KŘESLO PRO HOSTA: Dvojí metr

(Tento text napsal pravidelný čtenář a občasný přispěvovatel Wasill)

Na toto téma bylo jistě napsáno tolik článků, že by je ani stádo Ovčáčků nevyhledalo, ovšem i já si dovolím přispět se svou troškou do mlýna. 

Je zvykem, že se v našem mediálním světě po vlnách objevují jisté aféry, které pak po několik dní všichni rozhořčeně komentují, vymezují se vůči nim, tvoří si vybalancovaný názor a podobně. Není na škodu si jako malé mentální cvičení vždy zkusit fintu, jaký by byl náš názor, kdyby větu, která nás popíchla, vyslovil náš oblíbenec; kdyby návrh zákona, který považujeme za nesmyslný, předložil člen strany, kterou jsme volili; či kdyby singl, který nám v rádiu pije krev, nahrála naše oblíbená kapela atd. Zkrátka naučme se používat jeden metr na všechno, i když je to občas, přiznejme si, poněkud obtížné. Pár křiklavých případů dvojího metru z poslední doby si dovolím vypíchnout.

Ekologie a knihy

 Agent bez minulosti Bureš argumentuje, že mu zákony o biopalivech přihrají do kapsy jen něco kolem 70ti milionů. Pokud by nějakému jinému politikovi z návrhu zákona plynula byť i nemajetková výhoda, už by Ištván se Šlachtou startovali vyšetřovaní a orgány činné trestním řízení by se činili o sto šest. Jelikož Bureš údajně přesně neví, kolik mu biopaliva sypou, plánuje zavést elektronickou evidenci tržeb, aby si to mohli v ANOfertu hezky spočítat.  Povinnost zákazníka vzít si účtenku sice z návrhu zmizela, jelikož by takovou prkotinu asi nikdo nevymáhal, ale i za chůzi na červenou můžete dneska skončit s nosem v chodníku. Ovšem i bez povinného odběru se budou paragony tisknout o sto šest. Kde jsou ochránci stromů, ze kterých se papír pro účtenky vyrábí? Proč se někde v lesích nepřivazují ke kmenům tak, jak se chtěl Klaus přivázat k bagru při eventuální stavbě Kaplického knihovny? Kaplického blob od počátku porušoval vyhlášenou soutěž, jelikož neumožnil zakopat (šetrně pro městské prostředí) knihy pod zem. Asi byl Kaplický předvídavý a bál se, že by se kopání díry v zemi uprostřed Prahy mohlo vymknout kontrole, a knihy by podobně jako kabely v tunelu Blanka mohli navlhnout. Kaplický projekt navrhl v rozporu s pravidly, a být dnes naživu, možná by se o sobě dozvěděl, že je debil. Pokud by ovšem nebyla primátorkou jeho žena, což se mohlo klidně stát.

Strašák Rusko, uprchlíci a muslimové

Srdce velí neházet všechny do jednoho pytle. Na základě činů jednotlivců nelze odsoudit celé etnikum, občany či skupinu věřících. Cca 1,5 miliardy muslimů nejsou všichni teroristé, proto nelze při bezpečnostních opatřeních, hnaných navíc často xenofóbií a nenávistí, preventivně zasahovat postavením Islámu mimo zákon, zamezením stavby mešit, či zákazem nošení šátků. Proč ovšem z důvodu dosud ještě oficiálně neprokázané (byť pravděpodobné) vojenské operace vedené státní mocí Ruského impéria odsuzujeme tisíce, možná miliony, nevinných ruských občanů různými poltickými a ekonomickými sankcemi a plíživou ostrakizací všeho ruského? Mám dojem, že kdyby se letos v Praze místo Mistrovství světa v megapopulárním hokeji odehrával přebor třeba v košandě nebo břišních tancích, nečinilo by jistě mnohým velké problémy volat po zákazu vstupu ruských reprezentantů do naší země. Pokud ovšem místo honění černé gumy kusem klacku na ledu je vaším koníčkem jízda na motorce, máte problém. Možná kdyby Noční vlci přijeli místo po silnici od Uralu na lodích vyslaných ze středomoří, ještě bychom jim vyslali vítací konvoj naproti.
A jiný příklad ze stejné země: pro kapelu sic odvážných, ale přeci jen dobrovolně se postihu vystavujících holek, které si pro svůj pankáčský mejdan nevybraly nic menšího než pravoslavný chrám, by nejeden dobroser skočil opásán dynamitem padákem na Rudé náměstí, aby jejich trpící duše vyrval ze spáru zlého Putina.  Možná by se před výskokem z letadla ještě mrknul do soudního spisu, jestli náhodou Putinovi přeci jenom nekřivdí. Nebo nepodíval? Sousloví „spis jsme neviděli“ se stalo opakovanou mantrou v dalším zajímavém případě.

Norsko, Nýrsko a děti kolem nás

Medializace norské kauzy odebrání dětí českým rodičům jsem se velmi obával, jelikož bylo jasné, že vypukne nechutné peklo - a to podotýkám, že jsem čekal peklo na obou stranách. Není asi větší příklad "Pravdy a Lásky", než snaha vyrvat děti ze chřtánu státu a vrátit je, když už ne jejich matce, tak alespoň jejich bezúhonným příbuzným. Děti v Norsku ale mají smůlu, že byly odebrány pokrokovou, bolševickou zemí, a nikoliv momentálně zřejmě nejhorší říší zla na světě, ztělesňující vše špatně na státní moci - Liberlandem, ehm, pardon Ruskem. (Ne že by snad Liberland a Rusko měli něco společného, ale jen jsem na chvíli zapomněl, kterým "státem" je dnes více v módě opovrhovat)

A co Nýrsko? Tragický, dosud nerozuzlený případ, skončil sebevraždou. Dost možná sebevraždou pachatele závažného trestného činu, tuto možnost nelze opomenout. Já jsem si ale přesto naivně myslel, že sociální, levicový stát bojuje proti kruté džungli svobody a kapitalismu právě proto, že mezi námi žijí i ženy - matky, které nerozeznají, že jejich budoucí manžel je znásilňující psychopat nebo budižkničemu, co jim nebude platit alimenty - že sociální stát máme také proto, že se mezi námi pohybují slabí muži - otcové, které drsná realita uspěchaného života moderního člověka semele. Neměli bychom tyto slabé kusy chránit? Být humánní? Ne, prznitel si hodil mašli, což byla přece jeho volba. Úřady nepochybily.
Ale pozor: nedejbože aby ovšem místo odboru péče o dítě dohnal někoho k sebevraždě soukromý exekutor, byť by byl dotyčný zadlužený až po smyčku za ušima! Podle stejného metru by už soudruh Pelikán sepisoval zákon o nelegálnosti činnosti exekutora a pro výstrahu by jich nechal pár zavřít za neproclené aktovky. Pokud by ovšem u sebe neměli letenku z USA. V tom případě by vyvázli jen se "soudružskou" domluvou a žoviálním článkem v bulváru.

Gross a ti druzí

Zemřel Stanislav Gross. Čest jeho práci. Nehodlám rozšířit řady těch šakalů, kteří si až po jeho smrti uvědomili, že zázračně zbohatl a je třeba si ho začít nevážit a kritizovat jej. Opět – spis jsme neviděli, ale že na Grossově zbohatnutí něco smrdí, je stejně tak jasné, jako že David Rath – další prominent ČSSD – o těch miliónech v krabici od vína věděl, i když možná by mu dnes stačilo prohlásit, že je dal do trezoru a za půl roku by je z účtu jedné ze svých dvou manželek zase poslal zpět. Tato strana, jak proti její existenci obecně nic nemám, má stejně ve skříni tolik kostlivců, že by se z nich v Kutné Hoře dala postavit druhá kostnice. Vzpomeňme, že po vyhlášené "Akci Čisté ruce" skončil ve vězení její vlastní ministr, a pak už nikdo další. Ale mluvíme-li o politických kmotrech, která strana nám jako první naskočí? Správně, ODS. Jenže na rozdíl od ODS (ačkoliv nepopírám, že je - nebo byla, když mívala třicet procent hlasů - šíbry prolezlá skrznaskrz) končí kmotři motající se kolem ČSSD rovnou s kulkou v těle, ať se jmenují Houska nebo Kočka. ODS byla po zásluze potrestána poklesem volebních preferencí někam k bodu mrazu, kdežto ČSSD vyhrála poslední volby, ač to tak podle dění ve vládě vůbec nevypadá. Největší kmotr současného politického systému a nejúspěšnější politický podnikatel, už zmíněný agent Bureš, pak nevzrušuje už vůbec nikoho. Naopak, jeho preference stoupají a obyvatelstvo do sebe dál láduje jeho plastové, nepoživatelné potraviny.

Používání dvojího metru je asi základní lidská přirozenost. Dokažme si to na dalších otázkách, kterých neubývá. Co kdyby dílčí amnestii, včetně abolice, vyhlásil prezident Schwarzenberg, a jak by se to projevilo v jejím mediálním pokrytí? Co kdyby se společnost Google rozhodla, že si každý e-mail musíte povinně vytisknout, nebo co kdyby na našich hranicích stáli Putinem zubožení ruští občané toužící se usadit v Karlových Varech a začít nový život? Než něco šmahem odsoudíme či naopak vychválíme do nebes, zkusme si říci, zdali měříme všem stejně. Možná by ty mediální aféry vypadaly trochu jinak.

Wasill