ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Nejteplejší den v roce

Průvod s mávátky máme zdárně za sebou, dostali jsme lekci z "tolerance", média zas chvilku nebudou mít o čem informovat a stejně jsme fašouni. Tedy aspoň ti, kdo netleskáme. Já to věděl...
Včerejší pochod gayů centrem Prahy pro mě jako by nebyl. Nepobýval jsem totiž přes den v hlavním městě, a ke zprávám na internetu jsem se dostal až večer. Pochodující exhibicionisté (byť těch křiklavých případů oproti loňsku ubylo, alespoň jsem získal takový dojem ze zpráv) mě tedy nijak nerušili, neomezovali, vlastně mi byli úplně jedno. Stejně tak jsem ani včera, ani nikdy v životě nediskriminoval či neomezoval já je.

Tedy fajn stav, chtělo by se napsat. Přesto bych se rád alespoň okrajově vyjádřil k tomu, co mě na celé akci štvalo, štve a do příštích let zřejmě štvát bude.

Ta plíživá, všudypřítomná mediální masáž, že kdo hlasitě nesouhlasí s těmi úžasnými lidičkami, je vlastně fašista a nácek, v lepším případě nějaký ultrakonzervativní katolík. Že vlastně nic mezi tím neexistuje.

Například server Lidovky.cz linkuje tento článek na Facebooku větou: Prahou prošel duhový průvod. Měl ale i své odpůrce. Na které straně jste vy?" Na oné facebookové zdi je velmi zajímavá diskuze, ale jde o to, že jeden z nejčtenějších zpravodajských serverů mi naznačuje (nebo spíše vnucuje) že existují jen dva tábory lidí. Ti, kteří Prague Pride podporují a odpůrci. A kde jsem já, ptám se, když je mi celá akce... nemůžu napsat "u zadku", protože je to zavádějící?

Mám dojem, že právě tento postoj i přes zmíněnou mediální masáž odráží přístup většiny národa. Navíc to znamená, že ti, kdo neprojevují nadšení, jsou automaticky házeni do jednoho pytle s náboženskými fanatiky, kteří tam včera protestovali a v jejichž řadách se podle všeho nachází velký počet aspirantů na lůžko v bohnické léčebně.

Podívejme se však ještě na ten článek. Několikrát nám je vnucováno slovo "tolerance". Jistě, protože tolerance je in, tolerance kicks ass a být netolerantní znamená být fašista. "Jsem tu kvůli toleranci a abych se pobavila," řekla Lidovkám Pražačka Petra, která očividně neví, co slovo tolerance vlastně znamená. Jinak by takhle blbou větu z úst nevypustila. "Tolerance" znamená snášení něčeho a priori negativního. Jsem si jistý, že takto to profesionální gayaktivisté a jejich P.R. guruové (jejichž je Prague Pride výtvorem) nemysleli.

Mám z celé akce vůbec dojem, že se gayové s hysterií sobě vlastní vlamují růžovým beranidlem do otevřených dveří. Právo "dýchat stejný vzduch", jak stálo na jednom z transparentů, jim tady vážně nikdo neupírá - ani Klaus s Hájkem ne. Pořád mi nejde do hlavy, proč se "průvody hrdosti" nepořádají v zemích, kde to homosexuálové mají opravdu těžké. Nemusíme přitom chodit na Blízký Východ, stačí se podívat jen o něco málo přes hranice...

Tím se dostávám k tématu, který si zaslouží speciální odstavec, a tím jsou lovci politických hlasů na této akci. Měl jsem, jako už poněkolikáté, žaludeční kontrakce, když jsem viděl fotku prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera, jak mává v průvodu duhovou vlajkou. Že se v pochodu exhibovali i extremisté Jiří Paroubek a Ondřej Liška, to jsem tak nějak čekal. Dienstbiera jsem dřív pokládal za relativně rozumný hlas mezi socany (zejména po té magistrátní krizi), ale jeho další kroky a vyjádření mě postupně utvrzovaly v tom, že je to duší bolševik, stejně jako jeho otec. Dienstbier si evidentně vybral homosexuální menšinu jako ústřední téma své kampaně - viz jeho výkřiky, že chce uzákonit adopci dětí páry stejného pohlaví a podobně. Jestli si myslí, že ho za to budou gayové automaticky volit, je na omylu - osobně doufám, že tenhle slizký politický marketing prohlédnou.

A ještě jedna věc. To, že se kvůli pochodu na dvě hodiny omezila doprava v centru Prahy, mi jednoduše vadí. Nevím, proč by měl soukromý podnik několika PR iniciativ omezovat veřejnou dopravu. Jak jsem už napsal na začátku, nebyl jsem po dobu průvodu vůbec v Praze, ale rozhodně si umím představit lidi, kteří někam z dobrého důvodu strašně pospíchali, o manifestaci teplých třeba vůbec nevěděli, nebo jim byla volná stejně jako mně, a přesto museli trpět. To, co píšu, nemá žádnou souvislost s jakoukoliv sexuální menšinou. Stejně tak mi vadí, když dopravu ochromí například pražský maraton. Pár lidí si chce zaběhat a ostatní se nemají jak dostat z místa na místo, když potřebují.

Právě na tomto místě by se měl ke slovu dostat skutečný význam termínu "tolerance".