ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Mé novoroční poselství
Rád bych si dovolil takové malé zamyšlení nad tím, co nás v příštím roce může asi tak čekat. Zároveň konstatuji, že jsou mé výhledy čím dál tím méně optimistické. Já nevím jak vy, čtenáři, ale já mám poslední dobou pocit, jako bychom se nacházeli v prosinci 1947. Ten jsem samozřejmě nezažil, mám ale dojem, že to u nás tak nějak mohlo vypadat. Vnitrospolečenské klima je čím dál tím horší a otěže státu pevně třímají ultralevicoví šílenci, kteří svému elektorátu bezmozků neustále tlačí do jejich dutých lebek, že se mají hrozně špatně, ale že bude líp. Až se opět nehorázně zvýší daně zbohatlíkům, až se jim zabaví "nakradené" majetky, až se zruší speciální školy pro namyšlenou buržoazní elitu, až se vůbec těch živnostníků parazitů zbavíme. Nejhorší na tom je, že nevidím ze současného stavu cestu ven: pokud nepřijde "zvenčí" formou nějakého vojenského zásahu (slovy poručíka Troníka totiž "ona ta mezinárodní situace taky není nejrůžovější"). Neumím si pře...