ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Marmelády a to ostatní
Moje myšlenkové pochody se pokusil "rozebrat" pan Lubomír Bouše, jenž už na zmíněném serveru publikoval několik článků, ve kterých se pokusil nastínit cosi jako politický program zatím neexistující konzervativně pravicové strany. S většinou z toho, co píše, jsem víceméně souhlasil, byť i tam jsem tušil základní problém, na kterém se s konzervativci neshodnu, což je volání po silném, do sebe uzavřeném státu. Ale budiž, nechci rozebírat texty pana Boušeho, spíš se vyjádřím k některým nařčením, které v tom článku z jeho strany zazněly.
Neumí se ani podepsat. Jsem docela šťastný, že blogosféra na internetu dnes zůstala takřka jediným místem, kde se člověk nemusí legitimovat. Sám nevím, jestli je Lubomír Bouše skutečné jméno onoho pána, a je mi to úplně jedno. Pro klid duše jeho a jemu podobných bych mohl příště zvolit například jméno Božidara Gustaffson-Křivomočná. Budou pak moje příspěvky více relevantní? Mnoho čtenářů mého blogu mě zná osobně, ví, jak se jmenuju, co dělám, a zejména proč chci zůstat v tomhle světě anonymní. S názory jiných bloggerů se mohu a nemusím ztotožnit, a může mi být úplně fuk, že nevím, jak se například jmenuje D-FENS. (Vím, ale to je jedno)
Doporučuje chodit nakupovat do vietnamských večerek. Selektivní slepota či sekundární negramotnost je dle mých zkušeností konzervativcům (a levičákům) vlastní. Počítám, že člověk, který umí číst tak, že rozpozná nejen jednotlivá písmena a slova, ale je schopen i porozumět jejich obsahu, zhruba chápe, co jsem přesně myslel tím, když jsem doporučoval nakupovat v co nejmenších podnicích - zrovna jejich rozlohu jsem na mysli neměl. Nicméně: proti vietnamským večerkám v podstatě nic nemám, až na to, že mnohdy nenabízejí příliš kvalitní zboží. Lidé se ale nemohou divit, že tam zákazníci nakupují, prostě proto, že je tam jistá komparativní výhoda, a sice zpravidla dlouhá otevírací doba až do pozdního večera. Chápu, že někoho v půl jedenácté večer přepadne chuť na sušenky, nebo na lahvové pivo, a tak je vietnamská večerka většinou tou nejpříhodnější volbou. Příklad z místa, kde žiju: vietnamských večerek je tu jak naseto, jsou tu ale i "non stop potraviny", které provozují etničtí Češi. Raději chodím nakupovat tam, barvu kůže neřeším, zajímá mě sortiment a také to, že mají otevřeno nonstop. Takže komu vadí vietnamské večerky, má dvě možnosti: otevřít si obchod s potravinami a konkurovat jim tímto způsobem, případně do nich vůbec nechodit a podporovat pouze "české" obchody. Ke svobodě patří i hlasování nohama. Jasně, správný konzervativec (aniž bych to panu L.B. nějak předhazoval) by místo toho raději všechny žluťáky vyhnal, možná kromě Tomia Okamury, ale zůstaňme prosím nohama na zemi.
Doporučuje návrat do nějakých jím myšlených zemědělských komun, čímž se dostává na pozice dalším marxistických fanatiků, a to Pol Pota z Kambodže, europoslance Kellera a jeho Zelených. To už mi skutečně hlava nebere, kde se mohly vzít takové myšlenkové pochody. Jak vyplývá z dalších postů, pana Boušeho nejvíce žere, že jsem doporučil "vyrábění marmelád", což mi bůhvíproč nemůže zapomenout, a díky tomu mě přirovnal k následovníkům Pol Pota.
"Marmelády" jsem nicméně použil jen jako příklad, když jsem se pokusil apelovat na čtenáře, aby nebyli pasivní a dělali něco, čím by aspoň trochu sabotovali současný babišovsko-sobotkovský režim, který všechny zákony a všechny kroky míří k tomu, aby zlikvidoval malé živnostníky. Proto jsem doporučil podporovat právě je, místo například nakupování v obchodních řetězcích. Konkrétně jsem ale měl na mysli tento případ, který před časem proběhl i mainstreamovými médii.
Jestli mě totiž něco na současném režimu štve, pak je to právě tohle. Někdo umí vyrábět marmelády (nebo cokoliv jiného, moje kamarádka zase dělá těstoviny, ovšem díky úřednímu šimlu je může prodávat pouze jako "okrasné předměty"), ale prodávat je nesmí, pokud nebude uplácet na všechny strany. Byrokratický Mordor je neúprosný. Jasně, chceme chránit ovčany, aby se náhodou neotrávili! Tady systému jako dar z nebes posloužila takzvaná metanolová aféra, za kterou ale může - kromě těch několika všeho schopných šmejdů a zločinců, což je systémová anomálie, která tu bude vždy - také vysoká spotřební daň z alkoholu. Platí také, že dobré zboží si svého kupce vždycky najde.
A takhle je to tady se vším, a bude rozhodně hůř, jen si vemte, co od příštího roku má začít platit za zhůvěřilosti (elektronická evidence tržeb, majetková přiznání a podobně). Ovšem je to jen o tom, co si necháme líbit. Neokomunisty, kteří nám momentálně vládnou. neporazíme tím, že utečeme do "vnitřní emigrace" k Facebooku, kde budeme jen pasivně nadávat, je potřeba začít něco dělat. A příští bitva se povede právě o ty malé živnostníky. Třeba o ony výrobce marmelád.
Komentáře