinášet racionální, chladnou úvahu tam, kde planou pochodně ideologů.