EUROKOCOURKOV: Breferendum

Dnes to vypukne. Na britských ostrovech budou mít občané možnost vyjádřit se v referendu o setrvání země v Evropské Unii. Jako člověk britských poměrů neznalý sleduji celý proces víceméně z povzdálí. I z dálky si ovšem nelze nevšimnout puncu osudovosti, kterého se této události dostává - v případě nebohé Jo Cox šlo dokonce, bohužel, i o život. Něco podobného v historii EU moc nepamatujeme.

České „elity“ posílají svým britským kolegům prosby o setrvání v nefunkční EU, které si jejich adresáti nikdy nepřečtou, ale zase můžeme mít doma chvíli pocit, že jsme světoví, pardon, evropští. Výsledek s ohledem na zkušenosti s referendy uvnitř členských státu EU bude beztak bezvýznamný, jelikož Británie z EU stejně nevystoupí, ani kdyby bylo pro 90% hlasujících, to je snad každému jasné.

Kdybych tu možnost měl já, hlasoval bych v našem referendu pro Czexit a bral bych to čistě jako vyslovení nesouhlasu se současným stavem, protože víc by můj hlas neznamenal. Stejně jako ve svém předchozím článku si dovolím citovat bývalého prezidenta Klause, který při vstupu České republiky do EU řekl, že pro naše členství v EU není alternativa. Tehdy jsem tomu výroku nerozuměl, ale podle mě platí obecně pro všechny členy i dnes. Alternativy existují pouze k EU jako k celku, k výsledkům, které si od ní jako od nadnárodní organizace mnozí, byť neoprávněně, slibují. Tzv. euroskeptici operují v tomto případě příklady nečlenských státu Švýcarska a Norska, bilaterálními smlouvami či dohodou EFTA apod. To je všechno pravda, to jsou skutečně reálné alternativy pro organizaci jménem EU. Ovšem pro ČLENSTVÍ v této organizaci už bohužel alternativa není. Říkejme tomu opět po Klausovksu „nečlenství“.

Případné nečlenství bych pak přirovnal k rozvodu. Na začátku láska, na konci nenávist na obou stranách, kdy se jeden partner bude cítit zhrzelý, a přesto že se manželství rozpadlo z jeho přičinění, bude dělat všechno možné, aby tomu druhému odchod a život po rozvodu co nejvíc znepříjemnil. S tím podstatným rozdílem, že i uvnitř vystoupivšího státu pořád zůstane obrovská klika lidí, kterým bude nečlenství z různých důvodů trnem v oku, dost možná budou tito lidé stále u moci. Myslíte si, že budou ochotní udělat cokoliv proto, aby se zemi mimo EU dařilo? Nebo spíš budou rozhazovat rukama a na všechny problémy říkat, že za všechno může vystoupení z EU? Ono by se totiž nakrásně opravdu vystoupilo a došlo na slova euroskeptiků o možnosti uzavření bilaterálních dohod s členskými státy, první dohodou by byla Mezinárodní asociační dohoda o přerozdělování dotací a sjednocení vnitřního trhu s trhem EU a jsme tam, kde jsme byli.

Jinými slovy – já snad už ani z toho obskurního spolku vedeného komunistickými pohlaváry vystupovat raději nechci. Evropská Unie se musí rozpadnout sama a nejlépe celá na jednu anebo na dvě, tři menší části. Taková situace musí ovšem přijít zdola, až si EU nebude většina obyvatel přát. Stále se opakující výsledky voleb a referend v poměru padesát na padesát nikam nevedou, podívejte se na Ukrajinu.

Opakuji, i kdyby se občané v referendu hromadně vyslovili pro vystoupení, žádné se konat nebude. To spíš Cameron spolu s opilcem Junckerem a komunistou Schultzem vytáhnou z šuplíku hromadu předpřipravených výjimek, které se ve zdlouhavém procesu budou na oko teprve schvalovat a obrušovat, aby se po čase referendum mohlo opakovat – ale zase ne moc brzy. Tentokrát to ale bude referendum o vystoupení z již Cameronem „reformované“ EU, a to už by si mnoho lidí mohlo svůj hlas rozmyslet. 

Wasill