ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: K volebním urnám radostně a za zpěvu budovatelských písní

Statistiky jsou neúprosné a já koukám, že jsem svůj poslední příspěvek na Nekorektně napsal někdy před půl rokem. Stydím se, do krve se rdím, ale je to bohužel taky způsobené tím, že jsem stále ještě nepronikl do tajů nového editoru tady na blogger.com, který má být sice lepší a úžasnější, ale při psaní posledního blogu mi neustále házel klacky pod nohy tak, že jsem měl chuť všechno smazat, rozbít počítač a odstěhovat se do lesů. Nicméně, právě probíhající volbu prezidenta bych přece okomentovat měl.

Předně, jsem rád, že se do druhého kola nakonec nedostal komunistický vyčůránek, uměle stvořený panák bez špetky vlastního názoru. Přiznám se, že už jsem se smiřoval s tím, že prezidentem bude. Leč média nakonec rozhodla jinak a při (možná zkušebním) otestováním své síly uspěla na výbornou. Karel Schwarzenberg je jistě lepší varianta, než Jan Fischer, a do druhého kola se nakonec dostaly ne dvě největší osobnosti, ale dvě jediné osobnosti, které na výběr vůbec byly - když nepočítám "neviditelného" Přemysla Sobotku, kterého nakonec předstihla i ultralevicová Táňa Fischerová. Pro ODS je to mimochodem jasný vzkaz, že by měl urychleně proběhnout mimořádný volební kongres, který by převolil celé vedení, včetně předsedy Nečase. Nechtějí-li dostat dvě procenta i ve sněmovních volbách, kam se svou sebevražednou strategií směřují. Ale to jsem odbočil.

Měl bych se z výsledku radovat, jak činí, až na výjimky, všichni moji přátelé a celý virtuální svět? Nevím.

Upřímně řečeno, není lepší ukázka stádnosti české společnosti, než (ne)čekaný úspěch Karla Schwarzenberga v prvním kole. Mediální masáž v posledních řekněme deseti dnech byla až neuvěřitelná, tiskoviny připomínaly své předchůdce v padesátých letech a době normalizace a sociální sítě pěly (a pějí) budovatelské písně jednotným hlasem "Kdo nevolíš Karla, nechoď mezi nás". Frontální útok, před kterým se nešlo ubránit, smetl i užitečného idiota Vladimíra Franze, který byl do té doby oním "protestním hlasem" a volbou fejsbůkových frikulínů. Bůhvíproč zafungovala i "punková" kampaň, která byla naprosto mimo mísu - co má konzervativní starý pán společného se Sidem Viciousem, proboha? Navíc se ukázalo, že český volič trpí selektivním vnímáním - na jednu stranu nadává na "asociální" vládu Petra Nečase a (především!) Miroslava Kalouska, na straně druhé takřka manifestačně a za radostného hlaholení (a blábolení) háže svůj hlas do urny jednomu z největších exponentů téhle vlády. Kdyby se někomu podařilo vysvětlit mi tyhle paradoxy, budu jedině rád.

A teď to hlavní: v reálpolitice a v kontextu toho, co prezident symbolizuje, není mezi Karlem Schwarzenbergem a Milošem Zemanem žádný rozdíl. Žádný.

Přesvědčil jsem se o tom při masochistickém sledování nedělních Otázek Václava Moravce, kde mi oba přišli jako jednovaječná dvojčata. Až na kosmetické rozdíly ve věcech, které prezident z titulu své funkce nemá šanci ovlivnit, ani změnit, jako rozdílný pohled na daňovou polititku a podobně. Voliči ale nevybírali nového premiéra ani ministra financí.

Oba jsou přesvědčení levičáci (Schwarzenberg možná o něco větší), zapřísáhlí etatisté, pro které jsou pojmy jako svoboda jednotlivce a volný trh sprostým slovem. Oba jsou to křupani (nenechme se zmást plebejským mindrákem většiny Čechů, kteří na současném ministrovi zahraničí velebí imaginární knížecí titul a údajně noblesní chování - stačí ho chvilku sledovat) se sklony k alkoholismu a oba mají dost let na to, abychom zažili už v prvním volebním období státní pohřeb.

Když jsem viděl, jak při vyhlašování výsledků prvního kola začali novináři ve volebním studiu Karla Schwarzenberga se servilním patosem zpívat českou hymnu - a ministr se po chvíli přidal, jenže neznal slova - bylo mi stydno a když jsem si pak na facebooku přečetl dojemný post jednoho zkušeného novináře (kterého si jinak celkem vážím), že v té chvíli dojetím brečel, chtělo se mi zříci se českého občanství a uprchnout někam, kde snad takoví volové nejsou.

Jenže, podívejme se na druhou alternativu. Miloš Zeman by byl prezidentem komunistů - kteří mu možná svou hlasitou podporou do druhého kola udělili polibek smrti, o čemž by měl neúspěšný kandidát na pražského senátora Jiří Dolejš vědět svoje. I když si odmyslím kovaného soudruha Miroslava Šloufa, tak vím, že i další lidé, kterými se Zeman v kampani obklopil, jsou podivní a téměř všichni do jednoho jsou nějak napojeni na byznys v Ruské federaci. Jasně, Schwarzenberga zase podporuje neofašista Karel Janeček. Ono je to vážně prašť, jako uhoď.

Nerad to říkám, ale zatím to vidím tak, že druhé kolo prezidentské volby tentokrát poprvé záměrně vynechám.

Vám ostatím přeju šťastnou ruku.