UKRAJINA: Rok a měsíc(e) poté, část IV.

(Čtvrtá a závěrečná část Komova vyčerpávajícího eseje o ukrajinské krizi. Zvítězil Kyjev, nebo Majdan?)

Zvítězí Kyjev nebo zvítězí Majdan?

Začátkem července Kyjev opět zahajuje boje a úspěšně postupuje. Zdá se, že ruská podpora separatistům zaspala, zřejmě čekali zamrznutí konfliktu. 5.7. centrální kyjevská vláda znovuzískává Slavjansk a další města. Porošenko odmítá s povstalci jednat, dokud nesloží zbraně. Začíná se bojovat o samotná hlavní města Luhansk a Doněck. V červenci Evropská Unie rozšiřuje sankce, Rusko oplácí protisankcemi. Koncem července se sice rozpadá Jaceňukova vláda (strany UDAR a Svoboda odchází z koalice), ale na boje to snad nemá vliv, parlament Jaceňukovu demisi zamítá.

Ve zhoršující se humanitární situaci v Doněcku a Luhansku žádá Rusko OSN o pomoc pro místní obyvatele. Bezvýsledně. Co na to Syřané v Aleppu, nevím. Rusko nakonec vyšle na východní Ukrajinu ten kontroverzní konvoj (a nakonec dalších asi 15), nebudu to rozebírat, ale nepochybuji, že v některém z těch pozdějších nebyla jen humanitární pomoc. Ostatně, rebely Rusko podporuje i jinak. Zajímavé ale je, že někteří ministři ukrajinské vlády proti prvnímu konvoji (22. srpna překročil hranice) protestují a označují ho za vměšování, jiní (ukrajinská ministryně Denisovová např.) ho uznávají za humanitární.

Během srpna se zdá, že separatisté prohrají. Avšak taktéž narůstá počet incidentů na hranicích, chycených ruských vojáků, co „omylem“ přešli hranice, je více záběrů vojenské techniky na Ukrajině, co může pocházet pouze z Ruska, apod. Koncem srpna Porošenko prohlašuje, že ruští vojáci podnikli invazi na Ukrajinu, Rusko připouští, že na východní Ukrajině má dobrovolníky (a dovolenkáře). Elle Poljakovové z (ruské) prezidentské rady pro lidská práva ujede věta, že Rusko podniklo na Ukrajinu invazi.

Obrat ve válce

Koncem srpna otevírají separatisté novou frontu na jihu, dobývají Novoazovsk a jsou na postupu. Karta se obrací. Panují obavy, že Rusko si takto chce vydobýt pobřežní koridor od svých hranic přes Mariupol až na Krym. Někteří odborníci a analytici dokonce varují, že cílem Ruska je zabrat celé pobřeží a dostat se až k Moldavsku. Což se tak nějak ani trochu nevyplnilo. U Ilovajsku dojde k velké porážce kyjevských vojsk. Situace se poté zopakuje koncem února roku 2015, jen porážka bude mít jméno Delbacevo. A Mariupol je stále v rukou Kyjevu.

A Zeman, samozřejmě myslím toho moc moc zlého, proruského, prokremelského, proputinovského odporného českého prezidenta, co samozřejmě není mým prezidentem, protože jedině Karel na hrad, woe, tak tenhle samej Zeman v reakci na události veřejně podporuje tvrdší opatření proti přítomnosti ruských vojáků a podpořil českou účast při cvičení NATO. Zeman je dokonce pro větší sankce proti Rusku, které navrhuje západ, ale (vice)premiér :) Sobotka váhá.

Mimochodem, NATO provádělo cvičení ve východní Evropě v červnu, v polovině září provede cvičení přímo na Ukrajině. Bylo plánované, ale samozřejmě nešlo vzhledem k situaci odvolat, stejně jako plánovaná cvičení Ruska u ukrajinských hranic, která se nám ale na rozdíl od těch NATO nelíbí, média nám dávají o nich podrobné informace a určitě je v tom vojenská a morální podpora separatistům :)

27.8. se Porošenko a Putin poprvé setkávají. V Minsku je poté 5. září dohodnuto příměří, které fakticky trvá dodnes a ještě faktičtěji ho nikdo nikdy nedodržoval. Porošenko 15. září předkládá (a parlament schválí) vstřícný zákon o statusu zemí ovládaných separatisty, o amnestii, právu užívat ruštinu, spolupráci se zahraničím atd. Ale separatisté ho odmítají - ačkoli ještě o dva týdny dříve na mírových jednáních v Minsku navrhovali, že zachovají celistvost Ukrajiny za zvláštní status obou republik a ruštiny. Sami chtějí vlastní volby a vlastní státy. Kyjevu nevěří. Což je vzhledem k tomu, že na ně Kyjev poslal tanky, tak nějak pochopitelné.

26. října se konají volby. Putin předem řekl, že jejich výsledky uzná. Vítězí v nich strany Jaceňuka a Porošenka. Čímž má konečně i složení parlamentu demokratickou legitimitu a já jsem za to rád. Dobrou zprávou pro budoucnost je, že radikální Pravý sektor se ani do parlamentu nedostal (a získal asi 2% hlasů). O pár dní později postoje Ukrajinců potvrzují výsledky v jednomandátových obvodech, radikální Svoboda a Pravý sektor mají pramalou podporu, hodně se propadla Tymošenková.

2. listopadu ve volbách na východě vítězí Zacharčenko (Doněcká lidová republika) a Plotnickyj (Luhanská lidová republika). Což nikoho nepřekvapuje, vzhledem k tomu, jakou frašku opět z voleb učinili. Zde pouze Rusko uznává jejich výsledky. Oba vítězové jsou rodilí Ukrajinci. V reakci na to přestává Kyjev na východ dodávat peníze ze státního rozpočtu (na důchody apod.).

27. listopadu je Jaceňuk zvolen premiérem, 2. prosince dostává jeho vláda důvěru. Má v plánech samozřejmě reformy, rozvoj a podobné věci. A členství v EU a NATO. 23. prosinec ukrajinský parlament ruší neutralitu a rozhodl se usilovat o vstup do NATO. Rusko to označilo za nepřátelský krok a varuje, že to zvýší napětí mezi Ruskem a Ukrajinou. Což zní vzhledem k anexi Krymu a podpoře separatistů jako dost špatný vtip.

Rusko a reálpolitika

Rusko už Ukrajinu ztratilo, Krym si utrhlo. A Krym jen tak bokem také uchránilo od občanské války. Podobně od války a tisíců mrtvých kdysi NATO uchránilo Kosovo zásahem do vnitřních záležitostí jiného státu. Na Krymu (a v Kosovu) lidé kvůli válce neumírají, to jsou fakta. V principu je obojí vměšování se špatné a roztrhlo státy, pragmaticky obojí zachránilo lidské životy.

Jak moc zbídačený skončí východ a zbytek Ukrajiny, to je na Rusku. Konflikt pokračuje a pokračovat bude, dokud se Rusko nerozhodne jinak. Bylo to jasné předem. Teda vyjma časové osy cca od vzniku Majdanu do konce olympiády, kdy si západ zřejmě myslel opak. Už jsem tu reálpolitiku párkrát naťuknul, tak ještě je třeba zmínit tu.

Reálpolitika nerozlišuje dobro a zlo, pyšní se naopak snahou popsat věci takové, jaké jsou. Někdy zní až cynicky, za hlavní faktor v mezinárodních vztazích považuje moc. Za sebe tvrdím, že reálpolitika vždycky chápala stav věcí (a uměla předpovědět následky) víc než postoj, který rozlišuje dobré a zlé (státy, politiky). A v případě Ukrajiny mnohým zastáncům druhého postoje asi přeskočilo, když fakticky ospravedlnili jakýkoli postup „dobra“ (západu, EU, Majdanu, Porošenka) a démonizovali jakýkoli postup „zla“ (Ruska, Putina, Janukoviče, separatistů)

Rusko považuje Ukrajinu za svoji sféru vlivu, strategickou zemi a její ztrátu vnímá jako své ohrožení. Ano, je to nesmysl, NATO a západ na Rusko nezaútočí (vojensky). Můžeme brát postoj Ruska za paranoiu a vyčítat jim, že nenechá Ukrajinu jít vlastní cestou. Ale nemůžeme jejich postoj ignorovat.

Rusko je jaderná velmoc a považuje Ukrajinu za kolébku své státnosti a svůj důležitý stát, spojence či bývalou kolonii, které se rozhodně nikdy nevzdá. Opět nehodnotím, jak takové „spojenectví“ vypadá. Když budeme do toho šťourat i my, jako západ, Rusko zasáhne. To bylo předem jasné! A teď se divíme, že to udělalo (byť samozřejmě říká opak) a obviňujeme ho. Což vede k další agresi ze strany Ruska a k dalšímu prohlubování jeho nenávisti k západu. Rusko Ukrajinu nepustí. Leda by bylo slabé, jako při rozpadu SSSR, kdy se nám a dalším státům střední Evropy podařilo z ruského vlivu vymanit.

Je-li jedna mocnost oslabena, dochází k změnám rovnováhy moci, státy se mohou nenásilně přesunout do jiné sféry vlivu. Nyní se Rusko nehodlá chovat slabě, to je od nástupu Putina také jasné a tudíž některé věci (jako vstup Ukrajiny do EU či NATO) se bez ozbrojeného konfliktu neobejdou. Putin má o Ukrajinu větší zájem než západ a bude vždy víc ochoten konflikt eskalovat, aby dosáhl svého. Byť se nám to nemusí líbit, byť je to špatné pro Ukrajince, byť na to západ nejspíš ani nemá a byť to vůbec není rozumné. A Rusko si oprávněně myslí, že se takto západ pokouší Rusko oslabit.

Nezapomínejme, že to byl západ, kdo Majdan od začátku podporoval a kdo se skrze asociační smlouvu s EU snaží Ukrajinu (pro nějaké dobro) vytáhnout z ruské sféry vlivu. Nebyla to žádná ruské agrese nebo nepřijatelné ruské požadavky jako agresora. Typu jaké požadavky měl Hitler ohledně Rakouska, Československa či Polska. Agresora, za jakého Putina považujeme a s Hitlerem srovnáváme.

Podobně vnímalo např. Srbsko svůj vztah ke Kosovu (že to bylo integrální součástí Srbska, na věci nic nemění). Ale Srbsko není jaderná supervelmoc. Ukrajina je ve sféře zájmu/vlivu Ruska jako supervelmoci, ať se nám to líbí nebo ne. Ignorování tohoto faktu povede k mrtvým. A tuto ignoraci západ podporou Majdanu projevil.

K (neo)realistickému postoji doporučuji článek amerického profesora Johna Mearsheimera, co vyšel v září 2014 na idnes.cz a ve Foreign Affairs. Opět nám může znít cynicky, prorusky, putinovsky, klausovsky, ale on je jenom realistický. Ostatně se západním postojem nesouhlasí ani takový bojovník s komunismem a Sovětským svazem, jako je Henry Kissinger. George Kennan, než zemřel, byl proti rozšiřování NATO (co by asi řekl nyní?).

Dobro a zlo

V čem je zásadní problém opačného a ne-realistického postoje, postoje rozlišování dobra a zla. A to nejen v tomto případě, ale vlastně obecně:

1) Absolutní neobjektivita. Neschopnost přiznat těm druhým, těm „špatným“, stejná práva jako té „správné“ straně. A tak když Evropská Unie jedná s Ukrajinou, tedy aby ji zatáhla do vlastní sféry vlivu, je to v pořádku. Pokud Putin dá lepší nabídku a snaží se naopak dohodnout členství Ukrajiny v nějaké té Eurasijské unii, je to zlosyn. Všechno zlé házíme na Rusko a nejsme schopni pochopit, že by Rusko naše jednoznačně protiruské kroky (tj. proukrajinské v tom smyslu, jak si myslíme, co je pro Ukrajinu dobré), mohlo chápat jako zlo.

Z čehož plyne 2) Cokoli udělají ti dobří, je v pořádku a ospravedlnitelné, udělají-li totéž ti špatní, je to automaticky špatné. Když se vzbouří lid proti Janukovičovi, je to v pořádku. Když se vzbouří lid proti Majdanu, rozhodně neměl stejně ušlechtilé úmysly. Když Porošenko pošle na Ukrajince tanky, je to v pořádku, když totéž neudělá Janukovič, stejně je větší zlosyn. Rusko nesmí podporovat vzpouru proti centrální vládě, západ může (jako třeba v Libyi). Západ smí podporovat Majdan, dodávat půjčky, uvažovat o dodávkách zbraní – Rusko je špatné a proto nesmí pomáhat druhé straně, ani kdyby to bylo v reakci na naši podporu první strany (Majdanu).

3) Absolutní neúcta k názorům a postojům té druhé, „špatné“ strany, neschopnost pochopit jejich postoje a vcítit se do nich. A tak nepřiznáváme východním Ukrajincům, natož „rusákům“, pardon, rusky mluvícím, právo protestovat proti Kyjevu a Majdanu, vytvořit si vlastní republiky (jako to udělal Lvov ještě za Janukoviče). Neakceptujeme, že by Rusko mohlo mít nějaké svoje zájmy, odlišné od našich evropských, že by mohly kolidovat a že některé kroky západu může Rusko chápat jako nepřátelské. Což mi připomíná onu smutnou mapu, na níž jsou zakresleny základny NATO v Evropě, Asii a Africe a pod tím nápis „Rusko chce jistě válku, podívejte, jak blízko postavilo svoji zem k našim vojenským základnám“ (přehoďte si ve svých hodnotách Rusko a NATO a schválně jak se budete cítit).

Podobnost je čistě náhodná s anekdotou – tým amerických geologů objevil nad zásobami americké nafty jakýsi neznámý arabský stát. To neznamená, že bych Rusko nepovažoval za mnohonásobně větší hrozbu, než kroky NATO. Jen tvrdím, že západ ohledně Ukrajiny šlápnul hodně vedle. Nezapomínejme ale, že NATO se také změnilo, od bombardování Srbska přestalo být čistě obrannou aliancí. My sice víme, že NATO na Rusko nikdy nezaútočí, ale budeme-li se opravdu pro změnu snažit pochopit postoj Ruska – má Rusko doopravdy záruku, že jestli bude někdy oslabené, že toho NATO (či EU, USA nebo zkrátka západ) nevyužije? Mělo Srbsko či Libye tu záruku (má ji Sýrie)?

Závěrem

Pár poznámek na závěr. Kritizujeme, že Rusko zasahuje do vnitřních záležitostí jiného státu. Dovedete si představit, že by Spojené státy dokázaly udělat něco podobného? Že by zasahovaly do záležitostí nějakého státu, strategicky umístěného blízko USA, třeba Kuby, posilovaly odboj proti kubánské vládě, snažily se svrhnout jejího vládce, poslaly by ozbrojené složky na jeho území (třeba do Zátoky sviní) s cílem stát destabilizovat bez vyhlášení oficiálního ozbrojeného konfliktu? ;)

Komu nyní navzdory všemu fandím? Kyjevu, Porošenkovi.

Co s ruskou menšinou na našem území nebo v Pobaltí? Jasně dát najevo, že jakýkoli zásah do vnitřních záležitostí státu NATO bude brán jako útok. Jasně říct Putinovi/Rusku, že nemá právo jakkoli zasáhnout na území státu NATO, a to ani na ochranu ruské menšiny. Jasně říct ruské menšině, což ostatně platí i pro další menšiny (kdo řekl muslimy?), že bude dodržovat zákony, jak se trestá vlastizrada/velezrada a že celá síla NATO se proti Rusku postaví. Jestli se Vám to nelíbí, sbalte se, to vaše Rusko je veliké.

Jsem rád, že se NATO rozšiřovalo a že jsme v NATO? Rozhodně, jednoznačně. V otázce vlivu Ruska na ČR to vnímám jako důležitější krok než členství v EU. Jsem rád za současnou situaci s členstvím ČR v NATO. Nevím a nepřemýšlel jsem, zda by byl funkčnější model, kdy by se v 90. letech dodala SSSR/Rusku hospodářská pomoc a vůbec by se s ním zacházelo jako s Německem po druhé (nikoli první) světové válce a NATO se zároveň nerozšiřovalo – nebo by eventuelně zahrnulo jednoho dne i Rusko.

Vzhledem k výsledkům referend v Doněcku, Luhansku a na Krymu je jasné, že byla dost zfalšována, známe to z dob komunismu. Také ale známe větu, že lidé nejlépe hlasují nohama, čímž se ukazuje, kdo či co je lepší. Jak hlasují nohama lidé postiženi občanskou válkou? Utíkají na východ do Ruska nebo na západ? Kde vidí naději a které strany konfliktu se bojí? Nebo je označíme za zmanipulované propagandou?

Souhlasím se sankcemi proti Rusku? Ano. Putin porušil Budapešťské memorandum, porušil mezinárodní dohody, musí přijít odvetný krok. Kdo ví, jestli Rusko poruší dohody i v budoucnu? Zaručené ale je, že bez naší odvety, by je s chutí kdykoli bez obav porušilo zase. Ostatně Rusko není jediné, kdo porušuje dohody, vůdci Majdanu o tom ví své. Nediv se, čtenáři, mám stejný přístup ke všem, dohody porušil Majdan i Rusko.

Shrnutí

Majdan svrhl nenáviděného Janukoviče a hned potom učinil vše proto, aby znepokojenou rozbouřenou zem ještě více zradikalizoval a především navzájem znesvářil. Východ povstal samovolně. Za to Putin nemůže. Východ neuznal nedemokratickou nelegitimní (po jejich činech tuplem) vládu v Kyjevě, vzniklou také nedodržením dohody s „jejich“ Janukovičem.

Džin byl z lahve otevřen, šťouralo se do toho, do čeho se nikdy šťourat nemělo. Co na tom, že Porošenko pak zas slíbil autonomii regionům, jazykový zákon a ruštinu jako druhý jazyk. Jak už jsem psal, východ si uvědomil svoji jinou identitu a už začal se separací (květen). Už Kyjevu nevěří. Kór když vládne (do voleb) Majdan – tj. ti, co s východem vyjebali, co sami nedodrželi dohodu s Janukovičem! Majdan rozvrátil Ukrajinu!

Jakou budoucnost může Kyjev východu slíbit v případě míru? Amnestii? Že nevymění ozbrojené složky za své lidi? Že nezneužije přírodního bohatství k obchodu se západem a východu nedá nic? Že nepřeruší obchod s Ruskem? Místo toho začal Kyjev s vojenským tažením proti separatistům. Že je podpořil Putin, je pochopitelné, ale nikoli klíčové v tom, že Majdan může za rozdělení Ukrajiny a ztrátu východu. Putin nedopustil a nedopustí, aby se celá Ukrajina přidala k západu, k Evropské Unii, k NATO. Nelíbí se mi to, ale tak to je.

Chtěl Porošenko po povstání východu jednat? Nebo ustoupil tlaku radikálů/nacionalistů/ulice? Nevím. A proč západ, co celou dobu Majdan podporuje, jednoduše nenařídil Porošenkovi a spol., aby s východem země jednal za (téměř) každou cenu? Proč akceptoval jeho postoj, odmítání s „teroristy“ jednat a nechal situaci vyhrotit tak, že separatisté úplně přestali Kyjevu věřit?

A Rusko separatistům pomohlo, jaké nečekané překvapení, a bude pomáhat třeba desítky let. Co kdyby v červenci roku 2014 armáda Kyjeva zvítězila a dostala celý východ pod kontrolu? Inu měla by východní regiony kdykoli připravené kolaborovat s Ruskem a vyvolat povstání. A nebyl by to civilizovaný pokus o odtržení, o jaký se pokusili Skotové. Ostatně, jak jsou východoukrajinští separatisté civilizovaní dle našich měřítek, to už měsíce vidíme sami.

Komo