ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jmenuji se Andrej Hnízdo

Wasill komentuje nejnovější kauzu agenta Bureše, a všímá si věcí, které zůstávají skryty.

Podle událostí minulých dní, kdy se na české mediální scéně a sociálních sítí společnost konečně začala více zajímat o Babišův dotační tunel, by se mohlo zdát, že se konečně podařilo slovenskému ministrovi českých financí šlápnout na čapí oko. Ve skutečnosti celá aféra odkryla daleko podstatnější problémy, a to tak, že ukázala, o čem se naopak vůbec nemluví a jaké události se vůbec nedějí, ač by měly. Předně je smutné, že ačkoliv se o smradu, který se line od Čapího hnízda, veřejně ví již od samého počátku, přesto se muselo čekat na to, až jistý investigativní portál vypustí informaci o odpuštěné pokutě za dotační delikt. Kde byli všichni ti, kteří se dnes Babišovi posmívají za jeho lži a vykrucování, posledních šest let? A co se tedy neděje, ač by se dít mělo? Udělejme si malý seznam:

Nikdo se neptá, jak je vůbec možné, že se z peněz daňových poplatníků dotuje ohromnými částkami něco tak nesmyslného, jako je jakási farma u Benešova, která je naprosto k ničemu, i když po ní pobíhají lemuři, surikaty a pandy. Kacířská myšlenka, že by oněch 50 miliónů buď mohlo zůstat v kapsách občanů, nebo když už se tedy jednou vybralo, mohlo být použito na něco účelného, nezaznívá vůbec.

Agrofert podal vyjádření, že obdobné problémy jsou u projektů financovaných z fondů EU poměrně běžným jevem. To má bohužel pravdu. Většinou se totiž opravdu jedná o podobné nesmysly, kvůli kterým vznikají firmy založené jen na oko, protože jinak by skutečný vlastník na dotaci nedosáhl. Že se tak děje dneska denně a že ty tzv. „evropské peníze“ jsou jen obrovský tunel a korupční nástroj, to se každý bojí napsat, jelikož mu dost možná žádost o dotaci čouhá z kapsy. A i kdyby byli všichni v dotačním byznysu svatí, beztak je tento socialismus cestou do pekel, o čemž by mohli mluvit největší příjemci dotací v EU na hlavu. Schválně si zjistěte, které země to jsou.

Andrej Babiš ke svému volebnímu výsledku vylezl mimo jiné po zádech různých obskurních protikorupčních spolků, tak logicky vůbec nemůže být jejich terčem. Ono se totiž špatně střílí, pokud vám čouhají boty ze zadnice vašeho cíle. Nikdo nepořádá mítinky před Ministerstvem financí, nikdo nechodí přenocovat ve spacáku na úřad vlády, žádný vyslanec cizího státu se nefotí s protikorupčními cedulemi. Prezident se prý zajímá jen o průsery přesahující miliardu korun, čímž opět popřel veškerá svá dřívější vyjádření a veřejně ukázal, že s ním Babiš může už navždy a za každou cenu počítat jako s hlavním spojencem.

Orgány trestuhodně nečinné v trestním řízení neobsadili úřad vlády ani ministerstvo v kuklách, nevodí Babiše nebo aspoň Faltýnka v poutech teatrálně k výslechu, a nechlubí se množstvím zadržených cihel zlata a dokumentů před diváky veřejnoprávní televize. Ani žádné vypečené odposlechy jsme ještě neslyšeli a asi ani neuslyšíme. Mohl by v nich zaznít i hlas i těch, kteří by měli zdivočelého ministra financí hlídat. A tím nemyslím jeho vlastní média, proti kterým se strážci pravdy najednou rozhodli vést trapnou válku. U novin alespoň Babiš přiznává, že je jejich pravým vlastníkem a nevykrucuje se.

Co je ovšem nejhorší – nenastalo, a ani nenastane, prozření voličů ANO. Celá tahle aféra jen posílí jejich vidění světa. Přísný Andrej Babiš třískl stejně jako Igor Hnízdo v Obecné škole rukou o tabuli a rozhodl se udělat ve třídě pořádek i za cenu lží a občasného zbouchnutí nezletilých žaček. Mám pocit, že i kdyby vyšlo najevo, že Babiš nechal odpravit kmotra Mrázka, s preferencemi hnutí ANO by to nehnulo ani o píď. A víte proč? Andrejovi voliči se ani nestydí za to, že fandí gaunerovi. Sami by totiž také rádi kradli, ale nemají na to talent, funkci nebo prostředky. Jediné, čím se podle nich Andrej liší od předchozích garnitur, je to, že krade od těch správných lidí, kteří si to okrádání zaslouží. 

Wasill