ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Jak to (asi) bylo s Davidem Rathem

Konečně jsme se dozvěděli, proč se už tak dost dlouho protahovaný proces s kdysi korunním princem ČSSD, Davidem Rathem, vrací opět na začátek. Odposlechy, na nichž celá žaloba zejména stála, a které jsme již všichni dávno slyšeli, nebyly dle soudu pořízeny v souladu se zákonem a nelze je tak v celé šíři použít jako důkaz. Jak to vlastně celé začalo? David Rath zcela bez pochyb kradl. To by ovšem samo o sobě nebyl takový problém, jelikož dělal jen to, co všichni v obdobném postavení dělali před ním, zároveň s ním a dělají to i po něm. David Rath ovšem spáchal daleko větší zločin - nechtěl se dělit. A co hůř, zároveň si brousil zuby na nejvyšší místa české politiky. Tehdejší garnitura, včetně jeho spolustraníků, dostala z představy psychopatického egomaniaka v jejich čele strach a zatáhla společnými silami za záchrannou brzdu. Smutnou ironií je, že tím umetli cestičku k moci jinému psychopatickému egomaniakovi, ale to už je jiný příběh.

Jako v každé mafiánské organizaci, tak i mezi politiky platí nepsaný zákony omerty. Není dovoleno jen tak někoho prásknout a to dokonce ani v případě, když se jedná o vašeho politického konkurenta. Abyste mohli svůj plán na odstavení utrženého Ratha provést, potřebujete pár ambiciózních detektivů, kteří se o sobě myslí, že jsou Mulder a Scullyová, a předhodíte jim jako návnadu stárnoucího detektiva ze staré školy, aby je přivedl na „žhavou stopu“. Protože v našem policejném státě, který je velmi efektivní pouze při represích proti bezúhonným občanům, už takřka žádný schopní policajti nepracují, rozjede se vyšetřování tak, jak je v ČR zvykem. Tedy tak, aby to stálo co nejméně práce a bylo to pokud možno hned hotové. Kdo by se s tím sral, když máme moderní techniku.

Klasická policejní metoda naší doby zní: „Nasadíme odposlechy, ono už se něco najde“. Proč se zdržovat vyplněním řádné žádosti o povolení operativních prostředků se všemi podstatnými náležitostmi, jakými jsou třeba DŮKAZY, které policii k žádosti o odposlech vůbec vedou, až po řádné a nezpochybnitelné odůvodnění nasazení odposlechů jako krajního policejního postupu. Taková žádost není třeba, když si se spisem v podpaždí ujedete protiústavně pár kilometrů na sever na spřátelený soud, který odposlechy povolí bez nepříjemných otázek.

O nasazení odposlechů se ale samozřejmě dozví všechny politické strany a policejní složky, protože u nás se vykecá i to co nevíme, a je tak zcela nepochybné, že operace Rath probíhala za politického krytí. O policejném sledování dokonce věděli i sami podezřelí, ale protože se jednalo o vypitého ignoranta, sadistickou mrchu a samožerského šílence, nedošlo jim, jak těsná smyčka se jim kolem krku začala utahovat.

Naši Mulder a Scullyová ovšem nedělali nic jiného, než že vyhodnocovali odposlechy. To jsem ovšem v tom tajném náklaďáku mohl sedět klidně já, zapisovat umím docela slušně a šifru „kulaťoučké zlaťáčky“ bych jistě taky rozlouskl. Rozkrýt tak komplikovaný případ by byl kvůli naší justici a složité legislativě veřejných zakázek a stavebních prací dost slušný oříšek i se všemi důkazy na stole. A ne, odposlechy vám k tomu sami o sobě NIKDY stačit nebudou.

Co se tedy mělo udělat? To já ale přesně nevím, nejsem detektiv, ale napadlo mě třeba nasadit k Rathovi do úřadu nebo k Pancové do nemocnice své lidi v utajení, ušít na celý gang nějakou boudu nebo skřípnout spolupracující obviněnou Salačovou již dávno před spektakulárním skokem na Rathova záda, když vycházel z domu se sedmičkou vína v podpaždí. Sedět v dodávce za domem a poslouchat řeči opilce a dominy je, jak se později ukázalo, naprosto k ničemu.

Mimochodem institut spolupracující obviněné (Salačová) má sloužit k tomu, aby se dotyčná osoba výměnou za nižší trest sama přiznala, případně policii NAVEDLA k dalším důkazům, ale nikdy nemůže její výpověď sloužit jako důkaz sám o sobě, jelikož taková výpověď je už z principu nedůvěryhodná a motivuje obviněného ke lžím.

Nabízí se tedy skoro až paranoidní vysvětlení. Nebylo snad účelem celého toho cirkusu Ratha pouze zdiskreditovat s tím, že dostatečně klepnut přes prsty za mříže nakonec jako člen politické mafie stejně nepůjde? Protože neřízená střela Rathova typu nemá už ve vězení co ztratit a klidně napráská všechny svoje kolegy i oponenty, čistě ze msty a to i s rizikem, že dopadne jako Mrázek nebo Houska s kulkou v těle. Mám pocit, že takhle přesně to bylo. Možná přesně díky těmto policejním a justičním šlendriánům se z lidí stávají konspirační teoretici. Tohle totiž už prostě není normální.

Wasill