ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Známá tvář má tvůj hlas

Wasill se zamýšlí nad prezidentskou kampaní, která je v plném proudu, a v závěru si pokládá celkem zásadní otázku.

 

Václav Klaus před historicky první přímou volnou prezidenta České republiky prohlásil, že prezidenta nám vyberou média a voliči ho pak už pouze schválí. Mýlil se, ale jelikož zvítězil jeho kandidát, až tak moc ho to nemrzelo. Mirek Topolánek se o volbě prezidenta v roce 2008 ve své nové knize rozpovídal tak detailně, že prý údajně napomohl zahájení policejního vyšetřování. Topolánek doufá, že se jeho knihy prodá dost velký náklad, asi aby mohl pomoci svému kamarádovi zaplatit tučnou pokutu, kterou mu soud vyměřil za kauzy Pandury, takže bych třeskutý obsah jeho knihy, ač jsem jí ještě nečetl, bral s rezervou. Ovšem kdo si frašku ohledně poslední parlamentní volby hlavy státu pamatuje, musí uznat, že tehdy asi nebylo vše úplně v pořádku.

Ve Spojených státech to vypadá, že se o prezidentské křeslo poperou dva šílenci a rozšíří tak seznam obskurních obyvatel Bílého domu o další trapnou a podezřelou figuru. Kampaň připomíná nechutný cirkus, ale u nás už dnes nikdo na tamní způsob výběru hlavy státu nemůže povzneseně kydat hnůj a pronášet moudra o hloupých Američanech, kteří jsou si za komediální šaškování v televizních estrádách schopni zvolit kohokoliv. Od roku 2013 jsem tento, zejména v devadesátých letech velmi oblíbený názor, nikoho nahlas říkat neslyšel.

Ale zpátky k nám. Pokud se Miloš neuchlastá nebo se nenabodne na korunovační klenoty, zvítězí i v další přímé volbě. Média (některá) budou dělat, co bude v jejich silách, aby tomu zabránila,  možná jej po vzoru našich jihozápadních sousedů překřtí na Miloše Extrémistu Populistu Zemana, ale i tak jim to nebude nic platné. Vytahovat proti Zemanovi známé tváře, které se do povědomí občanů dostaly nanejvýš tak vypisováním dlouhých statusů na facebooku, je předem prohraný boj. Smutnější jsou případy, kdy se známá tvář odněkud vynoří sama a zase zmizí, aniž by si toho někdo všiml. Tito pánové (a dámy) dehonestují úřad prezidenta úplně stejně, jako vrávorající a sprostý Zeman. Postojem, který zavedl už Havel, kdy s útrpným výrazem na tváři sdělí národu, že „to“ tedy vezmou, už dnes podporu mas nezískají. Chybí už jen cedulka „Chcete mě“ a informace o odblešení.

Upřímně, za současné situace reálného Zemanova protikandidáta nevidím, ale ani jej nehledám. Musel by to být někdo, kdo je stejně jako Zeman tak trochu mýtickou postavou. Zeman má totiž obrovský náskok z minulého století, který dnešní politici stěží doženou. Jeho největší zbraní je špatná paměť voličů, jejíž zbytky se mu i za pomocí médií během deseti mimo politiku podařilo vymazat. Říká se, že Češi mají tendenci úřad prezidenta přeceňovat – dávat mu větší váhu než ve skutečnosti má. Něco pravdy na tom je, a přesně tento pohled znemožňuje normálnímu kandidátovi cestu na Hrad.

Pokud by se našel někdo slušný, obyčejný, rozumný bude veřejností považován za „nevýrazného“. Jakoby nám výrazní politici, kteří za své skandály skončili buď u soudu nebo s ostudou kdesi mimo veřejné dění, nestačili. Pokud by to byl někdo, kdo již v politice něco dokázal, bude považován za příliš „namočeného“ ve špíně politiky na to, aby mohl vykonávat funkci tak vznešenou, jako je ta prezidentská. Ti, kdo si Miloše za hlavu státu nepřejí, si klacky pod nohy házejí sami. Buď vyberou takřka nevolitelného kandidáta, kterého tak sveřepě prosazují, až otráví nerozhodnuté voliče, nebo jim naopak nikdo není dost dobrý.

 Přímá volba prezidenta není sama o sobě špatná věc, ale v našem parlamentním systému, kde se snad nikdy nepodařilo sestavit stabilní vládu a k volbám se obecně moc nechodí, to už z podstaty věci a na základě jednoduchých počtů musí zákonitě vždy skončit rozdělenou společností. Volba prezidenta vzbuzuje vášně a to je v pořádku, ale je neuvěřitelné, že stejnou pozornost nebudí volby parlamentní resp. současná vláda. Za prezidenta se dnes stydí kdekdo, odmítají se vyznamenání, propadá se beznaději po každé prasárně, která z hradu zazní. A mezitím se v podhradí vesele vládne a preference rostou. Nástupce Zemana se hledá již ode dne jeho inaugurace a pražská kavárna stříhá metr do další volby, jakoby se snad mělo něco změnit. Proč ovšem nikdo nebuší na vrata Strakova akademie tak aktivně, jako na hradní bránu? Tam přece vznikají zákony, a zrovna současná Babišova (papírově Sobotkova) vláda plodí skutečné legislativní zlo, které má potenciál učinit z České republiky do několika let spálenou zemi. Prezident, ať si žvaní co chce, takovou moc přece jen nemá. To jsou všichni se současným stavem spokojeni? Pro mě je momentálně na pořadu dne daleko podstatnější otázka:

 „Kdo sakra v příštích volbách porazí Andreje Babiše?“