nekorektně.com

Rád bych si dovolil takové malé zamyšlení nad tím, co nás v příštím roce může asi tak čekat. Zároveň konstatuji, že jsou mé výhledy čím dál tím méně optimistické.  Já nevím jak vy, čtenáři, ale já mám poslední dobou pocit, jako bychom se nacházeli v prosinci 1947. Ten jsem samozřejmě nezažil, mám ale dojem, že to u nás tak nějak mohlo vypadat. Vnitrospolečenské klima je čím dál tím horší a otěže státu pevně třímají ultralevicoví šílenci, kteří svému elektorátu bezmozků neustále tlačí do jejich dutých lebek, že se mají hrozně špatně, ale že bude líp. Až se opět nehorázně zvýší daně zbohatlíkům, až se jim zabaví "nakradené" majetky, až se zruší speciální školy pro namyšlenou buržoazní elitu, až se vůbec těch živnostníků parazitů zbavíme. Nejhorší na tom je, že nevidím ze současného stavu cestu ven: pokud nepřijde "zvenčí" formou nějakého vojenského zásahu (slovy poručíka Troníka totiž "ona ta mezinárodní situace taky není nejrůžovější"). Neumím si pře

Ministr školství za ČSSD Marcel Chládek bůhvíproč nominoval bývalého prezidenta Václava Klause do jakési rady pro vzdělávání. Potom ho z ní bůhvíproč vyškrtl, údajně poté, co se zvedla vlna protestů od jakýchsi neziskových organizací. K čemu je tedy ministr? Upřímně řečeno, motivy, proč levičák až za hrob Chládek nominoval do čela této instituce zrovna exprezidenta, svého ideového nepřítele, který navíc (na rozdíl třeba od svého syna, který je Chládkovým protipólem) nikdy do vzdělávání moc nemluvil, jsou pro mě obestřeny velkým tajemstvím a skoro to vypadá, že ho tam navrhl, protože musel. Třeba na pokyn současného hradního pána, to mě tak první z hlavy napadá. No, budiž. Tyhle nicneříkající trafiky pro bývalé hlavy státu jsou koneckonců docela běžné. Že mediálně kulturní fronta bude prožívat hromadný orgasmus, pravdoláskaři si začnou balit spacáky a ti radikálnější z nich se rovnou opásají semtexem a všichni společně začnou bušit na vrata ministerstva školství, to jsem čekal. Překva

Předem se omlouvám mimopražským voličům: tento text pojednává výhradně o volbách na pražskou radnici. Když jsem včera pročítal a redigoval Komův příspěvek, který najdete níže, přemýšlel jsem také o tom, jaké jsou paralely voleb 2010 a těch, co nás už zítra čekají. A také o tom, co budou tyto volby znamenat. Jejich výsledky budou určitě zajímavé, ale jinak jsem pesimista. Jisté je, že v roce 2010 se "něco" změnilo, a následky toho "něčeho" pociťujeme právě nyní. Ve sněmovních volbách uspěla antisystémová, protestní strana Věci veřejné, která neměla program ani identitu, měla zato hodně peněz, aby si mohla zaplatit televizního šaška jako fíkový list, a masivní reklamu, které vévodily hesla typu pryč s tyrany a zrádci všemi, ať zhyne starý podlý svět. O blondýnách ani nemluvím. Vyšvihl se také další marketingový produkt TOP 09, vyznačující se opět absencí jakékoliv myšlenky a stavějící svou image na jakémsi transcendentním symbolu "knížete Karla", o kte

Následující text napsal můj kamarád Komo, který mimochodem v současných volbách do zastupitelstva hlavního města Prahy sám kandiduje. Možná mu dám křížek. Pro začátek krátký test o tom, jací Vy osobně jste velcí demokraté. Představte si následující situaci, kterou beztak nejspíše znáte po každých volbách ;-) Je po volbách, povolební vyjednávání skončila, koalice jsou vytvořeny a je jasno, kdo bude premiér, primátor, hejtman či starosta a kdo bude vládnout s kým. Vaše strana prohrála, bude v opozici. Vy víte, že nová vláda/radnice jsou lidé bezcharakterní, neschopní, špatní, zkorumpovaní a jejich vláda určitě všechno zkazí (však jste je taky nevolili). Ale holt tyto strany dostaly víc hlasů. Jediné, co je na nich dobré, je to, že jsou to demokratické strany (tj. nikoli komunisté nebo nacisté) a příští volby je mohou poslat na propadliště dějin. Jak se zachováte? 1) Necháte je dělat svoji práci, ostatně tak chtěl hlas většiny, volby to prokázaly. Budete je v rámci svých

Následující text, se kterým bezezbytku souhlasím a velmi rád jej zde uveřejňuji, je z pera mého kamaráda a čtenáře tohoto webu Wasilla. K napsání tohoto textu mě inspiroval blog Tomáše Sedláčka s názvem „Já nejsem rasista, ale…“, který úspěšně koloval internetem, dokud nebyl nahrazen videoklipy s lidmi polévajícími se kbelíky studené vody. Nebudu zde Sedláčkův text nějak pitvat a vysmívat se jeho nelogičnosti, to by bylo až příliš snadné. Nehodlám ho chytat za slovo:  tuším, co měl na mysli, i když se mu to nepovedlo úplně šťastně formulovat, a nakonec se zamotal do svých obvyklých sluníčkových úvah bez jakéhokoliv relevantního argumentu. Snad jen krátce. Pokud někdo řekne: „ Já nejsem rasista, ale nemám rád cikány/ vietnamce/ ukrajince “, pak je samozřejmě takový větný úvod v rozporu s druhou částí věty. Pokud ovšem někdo vysloví tezi „ Já nejsem rasista, ale pozitivní diskriminaci podle barvy pleti považuji za nevýhodnou pro obě strany “, je to v pořádku, a je smutné, že aut

Komerčně veleúspěšný, leč hudebně nepříliš talentovaný ostravský bard Richard Krajčo momentálně zaplňuje sociální sítě společnými snímky s ministrem financí, vicepremiérem (respektive faktickým premiérem) Andrejem Babišem. Oba muži se na fotkách na sebe usmívají, jako by právě uzavřeli registrované partnerství  a Krajčo se dokonce jal na svém profilu plamennými slovy obhajovat všespasitele Babiše, který za pomoci koblih a nepoživatelných uzenin nastolí ráj na zemi, jen co skoupí celou Českou republiku. Až potud v pořádku: pokud to snad nevíte, Babiš Krajča, stejně jako další umělce, už nějaký čas štědře dotuje. Věděl v předvolební kampani dobře, že bezmozkům nestačí pouze koblihy a drůbeží separát, je třeba krmit je i jinak. Především prostřednictvím zaplacených kašpárků, kteří pro nějakou tu korunu budou tančit, jak vy pískáte, a ještě se u toho tvářit, jak to dělají z čisté radosti. Voliči stále ještě nepřišli na to, že takzvané celebrity jsou prostitutky, které podpoří kohokoliv,

Většinu lidí to asi vůbec nezajímá, protože je zajímá hokej, ale zítra a pozítří se volí do Evropského parlamentu. Tak se podíváme, kdo kandiduje. Když jsem otevřel obálku s volebními lístky, první, co mě napadlo, že kandiduje strašně moc stran a hnutí. Proč, proboha? Kandidátka napřiklad strany "Antibursík - Stop ekoteroru", čítající dva lidi, mi ještě přišla vtipná - dokonce jsem na chvíli zvažoval, že jim to tam hodím, aby byla legrace - ale pak jsem se nad tím zamyslel trochu vážněji. Nemluvím o absolutních úletech, jako jsou strany, o kterých nikdy nikdo neslyšel. Do smrti ale nepochopím, proč mají potřebu kandidovat dávno zpopelněné politické mrtvoly, jako je Daniel Kroupa, Jiří Paroubek, Martin Bursík nebo Radek John. To vážně doufají, že dostanou aspoň to jedno procento a tedy nějaké prachy ze státního rozpočtu? Proč do toho vůbec dávají energii, čas, peníze? Mimochodem jsem si všiml, že tohle jsou snad první volby po hodně dlouhé době, kdy nikam nekandiduje soudr

Tenhle příspěvek bude o něco méně politický, než je zvykem. Sociální sítě a široká veřejnost mají jasno: za to, že zpěvačka Iveta Bartošová skočila včera pod vlak, můžou bulvární novináři, v čele s Pavlem Novotným. Bezmozci, kteří od včerejška hodiny a hodiny vysedávali na bulvárních serverech a hltali zprávu za zprávou, mají zároveň tu drzost pokrytecky (a alibisticky) vykřikovat do světa, jak by jeho a jemu podobné, nejraději lynčovali. Nic přitom není dále od pravdy. Trochu prostředí bulvárních médií znám, a myslím, že jsem poměrně kompetentní se k němu vyjadřovat. Přesto jsem fenomén "Bartošová" vlastně nikdy moc nepochopil. Zájem lidí o její osobu byl totiž neuvěřitelně enormní. Stačilo dát na webový server zprávu o tom, že byla zrovna u holiče, a lidé klikali jako šílení. Proč vlastně? Četl jsem na toto téma několik textů, kde promlouvali rádoby odborníci na média, sociologii a podobně, a v žádném jsem odpověď nenašel, jen plácání prázdné slámy. Co vedlo posledních

Stejně jako posledně , když jsem tu zveřejnil video dokladující, jak si Andrej Babiš představuje demokratickou diskuzi, ponechám i následující aktuální video bez obsáhlejšího komentáře. Připomenu jen, že situace se od doby, kdy Babišovy gorily vyvlekly ze sálu mladíka s nepříjemnými dotazy, přece jen změnila. Bureš už nevede předvolební kampaň. Bývalý vysoce pravděpodobný agent StB je ministrem financí, faktickým premiérem České republiky (jeho loutku Bohuslava Sobotku za skutečného předsedu vlády přece nelze považovat), a také mimo jiné šéfem Finančně analytického útvaru. V neposlední řadě pak majitel jednoho z nejsilnějších mediálních domů, jehož portfolio v této oblasti se bude ještě rozšiřovat. Ve světle těchto souvislostí je třeba jeho neuvěřitelné výhrůžky novinářům z média, které si zatím nekoupil, číst. Zaráží mě, že : a) nikdo z přítomných médií se agenta nezeptal, zda to myslí vážně, patrně jim spadla čelist, b) že na to absolutně nijak nezareagoval ten obrýlený ubož

Bylo, nebylo. To se takhle jeden teplickej John Rambo ztratil v Chomutově, náhodou měl u sebe zbraň, paralyzér a celtu, a náhodou ve slepé uličce natrefil na největšího místního mafiána. Slovo dalo slovo, a na konci téměř přátelské rozmluvy Rambo nakrmil kmotra olovem. Přičemž ho nezapomněl přikrýt vlastní celtou, vlastní paralyzér přiložil ke kmotrovu chladnoucímu tělu, možná, že na místě činu zanechal i svůj vlastnoruční podpis, jak se třeba brzy od policie dozvíme. Po čtyřech měsících, během kterých nečetl noviny, internet a ani jednou nekoukl na televizi, pak zjistil, že neodprásknul jen tak nějakýho tlustýho otrapu, ale přímo hlavu místní mafie, a ze strachu šel sám vyklopit všechno policajtům. Kteří by ho stejně zatkli, protože už o něm věděli dva měsíce, jen čekali, že přijde sám, a během té doby si stěžovali, že jsou na mrtvém bodě a nemají se čeho chytit. No jasně. A teď tu o Karkulce. Výsledky policejního vyšetřování a jejich mediální interpretace bývají někdy komick