nekorektně.com

(Čtvrtá a závěrečná část Komova vyčerpávajícího eseje o ukrajinské krizi. Zvítězil Kyjev, nebo Majdan?) Zvítězí Kyjev nebo zvítězí Majdan? Začátkem července Kyjev opět zahajuje boje a úspěšně postupuje. Zdá se, že ruská podpora separatistům zaspala, zřejmě čekali zamrznutí konfliktu. 5.7. centrální kyjevská vláda znovuzískává Slavjansk a další města. Porošenko odmítá s povstalci jednat, dokud nesloží zbraně. Začíná se bojovat o samotná hlavní města Luhansk a Doněck. V červenci Evropská Unie rozšiřuje sankce, Rusko oplácí protisankcemi. Koncem července se sice rozpadá Jaceňukova vláda (strany UDAR a Svoboda odchází z koalice), ale na boje to snad nemá vliv, parlament Jaceňukovu demisi zamítá. Ve zhoršující se humanitární situaci v Doněcku a Luhansku žádá Rusko OSN o pomoc pro místní obyvatele. Bezvýsledně. Co na to Syřané v Aleppu, nevím. Rusko nakonec vyšle na východní Ukrajinu ten kontroverzní konvoj (a nakonec dalších asi 15), nebudu to rozebírat, ale nepochybuji, že

Třetí část Komova textu o ukrajinské krizi. Uchvátilo Rusko Krym, nebo jej naopak zachraňovalo? Krym je první Asi od 27. února může každý zastánce reálpolitiky v mezinárodních vztazích říkat o Ukrajině: „Já vám to říkal, bylo jasné, že Rusko jednou zasáhne.“ 27. února, krom toho, že Jaceňukova vláda dostala důvěru, se vypuštění džina poprvé projevilo. Také skončila olympiáda v Soči, takže Rusko přestalo pasivně přihlížet a komentovat dění a začalo s vojenským cvičením u Ukrajinských hranic. Na jednu stranu je logické, že jeden stát posílí vojska u hranic se zemí, kterou zmítají nepokoje, na druhou stranu je to jasný vzkaz podpory jakýmkoli povstáním proti Kyjevu. Má-li Majdan jasnou vinu za rozpoutání nepokojů, Rusko od této chvíle začíná s kroky, kvůli kterým je jeho jasná vina za eskalaci nepokojů nepopiratelná. 27. února krymský parlament obsazují ozbrojenci a vyhlašují referendum o více autonomie. To už ostatně plánoval původní krymský parlament, ještě v únoru z

 Druhé pokračování Komova seriálu o ukrajinské krizi. Přelomové dny 22. únor 2014, den, kdy nenáviděný Janukovič uprchl ze země. Kdy Majdan obsadil parlament, prezidentské sídlo a celý Kyjev. Kdy Majdan porušil dohodu podepsanou Janukovičem, vůdci Majdanu, zástupci EU i Ruska. Kdy poslanci ze Strany regionů houfně přecházejí k opozici. Kdy takto nově poskládaný parlament Janukoviče odvolává a určuje termín voleb. Tento den se stává ještě něco jiného, co by mělo majdanskou opozici nabádat k obzvláště velké opatrnosti... ačkoli by tato opatrnost měla být pro jakékoli ukrajinské politiky v této od počátku rozdělené zemi samozřejmostí. Ukrajina je od rozpadu SSSR nový, ale vnitřně rozdělený stát. Prostě je. Není homogenní. A jako takový stát pro své zachování musí brát ohled na ruskou menšinu. Pro zachování Ukrajiny nikoho nesmí ani napadnout natož udělat radikální řezy, které menšinu nebo většinu nějak ohrozí. Tj. změny typu zahraniční směřování země nebo zahraniční obcho