ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Velmi krátký komentář k něčemu, co mě dneska fakt nasralo

Autor: -
Vůbec jsem netušil, že fotr toho kluka, co se loni nechal zabít šílenou vražedkyní ve žďárské škole, je komouš. Co jsem ale ještě méně tušil, že je to takovejhle zmrd, kterej bude zneužívat osobní tragédie k vlastnímu politickému boji.

Takže bych rád přihodil svou vlastní variantu jeho výroku, možná o něco méně sluníčkovou, ale hey, on si začal.

Vážený soudruhu Vejvodo, možná kdyby váš syn byl pravičák, nenechal by se nějakou bláznivou krávou zabít. A vůbec, jděte prosím do prdele i s Ransdorfem.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Obhajoba Pirátů: Proč byla digitalizace předem odsouzena k nezdaru aneb mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to jako vždycky

Autor: wasill -
Obrázek
Předně je třeba říct, že jsem nikdy nepatřil mezi fanoušky Pirátů. Hlavním důvodem mé nedůvěry k nim byla jejich laciná a populistická jízda na vlně tzv. „protikorupční revoluce“ a jejich nebezpečně naivní představa, že stačí vyměnit stávající prohnilé politiky za ty poctivé, a vše bude zalito sluncem. Tuto myšlenku totiž považuji za nesmírně hrozivou, a její toxicita se dle mého názoru trestuhodně podceňuje. Moje averze se časem stala čistě zaujatou a subjektivní, jelikož jsem jim vždy záviděl, že na rozdíl od Svobodných měli úspěch, a že byli až nekriticky kladně příjímání mediálním mainstreamem. Nutno podotknout, že v roce založení těchto dvou stran (2009) rozhodně nebyl mediální trh tak fragmentovaný jako dnes, sociální sítě neměly žádný vliv, a opravdu záleželo na tom, kdo sedí v neděli u Václava Moravce a kdo je pozván do debaty na ČT. Piráti byly spolu s TOP 09 jedinými   nově vzniklými subjekty, kterým média okamžitě nepřiřkla nálepku „populistická“ ne...
Další informace

ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Hnědí, rudí, všechno jedna pakáž

Autor: -
Obrázek
To je mi ale paradox, říkal jsem si minulý týden, když jsem četl, kterak náckové z Národního odporu vesele hajlovali na akci, kterou pořádali naši mladí ultralevičáci z hnutí Ne základnám. Tedy ne že bych si už dlouho nevšímal styčných bodů, kterých mezi sebou tyto dvě na první pohled zcela odlišné skupinky mladých frustrovaných bezmozků mají. Ne že bych dlouho neupozorňoval na skutečnost, že to jen politicky korektní média blábolivě označují neonacisty za ultrapravici, když je to ve skutečnosti ultralevice jak vyšitá, jen opticky na jiném "konci" levého spektra. Ostatně za vše hovoří i historický kontext z období druhé světové války. Ale stejně jsem se nad tím podivoval. Samozřejmě, takzvaní neonacisté odmítají americký radar stejně jako takzvaní antifašisté, přesto jsem se té doposud neobvyklé symbióze divil. Jasno mi ale udělal tento rozhovor , kde mluvčí českých protiradarových extremistů Jan Májíček gratuluje příznivci teroristů Hizballáh za masakrování Izraele. Že by to...
Další informace

SPOLEČNOST: Stojíme na prahu. Čeho?

Autor: -
Obrázek
Možná si to ještě málokdo stačil uvědomit či přiznat, ale právě my stojíme na prahu či úsvitu nových poměrů ve společnosti. Ovšem buďme v klidu, netýká se to nás, ale až našich dětí. Novými poměry ve společnosti myslím přiklonění se s některé z nám již historicky známých situací. Přiznejme si to otevřeně – je to buď nová forma demokracie, anebo nacismus. Těžko si někdo z nás mohl nevšimnout, že určité etnikum získává ve společnosti stále větší vliv – v každém městě již vlastní několik obchůdků či spíše již obchodů. Před deseti lety věc zcela nevídaná. Příslušníci tohoto etnika se úspěšně integrují do společnosti a nyní již jejich děti chodí do našich škol. A tam mezi studenty patří k nejlepším. Ale jsou prostě jiní. Co to pro nás znamená? Za 10 až 20 let, když vývoj půjde podobným směrem jako doposud, toto etnikum bude získávat ve společnosti stále větší význam – rodiče budou získávat větší a větší ekonomickou sílu, jejich děti budou získávat prestižnější zaměstnání a výz...
Další informace