ZE SVĚTA: Tak nám zabili Fidela...
Tedy samozřejmě nezabili - Fidel Castro zemřel jako správný diktátor přirozenou smrtí v požehnaném věku, kterého se mohl dožít díky luxusu a blahobytu, který on svým ovečkám odepřel (a přesto se našli tací, kteří ho milovali až do konce jeho dnů). V poslední době se stalo módou hodnotit politiky podle jejich schopnosti okomentovat na sociálních sítích smrt velkých osobností a rok 2016 k tomu dal mnoho příležitostí.
V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne.
Dost podobně se zachoval další miláček levicových blouznivců, kanadský premiér Justin Trudeau, který dokonce nechtěně rozjel díky svému truchlení na Twitteru novou hru, kdy se uživatelé předhánějí v tom, kdo vysekne politicky co nejkorektnější poklonu co největšímu tyranovi.
Opatrovníci Donalda Trumpa podlehli jeho smutným očím a dovolili mu na pár minut si hrát s twitterem, a tak Trump dokázal napsat jen holou větu „Fidel Castro is dead“. Po pár hodinách se ale Trump na Facebooku pochlapil a vysekl nemilosrdnou kritiku Castrovi i celému jeho režimu.
Stala se ale zajímavá věc: upřímná soustrast evropských elit bolševickému diktátorovi vzbudila nevoli u extrémních levičáků ze zemí postkomunistických, ČR nevyjímaje. Svým očím například nevěřili představitelé Žít Brno, hnutí na samé levé hraně politického spektra, na "správnou stranu barikády" se postavil i přední neomarxistický komentátor Martin Fendrych. Opravdu se jejich západní hrdinové klaní tomu zlému vousatému pánovi? Nutno podotknout, že tito blouznivci bojují za práva menšin s takovou zaslepeností, že jsou schopni se rvát i za ideologie menšiny prokazatelně potlačující, takže tento paradox není ničím překvapivý. Přiznám se, že jsem jako ne moc dobrý prognostik od nich čekal spíš reakce relativizující krutost Castrova režimu a vyzdvihující naopak přínosy tohoto celoživotního bojovníka proti kapitalismu, který nosil najednou dvoje rolexky aby nakonec umřel na Black Friday. To se, alespoň u nás, nestalo. Naopak se z ultralevicového tábora teď ozývají zoufalé hlasy o zblblých západních politicích, kteří snad neví, co byl Fidel zač!?!
Mám pro vás novinku, soudruzi. Západní politici, plačící teď nad pomyslnou rakví, vědí MOC DOBŘE co byl Fidel Castro zač. Váš problém je, že nevíte, co jsou zač tito „západní“ politici. Rozdíl mezi nimi a Fidelem je v tom, že oni k socialistické revoluci nepotřebovali zbraně a dost možná by se je na rozdíl od něj nikdy neodvážili použít. Protože to u nás je přece zakázané.
Wasill
V případě kubánského Krakonoše nasadil zřejmě nejvyšší laťku opilec a druhý nejmocnější muž Evropské Unie Jean-Claude Juncker. K jeho smůle natáhl Fido brka jako na potvoru kolem půlnoci, a to už měl měl Juncker jako obvykle dost naváto. Komunista v čele Evropské komise tedy sesmolil hodnocení asi v tom smyslu, že Castro byl hrdinou mnohých a otočil kurz historie kubánského lidu a bla bla bla – bez jakékoliv negativní zmínce o Castrově hrůzovládě. Může nás jen uklidňovat, že Kuba neleží na východě, takže na tuto světovou stranu nás protentokrát nikdo naštěstí netáhne.
Dost podobně se zachoval další miláček levicových blouznivců, kanadský premiér Justin Trudeau, který dokonce nechtěně rozjel díky svému truchlení na Twitteru novou hru, kdy se uživatelé předhánějí v tom, kdo vysekne politicky co nejkorektnější poklonu co největšímu tyranovi.
Opatrovníci Donalda Trumpa podlehli jeho smutným očím a dovolili mu na pár minut si hrát s twitterem, a tak Trump dokázal napsat jen holou větu „Fidel Castro is dead“. Po pár hodinách se ale Trump na Facebooku pochlapil a vysekl nemilosrdnou kritiku Castrovi i celému jeho režimu.
Stala se ale zajímavá věc: upřímná soustrast evropských elit bolševickému diktátorovi vzbudila nevoli u extrémních levičáků ze zemí postkomunistických, ČR nevyjímaje. Svým očím například nevěřili představitelé Žít Brno, hnutí na samé levé hraně politického spektra, na "správnou stranu barikády" se postavil i přední neomarxistický komentátor Martin Fendrych. Opravdu se jejich západní hrdinové klaní tomu zlému vousatému pánovi? Nutno podotknout, že tito blouznivci bojují za práva menšin s takovou zaslepeností, že jsou schopni se rvát i za ideologie menšiny prokazatelně potlačující, takže tento paradox není ničím překvapivý. Přiznám se, že jsem jako ne moc dobrý prognostik od nich čekal spíš reakce relativizující krutost Castrova režimu a vyzdvihující naopak přínosy tohoto celoživotního bojovníka proti kapitalismu, který nosil najednou dvoje rolexky aby nakonec umřel na Black Friday. To se, alespoň u nás, nestalo. Naopak se z ultralevicového tábora teď ozývají zoufalé hlasy o zblblých západních politicích, kteří snad neví, co byl Fidel zač!?!
Mám pro vás novinku, soudruzi. Západní politici, plačící teď nad pomyslnou rakví, vědí MOC DOBŘE co byl Fidel Castro zač. Váš problém je, že nevíte, co jsou zač tito „západní“ politici. Rozdíl mezi nimi a Fidelem je v tom, že oni k socialistické revoluci nepotřebovali zbraně a dost možná by se je na rozdíl od něj nikdy neodvážili použít. Protože to u nás je přece zakázané.
Wasill
Komentáře