nekorektně.com

...byli czenzurováni sami, píše Wasill o "skandálu" na Primě. V dubnu letošního roku jsem zde napsal, že dobroserská revoluce začala požírat své vlastní děti, a mně jich není líto. Shodou okolností i tenkrát byly osoby a kulisy stejné – Miloš Zeman, Čína, dalajláma a umělci protestující proti prezidentovi v zábavném pořadu. Za ten zhruba půl rok mohu celý článek vydat znovu, pouze s novými příklady omezení svobody, které na nás za těch pár měsíců dopadly.  Přesto přidávám ke kauze Show Jana Krause pár postřehů. Stalo se to, co jsem říkal už stokrát. Když budou mnozí prosazovat nasazování náhubku médiím a omezovat svobodu slova zákonem, tak se to jednou dotkne i jich samotných - ale to už se jich nikdo zastávat nebude. Poznal to i Jan Kraus a spol., protože ta jeho show by se dost pravděpodobně dostala před RRTV (vůbec bych se tomu nedivil, frustrovaní jedinci tam posílají podněty jak na běžícím pásu a kdo ví, komu z radních jebne v palici a vezme udání vážně

Větu z nadpisu jsem si pro tento článek vypůjčil ze zcela jiného oboru, a to od fyzika Enrica Fermiho, který jí údajně vykřikl při rušné debatě se svými kolegy ohledně existence mimozemské civilizace. Na základě všech známých výpočtů a logického uvažování byla pro jeho kolegy možnost, že jsme ve vesmíru sami, zcela nepravděpodobná. Fermi rozvedl své zvolání „Kde tedy všichni sakra jsou?“ do své teorie známé jako Fermiho paradox. Připadám si podobně při sledování politiky u nás. Podle sociálních sítí, vyjádření osobností, novinářů, internetových diskuzí či diskuzí s lidmi ve svém okolí je přece jasné, že existuje nemalé procento odpůrců současné vlády ANO, ČSSD a lidovců potažmo prezidenta Zemana. Kde tedy všichni jsou? Zcela jistě nejsou u voleb, nebo je jich zoufale málo. Zkusím na to jít stejně jako Fermi s mimozemšťany a načrtneme si některé teorie vysvětlující, proč se nedaří přetavit nesouhlas s vládními stranami do volebních výsledků. Můžeme tomu říkat „Wasillův parad

Voliči zvolili Babiše. Tradiční strany pláčou. Můžou si za to samy, píše Wasill. Po krajských volbách nemá cenu brečet nad rozlitou řepkou. Dominance hnutí ANO u českých voličů je realitou, kterou je třeba akceptovat. Nyní je načase se podívat, co vlastně voliči této země chtějí, a proč ve volbách buď ANO přímo volí, nebo jim nestojí za to volit jinou stranu, aby Babiše zastavili, čímž ho defakto u moci podporují. Lhostejno, že ve finále nemusí hnutí ANO v krajích vůbec vládnout. První obrovskou chybou tzv. tradičních stran je, že sice na Andrejovi nenachají nit suchou, ale pak s ním klidně složí koalice. Jistě, politika je věc složitá, a jen s ideály to nikdo daleko nedotáhne, ovšem proč by voliči neměli volit Babiše přímo a dávali by hlas jen jeho budoucímu koaličnímu partnerovi? Jistě, Babiš lže. Babiš lže, kudy chodí, ovšem lže ve věcech, které si průměrný volič nemůže snadno zjistit (třeba o státním rozpočtu). Neříkám, že by snad ostatní strany měly začít lhát také, ale

Wasill vzpomíná na Václava Havla a tepe jeho kult. Dnešek je vzhledem k výročí jeho narození dnem vhodným k uctění památky prezidenta Václava Havla. Usedl jsem do školních lavic v revolučním roce 1989 a tak mi byl Havel v dětství hrdinou: na klopě jsem nosil placku s logem Občanského fóra, v dětském pokojíčku mi několik let visela Havlova podobizna a v maturitním ročníku jsem byl, jakožto nejstarší propadlík, symbolicky vybrán k sesazení jeho portrétu ze třídní zdi. Čím jsem byl starší, tím jsem se s Havlem více názorově rozcházel a cestu zpět jsem si k němu už nikdy nenašel. Přesto odmítám plivat špínu na tuto bezesporu významnou postavu našich, tedy českých a československých, dějin. Dnešek není vhodný k vyřizování účtů a ani to není smyslem tohoto článku, jen mě mrzí, že se Václav Havel, který měl našlápnuto stát se sice rozporuplným, ale přesto respektovaným státnickým vzorem, po své smrti stal zásluhou fanatických zkracovačů kalhot svojí vlastní karikaturou. Nehodlám si poklá