nekorektně.com

Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.  V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne.

Levicoví liberálové v českém i americkém Kocourkově páchají hromadné sebevraždy. Vlastně ne, většina z nich jen brečí na facebookových kavárnách, ti drsnější zapalují v ulicích auta. Všichni si v slzách kladou otázku, kterou jsem nastínil v názvu článku. Dokonce se tak jmenoval speciální blok České televize, tedy podniku, který byl levicovými liberály před nějakou dobou dobyt a dnes už se v něm nikdo jiný nevyskytuje. Já vám tu otázku nyní zodpovím. Donald Trump vyhrál, protože měl příběh. Úspěšný selfmademan, ale zároveň křupan, který mluví, jak mu zobák narostl. Model Babiš. Model Zeman. Nebyl politik, prostě jen chlapík, co má trochu víc peněz, zkusil kandidovat, a vyšlo to. Jeden z nás. Jasně, v kampani všechny pourážel, a vlastně se taky zdálo, že moc neví, o čem mluví, ale to je buřt, protože average Joe v kšiltovce s logem baseballového týmu mu cestou domů z KFC rozuměl. Jasně, s těma Mexikáncema je třeba zatočit, a ti negři si vlastně taky moc dovolujou, žejo. Jebat politi

Vážně si myslíte, že po zavedení EET už konečně bude líp? Tak čtěte. Jako člověk, který se o politiku amatérsky zajímá již 20 let, jsem rád, že v poslední době nejsem při sledování politického dění sám a tento koníček začíná provozovat stále více lidí v mém okolí. V podstatě kolem každé větší politické události probíhá diskuze nejen na internetu, ale stále ještě i v hospodách a při různých osobních setkáních. Poslední roky bývá zvykem, že se na podzim diskuze přenese dokonce i do ulic a na náměstí hlavního města. Tyto diskuze ovšem bývají poměrně vyhrocené a já se do ní zapojuji čím dál méně, jelikož se takřka vždy ocitnu mezi nikoliv dvěma, ale rovnou mezi třemi extrémy. Prvním a druhým extrémem jsou dva zcela protichůdné a nekompromisní názory stojící na opačných koncích pomyslného politického spektra, třetím extrémem je naopak předstíraná snaha být za každou cenu vyvážený a objektivní. A já se nechci přidat ani k jednomu z výše uvedených směrů a nejinak je tomu i případě ele