ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kdo zabil Džambulku?

Tenhle příspěvek bude o něco méně politický, než je zvykem.
Sociální sítě a široká veřejnost mají jasno: za to, že zpěvačka Iveta Bartošová skočila včera pod vlak, můžou bulvární novináři, v čele s Pavlem Novotným. Bezmozci, kteří od včerejška hodiny a hodiny vysedávali na bulvárních serverech a hltali zprávu za zprávou, mají zároveň tu drzost pokrytecky (a alibisticky) vykřikovat do světa, jak by jeho a jemu podobné, nejraději lynčovali.

Nic přitom není dále od pravdy. Trochu prostředí bulvárních médií znám, a myslím, že jsem poměrně kompetentní se k němu vyjadřovat. Přesto jsem fenomén "Bartošová" vlastně nikdy moc nepochopil. Zájem lidí o její osobu byl totiž neuvěřitelně enormní. Stačilo dát na webový server zprávu o tom, že byla zrovna u holiče, a lidé klikali jako šílení. Proč vlastně? Četl jsem na toto téma několik textů, kde promlouvali rádoby odborníci na média, sociologii a podobně, a v žádném jsem odpověď nenašel, jen plácání prázdné slámy. Co vedlo posledních x let lidi k tomu, aby navštěvovali její koncerty? Chtěli si připomenout písně svého mládí? Nebo se spíš přišli podívat na odulou, opilou a hypnotiky zfetovanou trosku, ze které šel místo zpěvu jen teplý vzduch, chtěli se zvrhle voyeursky bavit, nebo se přesvědčit, že tak špatně na tom ještě nejsou? Ruku na srdce, atraktivní mohla snad někomu připadat naposledy v době, kdy Gustáv Husák byl prezidentem a Petr Sepeši byl ještě naživu, a z té samé doby také pocházejí její poslední písně, které se daly poslouchat. To, co přišlo potom, o tom se už nedá za střízliva ani mluvit.

Bulvární žurnalistika je samozřejmě práce jako každá jiná a funguje na základě nabídky a poptávky. Pokud tahle nešťastná osoba budila z (mně nepochopitelných) důvodů takový zájem, je logické, že média přijdou s adekvátní ozvěnou. Což bohužel zahrnuje i ty chudáky fotografy, kteří si u jejího uhříněveského domečku podávali dveře s exekutory. Upřímně, já bych takovou práci dělat nechtěl, a asi ani nedělal. Jenže někdo to dělat musí, milí čtenáři - kvůli vám.
Každý (každý!!!) člověk, co není zrovna ve stavu apalickém, umí vyjmenovat seznam jejích posledních milenců zpaměti a ví, co to znamená "Džambulka". Včetně intelektuálských pozérů-pokrytců, kteří se teď do bulvárních novinářů s gustem opírají. Kde je asi vzali? V Literárkách, Ádvojce nebo v Respektu?

Její největší neštěstí přitom nebyli bulvární novináři - ty si pěstovala, a do určité doby asi i ráda. Jejím prokletím bylo, že se na ni řízením osudu nalepilo několik parazitických existencí, nízkých životních forem, které vysávaly její pochybnou "slávu" a šplhaly po jejích zádech na kýžené titulky bulvárních médií, zájem některých z nich byl zřejmě čistě zíštný. Tito podlidé samozřejmě nechtěli, aby se zpěvačka někdy dala dohromady, kdyby jim o ní šlo, dávno by se s jejich pomocí vyléčila. Potřebovali mít svoji Džambulku, postavu napůl fiktivní, která už nemá se skutečnou bytostí nic společného, a která se neustále bude potácet v rauši v pomočeném tričku a u toho blábolit nesrozumitelné nesmysly. Toto stvoření jim zajišťovalo "slávu" - a bude zajišťovat ještě maximálně rok po její smrti. Včetně toho chlapíka, co jen pár hodin poté, co hystericky nadával novinářce z Novy, se té samé dívčině zpovídal před kamerou a ukazoval dopis na rozloučenou, který nebyl určený ani jemu, ani veřejnosti. Hnus, velebnosti, hnus největšího kalibru. To oni ji dostrkali pod vlak, s vydatnou pomocí všech pokrytců, kteří se dnes rozohňují nad bulvárem - jenže ten dělal jen svou práci.

Ivety Bartošové je mi lidsky líto, stejně jako jejího syna, který si to teprve teď pořádně užije, stejně jako toho bezejmenného strojvůdce, který seděl ve špatnou chvíli ve špatné lokomotivě. Jakožto představitelky normalizačního popíku jsem její "muziku" nikdy neměl moc rád, nicméně je pravda, co jsem si už někde přečetl - že její smrtí skončila jedna éra. Nedělám si iluze o tom, že ta následující bude lepší - zvlášť proto, že duch nešťastné celebrity nás bude pronásledovat ještě dlouho. Ať se tedy znovu narodí v pokoji a do té doby doufám, že bude některé lidi ze svého nejbližšího okolí strašit.