ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Až příliš černobílá pražská radnice

Bývalý premiér ČR Mirek Topolánek na své včerejší přednášce v Občanském institutu, které jsem se zúčastnil, vyřkl tato slova na adresu nejnovějšího kuropění na pražské radnici, tato slova: "Když čtu v novinách, jak dobro zvítězilo, zlo prohrálo a kmotři dostali na frak, musím se smát."

Nechci však v tomto textu mluvit o Topolánkovi, byť se mi jeho přednáška velmi líbila a během ní jsem několikrát zalitoval, že tenhle svérázný chlapík už nestojí v čele ODS, potažmo vlády ČR.
Text by měl sice primárně pojednávat o tom, co se vlastně na magistrátu (a hlavně v pražské buňce Občanské demokratické strany) dělo, ale ani nějaký sled událostí či jejich komentování není mou hlavní myšlenkou. Když dovolíte, vezmu to oklikou. V některém ze svých starších textů jsem se už zmínil, že média mají rády co jednoduché příběhy a úplně nejraději pracují s dichotomií dobro versus zlo. Tuto archetypální symboliku známe z pohádek či mýtů a je na ní postavená vlastně naše celá kulturní tradice. Jak ale mnozí z nás vědí, skutečný život na těchto postulátech nelze stavět. Není jen černá a bílá, dobro a zlo. Jak jsem už kdysi někde četl, zmrzlina je dobrá věc, ale dejte si ji, když máte hnisavou angínu. Navíc já třeba nemusím některé její příchutě, po kterých se jiní mohou utlouct a tak dále.

U našich hlavních médií to funguje jinak. Klasické případy jsem už demonstroval. Klaus je zlo, kdežto Havel dobro, George W. Bush = zlo, Obama = dobro, podobných případů naleznete jistě více. Nakonec i v tomto novém příběhu překotně se měnící situace na pražské radnici. "Dobro" představuje tentokrát primátor Bohuslav Svoboda, kdežto "zlo" jsou předseda pražské ODS Boris Šťastný plus takzvaní "kmotři", jako jsou Tomáš Hrdlička a jakýsi mýtický Roman Janoušek, jehož drtivá většina českých novinářů nikdy neviděla, nikdy s ním nemluvila a neví, kdo to je a co dělá. Ví se jen to, že je "kmotr", přičemž ohledně definice tohoto termínu existují značné dohady a spory a ještě jsem vlastně neviděl dva lidi, kteří by se na jeho deskripci společně shodli.

Na tenhle prostý příběh vážně odmítám naskakovat. Aby bylo jasno, jsem docela rád za tu změnu, která na radnici proběhla. Koalice ODS a ČSSD mi vadila nejvíc z principu. Na účelovém spojení dvou protichůdných stran nevidím nic dobrého, nic co by se té či oné straně dlouhodobě vyplatilo. Spojení ODS a TOP 09 s levicí v opozici mi přijde z programového hlediska logičtější a efektivnější. Bude-li to pozitivní pro Prahu jako takovou, to teprve uvidíme.

Každopádně onen partyzánský způsob, jakým nakonec pan Svoboda převezl své spolustraníky, kteří mu - nezapomínejme na to - nasadili na krk zlatý řetěz, je nehorázná prasárna. Ano, možná tím předběhl nějaké větší prasárny. Možná že nebýt jeho kroku, hádali by se hoši na magistrátu ještě do Vánoc. Možná že účel světí prostředky. Ale pokud tady máme nějaké zavedené demokratické mechanismy, tak si jimi pan primátor Bohuslav Svoboda exportně vytřel pozadí, a to v přímém přenosu a za hlasitého potlesku médií i veřejnosti. Protože model autoritářského vůdce, který něco rozhodne a jeho poskoci mohou akorát kývat, jsme tu už měli, nemýlím-li se, za vlády jedné strany.

Byl to navíc Svoboda a nikdo jiný, kdo se nejdříve zaklínal jednotou ODS, aby vzápětí posílal do novin prohlášení o tom, jak se ho vlastně chtěli zbavit. Tomu nevěřím už vůbec, protože staří pragmatici dobře vědí, že jiného primátora prostě nemají. Vystřídat jej kontroverzním Rudolfem Blažkem? To by si pánové Šťastný a spol. mohli rovnou podávat přihlášky do jiných stran. Předseda Nečas, který Svobodu od začátku podporoval, už několikrát prokázal, že se se svými spolustraníky nepáře, pokud něco zvorají. Takový Petr Tluchoř, který svým hujerstvím parádně zpackal operaci "koalice bez VV", by mohl vyprávět.

Jsem přesvědčen, že tohle novináři všechno vědí. Ale oni stvořili hodného, čistého a neúplatného Svobodu, který zatočil s kmotry. Proto o něm budou tak psát, stejně jako se bude donekonečna mluvit o tom, že zpěvačku Tonyu Graves napadli "pravicoví radikálové". Tuto story mimochodem médiím rozeslal management kapely. Jistě ne proto, aby zviditelnili jméno hudebního tělesa, na které už lidi pomalu začali zapomínat/kašlat. Ale to už je jiný příběh.