UKRAJINA: Rok a měsíc(e) poté, část II.

 Druhé pokračování Komova seriálu o ukrajinské krizi.

Přelomové dny

22. únor 2014, den, kdy nenáviděný Janukovič uprchl ze země. Kdy Majdan obsadil parlament, prezidentské sídlo a celý Kyjev. Kdy Majdan porušil dohodu podepsanou Janukovičem, vůdci Majdanu, zástupci EU i Ruska. Kdy poslanci ze Strany regionů houfně přecházejí k opozici. Kdy takto nově poskládaný parlament Janukoviče odvolává a určuje termín voleb. Tento den se stává ještě něco jiného, co by mělo majdanskou opozici nabádat k obzvláště velké opatrnosti... ačkoli by tato opatrnost měla být pro jakékoli ukrajinské politiky v této od počátku rozdělené zemi samozřejmostí.

Ukrajina je od rozpadu SSSR nový, ale vnitřně rozdělený stát. Prostě je. Není homogenní. A jako takový stát pro své zachování musí brát ohled na ruskou menšinu. Pro zachování Ukrajiny nikoho nesmí ani napadnout natož udělat radikální řezy, které menšinu nebo většinu nějak ohrozí. Tj. změny typu zahraniční směřování země nebo zahraniční obchod nebo zákony o jazyku, menšinách, autonomii, vůbec o budoucnosti. Taková témata se musí se všemi relevantními menšinami prodiskutovat, nebo se někdo obrátí proti nejen konkrétní vládě u kormidla, ale proti celému zřízení vůbec.

Krym, který nejhlasitěji Janukoviče podporoval a který po něm chtěl tvrdší zásahy proti demonstrantům, prohlašuje kroky parlamentu za nelegitimní a výsledek prezidentských voleb odmítá předem uznat. Žádá Moskvu o pomoc. Mnohé regiony z východní Ukrajiny taktéž odmítají uznat legitimitu revoluční vlády vzniklé z převratu a kroky parlamentu učiněné pod nátlakem revoluce. To není žádná ruská propaganda, vláda je revoluční (i dle idnesu), což je přesný termín. A jeden by čekal, že se vláda bude chovat s ohledem na okolnosti a především svoji legitimitu.

Usmívejte se, bude hůř

Co je však nejhorší, 23. února 2014 ukrajinský parlament velkou většinou hlasů zrušil platnost jazykového zákona z roku 2012. Zákon povoloval jazyk menšiny jako druhý úřední jazyk v regionech, kde je víc než 10% národnostní menšina. Dále ruší ústavu zaručující širokou autonomii regionům. O několik dní to prozatímní zastupující prezident Turčynov vetuje, ale to není již tolik podstatné, stejně jako že 26.2. prozatímní revoluční vláda v čele s jedním z lídrů Majdanu, s Jaceňukem, dostává definitivní podobu. Parlament většinou hlasů potvrdí Jaceňukovu vládu (27.2.).

Džin z lahve byl vypuštěn.

Je revoluční parlament a vláda vzniklá z převratu, jsou to politici jednající pod nátlakem ulice (nebo zastupující ulici). Podstatná část poslanců (tj. hlavně původní Strany regionů, takže bych i řekl, že většina) převlékla kabáty. Ať už ze strachu nebo z oportunismu. A zrazuje své voliče a výše uvedenými kroky i všechny občany. Mimochodem předsedu Pravého sektoru (Jaroše), radikálů, co je i západ označuje za neonacisty (a co pochodují s neonacistickými symboly a nejvíc bojovali s policisty během Majdanu), tak toho tato revoluce – vynesla na pozici zástupce šéfa Národní bezpečnostní a obranné rady.

Schválením zrušení jazykového zákona, zaručujícího rusky mluvícím občanům běžné užívání ruštiny na úřadech, a částí ústavy zaručující širokou autonomii regionům, si poslanci doslova vytírají -doplň si sám, čtenáři- s miliony lidí, s miliony vlastních občanů. Parlament šťourá do toho, do čeho nikdy nesměl ani pomyslet šťourat. Což ukazuje jen na to, co je to za diletanty.

Slušná práce na vládu, která ještě nemá důvěru parlamentu (proti tomu jsou kroky Rusnokovy vlády bez důvěry maličkosti). A slušná práce na parlament, který nemá zrovna demokratickou legitimitu od voleb, ale jedná pod tlakem ulice. Je sice hezký vidět, že nejen u nás v ČR nám vládnou neschopní a zároveň všehoschopní pitomci, avšak smůlou pro Ukrajinu je, že jí takové vládnou zrovna v tak těžké situaci.

Je to totéž, jako kdyby hypoteticky československá vláda v prosinci 1989 odsouhlasila, že se zakazuje slovenština (a třeba i moravština). Nebo kdyby Rusnokova vláda, vládnoucí bez důvěry parlamentu, zakázala moravštinu (nebo nějaký dialekt dostatečně nesrozumitelný pro Pražáka). Nebo kdyby švýcarský parlament jen tak mimochodem odhlasoval, že jeden z úředních jazyků Švýcarska přestává být úředním jazykem. Snadný návod na rozpad země nebo občanskou válku.

Co jste to provedli?

Východ Ukrajiny spíš podporoval Janukoviče. Celé dění s Majdanem mu bylo víceméně ukradené (snad až na radikálnější Krym) a vnímal ho spíše jako další způsob boje o moc. Jako další revoluci a protesty, jako byla oranžová revoluce či protesty Tymošenkové po volbách 2010.

Lidé na východě Ukrajiny si najednou uvědomují, jak je s nimi vyjebáváno. Pokládají si otázku legitimity nové vlády. Jestli ji mají poslouchat, jestli se proti ní mohou vzbouřit. Stejně, jako se západ Ukrajiny a Kyjev vzbouřil proti „jejich“ Janukovičovi. A hlavně si pokládají otázku, jestli se vůbec cítí být Ukrajinci. A vytřete-li si pr.. podlahu s částí obyvatel země, nemůžete čekat, že se budou cítit být s vámi na jedné lodi. Tím spíš, když to před tím pro ně spíš neznamenalo tu prvořadou otázku.

Btw. po těchto krocích Kyjeva je úplně jedno, jestli se východ vzbouřil zcela sám (a Rusko je podpořilo), nebo jestli tomu pomohla nějaká infiltrace ruskými agenty, která východ pošťouchne k nepokojům. Západ také po světě z různých důvodů podporuje ta či ona povstání proti centrální vládě (typu Jugoslávie, Sýrie, Libye). Ne že bych s tím pokaždé nesouhlasil, to v žádném případě, ale nemůžeme Rusku vyčítat, koná-li totéž.

Nejde ani o to, jestli občané politický systém podporují či trpí na jedné straně, nebo proti němu bojují na straně druhé. Nejde tu ani o asociační dohodu s EU a o směřování zahraniční politiky (a s tím spojeného obchodu a s tím spojeného jakéhos takéhos životního standardu). Jde o to, jestli se rusky mluvící Ukrajinec – vůbec ještě cítí být Ukrajincem. Pokud ne, stává se z hodiny na hodinu cizincem ve vlastní zemi. Představte si ten pocit, kdyby se Vám to stalo, vy podporovatelé Majdanu!

To je ten džin, o kterém jsem psal výše. Proto zcela nezáleží na tom, že prezident vetoval ty šílenosti, co parlament schválil. Co si revoluční vláda a parlament vymyslí příště? Co když to bude horší nápad a prezident ho nevetuje? V normální demokratické společnosti bychom počkali do voleb a učinili maximum pro to, aby se do zákonodárných orgánů dostali ti, kteří podobné šílenosti opět zruší.

Jenže tohle je Ukrajina a tohle je vláda vzniklá z revoluce na Majdanu. Východ se dostává do střetu s lidmi, kteří nedrží dohody (jako tu s Janukovičem). S lidmi, kteří sami nečekali do voleb a svrhli demokraticky zvoleného prezidenta, se kterým o den před tím uzavřeli dohodu, ve které nic o jeho svržení nebylo.

Viníci a oběti

Rusové na Ukrajině byli výsledkem činů Majdanu uvrženi do stavu, který je nutil odepřít loajalitu celé Ukrajině. Kyjev/Majdan si s nimi vytřel pr.. podlahu, jejich identita byla zneuznána. Přestali mít pocit, že Ukrajina je i jejich státem. Dřívější systém sice mohl být ve stylu, že jednou vládne oligarcha z východu, jednou ten ze západu, nu což, ale do určitých věcí nešťourá. Východ Ukrajiny se brání novým poměrům.

Čtenáři, žádám po tobě jediné, aby ses na věc podíval z pohledu východního Ukrajince (rusky mluvícího) a oprostil od toho, že fandíš možná myšlenkám Majdanu (stejně jako já spíš fandím idealistickým myšlenkám Majdanu než Janukovičovi, byť o metodách jsem na pochybách; a stejně tak bych idealisticky raději viděl Ukrajinu svobodnou a zcela nezávislou na vlivu ruských zájmů).

Co když si tedy demokraticky východ v legitimních volbách většinou hlasů prosadí pro-východního prezidenta a parlament – a další Majdan vše opět svrhne? Má východ demokratickou záruku, že volbami se může politika změnit v jeho prospěch? Má jednu z nejzákladnějších záruk demokracie? Absolutně nemá! A mají Rusové na Ukrajině naději? To je mimochodem to, o čem bylo majdanské hnutí.

V tom se budoucí vzpoura na východě odlišuje od vzpoury v západních provinciích – nezapomínejme, že např. Lvov před pádem Janukoviče vyhlásil úplnou nezávislost na Kyjevu. Cca polovina země najednou neuznává Kyjev a ten si za to může sám.

Západní Evropa podporuje Kyjev. A tedy i jeho chování k občanům na východě Ukrajiny. Bez ohledu na to, že vláda nemá demokratickou legitimitu z voleb. Východ přestává být v klidu, neb přestává být hájen Janukovičem, který je kdovíkde schován. Proč západ nečeká na výsledky voleb, aby bylo jasné, jak to doopravdy Ukrajinci cítí? Proč západ, co jinak podporuje volby (a revoluce jen proti nedemokratickým vládcům – což Janukovič nebyl!) a demokracii, najednou nečeká na volby a jedná s revolucionáři?

Bojí se, že by voliči (tj. hlavně východ) zvolili Janukoviče? Který sám slíbil (a dohodl s Majdanem) volby na podzim, které se také v dohodnutém termínu beztak nedávno konaly? Proč není vláda jako přechodná a podle toho se chová a podle toho ji západ bere a neuzavírá s ní smlouvy a dlouhodobé plány?

Jaké jsou zásady západu, když uzná odtržení Kosova, kde se Albánci a Srbové vyvražďovali mezi sebou hlava nehlava? Pragmaticky asi bylo pro Srbsko a hlavně lidské životy lepší, když se z Kosova stal samostatný stát a násilí bylo ukončeno. Ale z téhož pragmatického pohledu je pro Ukrajinu lepší, aby se některé východní kraje odtrhly. Jaktože západ uzná Kosovo, ale ne Doněck nebo Luhansk? Jde o lidská práva a životy? Vůbec.

Jak to, že uzná revoluční převrat na demokraticky zvoleného prezidenta (volby za demokratické byly uznány mezinárodními pozorovateli i západu, tečka)? Uznal by u nás hypotetický revoluční převrat na Zemana? Anebo naopak hypotetičtější převrat zemanovců na Schwarzenberga? Ano? Ne? Proč, podle jakých zásad a hodnot?

Co chce Majdan? Svobodu? Právo? Prosperitu? Bezpečnost? Do Evropy? A je ochoten to poskytnout i východním regionům? Je ochoten respektovat, že východ do Evropy nechce a vidí v tom ztrátu prosperity? Je ochoten připustit, že jako Majdan nevěří Rusku, východ země nevěří západu? Ptá se na názory východu? Zeptá se i východu, třeba skrze volby, na jeho názor ještě před tím, než učiní kroky směrem k Evropě? Nebo jsou snad majdanští politici ještě pitomější než ti naši, že předpokládají, že východ země podporuje jejich myšlenky, navzdory faktické a viditelné podpoře Janukovičovi z východních regionů?

Co kdyby Janukovič svého času nahnal milion lidí z východu do Kyjeva a formou svého Majdanu svrhl třeba Juščenka jednajícího o asociační smlouvě s EU? A poté ostře otočil kurs k Rusku, aniž by se západu země ptal nebo dokonce čekal na výsledek voleb? Bylo by to v pořádku? A s podporou západu minimálně ve stylu „nelíbí se nám to sice, ale je to vaše právo a to my uznáváme“?

Pokračování příště.

Komo