ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Mé novoroční poselství

Rád bych si dovolil takové malé zamyšlení nad tím, co nás v příštím roce může asi tak čekat. Zároveň konstatuji, že jsou mé výhledy čím dál tím méně optimistické.

 Já nevím jak vy, čtenáři, ale já mám poslední dobou pocit, jako bychom se nacházeli v prosinci 1947. Ten jsem samozřejmě nezažil, mám ale dojem, že to u nás tak nějak mohlo vypadat. Vnitrospolečenské klima je čím dál tím horší a otěže státu pevně třímají ultralevicoví šílenci, kteří svému elektorátu bezmozků neustále tlačí do jejich dutých lebek, že se mají hrozně špatně, ale že bude líp. Až se opět nehorázně zvýší daně zbohatlíkům, až se jim zabaví "nakradené" majetky, až se zruší speciální školy pro namyšlenou buržoazní elitu, až se vůbec těch živnostníků parazitů zbavíme.

Nejhorší na tom je, že nevidím ze současného stavu cestu ven: pokud nepřijde "zvenčí" formou nějakého vojenského zásahu (slovy poručíka Troníka totiž "ona ta mezinárodní situace taky není nejrůžovější"). Neumím si představit, jak by si silně levicové, rovnostářské Čechy mohly zvolit někoho jiného, než toho, kdo jim slíbí, že nechá pochcípat sousedovy kozy, protože je určitě ukradl. S nezájmem jsem si přečetl přepis tzv. "vánočního poselství" ožraly na Hradě, z vůle lidu prezidentem, a všiml jsem si jeho chvály Babišovy vlády, že údajně "dala lidem naději". Než jsem se začal ptát sám sebe, co tím ovíněná hlava státu asi myslela, protože mně a dalším myslícím lidem naději spíš bere, dospěl jsem k jeho přání, aby zákon o majetkových přiznáních byl co nejtvrdší. A hned jsem pochopil, jakou naději měl na mysli. Vlhké sny bolševiků všech barev, že se v brzké době bude konečně opět znárodňovat, se začínají plnit.

Nejhorší je, že ten dýchavičný geront, který se pomalu ale jistě upíjí k smrti na Pražském hradě, za to vlastně nemůže. Je sice teď velice "in" proti němu protestovat, mávat červenými kartami a podobně, jenže to je omyl, respektive tahle energie je namířena špatným směrem. On totiž nemá reálně co ovlivnit. Ano, jako reprezentant je špatný, ale jinak žádný vliv na to, jak se budeme mít, nemá. Nechápu, proč místo toho lidé nedemonstrují kvůli Babišovi, který nám den co den ukazuje, jak vypadá absolutní arogance moci spojená s velkou privatizací celé republiky. Nic takového tu ještě nebylo.

 Nebo bylo? Stránky Nekorektně.com vznikaly za režimu (řekl bych, že je to to správné slovo) premiéra Jiřího Paroubka, jehož kritice jsme zde tehdy věnovali nemalý prostor. Zkoušel jsem proto sám pro sebe ona dvě období srovnat a vidím tam jeden velký rozdíl. Paroubek byl také arogantní, mocichtivý a všehoschopný technokrat. Ale ačkoliv měl tehdy v parlamentu s komunisty většinu, vlastně se mu žádné likvidační zákony, které teď procházejí parlamentem jako po másle, nepodařilo prosadit: ani se o to totiž nepokoušel, vyhovoval mu status quo, ne změny "k lepšímu". Druhý rozdíl (který s tím ovšem souvisí) je v tom, že lidé Paroubka (přes jeho tehdejší nikoliv nezanedbatelné volební výsledky) nesnášeli. Možná měli rádi ČSSD, kterou volili, ale jejího zpupného, nabubřelého předsedu přesto v lásce neměli. Babiše ale má lid rád. Jistě, najde se spousta jeho kritiků, všeobecné přijímání jeho osoby českou společností se ale pohybuje od nekritického zbožštění (Babiš chodí po vodě a uzdravuje nemocné dotykem) po jakousi alibistickou toleranci (nechte ho být, ať se předvede). Velký vliv má na to jak jeho vlastnictví klíčových médií (což nikoho nerozčiluje), tak podpora ze strany "elit", kterou si kupuje. A jak jsem už předeslal v úvodu - s tím nic dělat nejde. Sešup popularity Věcí veřejných, které na rozdíl od ANO vedli totální břídilové, se opakovat nemůže. Právě z důvodů výše uvedených. Proto budeme ještě pár let jen mlčky koukat na to, jak Babiš mění ČR v jednu velkou montovnu. Pro Agrofert. Protože to je jediný důvod, proč do politiky šel.

Abych ale zakončil trochu optimističtěji, když už je ten konec roku a záhy vstupujeme do roku dalšího, rád bych napsal něco, co můžeme udělat my. Vlastně je to jednoduché: vykašlat se na stát, jak jen to půjde. Prostě se na něj vyserte. Stejně tak jako na většinu těch "velkých" podniků, ovládaných Agrofertem. Nejezte Kostelecké uzeniny. Jsou odporné, bude vám po nich blbě a ještě tím podporujete Babiše. Kupujte si potraviny (pokud nemáte ten luxus, že si je na venkově můžete pěstovat sami), ale i veškeré ostatní zboží u co nejmenších obchodníků. Bývá to kvalitativně nejlepší, a ještě tím zasazujete smrtící úder babišovským štváčům. Snažte se pěstovat co nejlepší vztahy v rámci svojí rodiny, ale i svých přátel. Vyměňujte si navzájem své služby. Praktikujte třeba společné sdílené vaření, vozte své kolegy na střídačku autem do práce, nebo tak něco. A hlavně: buďte aktivní. Dejte se na nějakou činnost, třeba vyrábějte marmelády, kašlete přitom na debilní regulace, a prodávejte je třeba jen známým, pokud se po nich neotráví. Pište své názory na internet, blogujte, přesvědčujte své kamarády po hospodách. Jedině tak se tenhle systém, založený na závisti a nenávisti, může rozložit.

Tohle Vám všem přeju do roku 2015. Bude to těžký rok, ale musíme to vydržet.

Tak se držte.