nekorektně.com

Betonová lávka přes řeku Vltavu, která třiatřicet let spojovala Tróju se Stromovkou, se jednoho krásného dne zřítila do vody. S ní čtyři lidi, co měli tu smůlu, že na ní zrovna byli. Oficiálně za to mohly nějaký zrezivělý lana, byla to náhoda, vlastně se nic nestalo, zapomeňte. Čím víc na to myslím, tím víc mě to štve. Přes tu lávku - respektive spíš most, osobně si lávku představuju jinak, ale terminologii teď nechme stranou - jsem samozřejmě v životě šel několikrát, jen letos to bylo asi dvakrát sem a tam. Pokaždé jsem z toho měl divný pocit a vždycky jsem říkal, že mám strach, že ten divnej houpací most spadne. Samozřejmě jsem to nikdy nemyslel úplně vážně. I ostatní, jimž jsem si stěžoval, se tomu smáli. Jasně, protože mosty prostě do řeky nepadají, možná někde v Rusku nebo v Somálsku, ale rozhodně ne v civilizovaném srdci Evropy, kde nad naší bezpečností dennodenně bdí osvícení nadlidé z Agrofertu. Jenže se stalo, a "odborníci" to teď svádí na anomálii a náhodu. M

Ačkoliv referendum o vystoupení z Evropské unie u nás, přes přítomnost SPD ve sněmovně, momentálně reálně nehrozí, je dobré o této možnosti diskutovat. Není žádným tajemstvím, že jsem kovaným euroskeptikem, přesto si dovolím přednést argumenty, proč není v následujícím volebním období moudré myšlenku uspořádání plebiscitu o setrvání v EU uvádět v život.  Mašinérie EU již absorbovala všechny výhody poválečného uspořádání západních států v Evropských společenstvích a v případě exitu jednotlivých zemí bude EU ve svém vlastním zájmu případný odchod druhé straně co nejvíce znepříjemňovat, jak můžeme v přímém přenosu sledovat u Velké Británie (která navíc měla vždy v rámci EU zvláštní postavení). Ačkoliv si myslím, že samotná smlouva o Evropské unii (a smlouvy na ní navazující) nám nic dobrého nepřináší, a vše podstatné již bylo dojednáno v rámci jiných institucí a smluv, přesto podle mě v dnešní době odchod z EU pro Českou republiku nic neřeší. Předpokladem k vystoupení by měla být s

Je čím dál tím jasnější, že Miloš Zeman není ani duševně ani tělesně schopen utáhnout dalších pět let na Pražském hradě. Je nepochopitelnou záhadou, proč se během Milošova prvního mandátu nejenže nepodařilo najít vhodného protikandidáta, ale ani se o to nikdo nepokusil! Tedy, ona to taková záhada vlastně není.   Přímou volbu jsem odmítal. Nikoliv proto, že bych se nabubřele domníval, že jsou ostatní lidé na volby moc hloupí, ale proto, že přímá volba nemá v systému, který není prezidentský, beze změny ústavy valný smysl. Postavit přímo zvoleného prezidenta proti už z definice slabším zástupcům politických stran je prostě nesmysl. Tzv. tradiční strany prosazovaly přímou volbu ze dvou důvodů. Zaprvé se chtěly populisticky zalíbit svým voličům, a zadruhé už z principu museli přímou volbu podporovat, protože byl Klaus proti (Klausův postoj na cokoliv je většinou ultimátní rozhodovací kompas pro mnoho lidí). Miloše Zemana jsem za prezidenta nechtěl, protože netrpím ztrátou paměti a m

Mám pocit, že před každýma volbama sem něco píšu, a vždycky to začíná prakticky stejně. Za zhruba dvacet čtyři hodin se vydám k volební urně, a stále ještě nevím, koho budu volit. Vybírám ze dvou variant. V poslední době jsem svědkem toho, že velká spousta "osobností" na sociálních sítích přesvědčuje voliče, ať hlavně nevolí ANO, KSČM a SPD. Já nic takového dělat nebudu, jsem si vědom toho, že přesvědčené nepřesvědčím, a pro voliče, kteří mají v plánu hodit to těmto třem stranám, nebo to zvažují, vzkazuji jen: střelte se do hlavy. To bychom měli, a teď přejdu k tomu, co mě trápí. Volit určitě půjdu, jen v tuto chvíli vlastně nevím koho. Čím víc sleduju politické strany a jejich aktuální nabídku, programy a výstupy v médiích, tím víc mám pocit, že je to marné, marné, marné. Pro voličskou skupinu, mezi kterou se počítám, ideální výběr zkrátka není, tak bude třeba dělat kompromisy. Nicméně po zvažování jsem dospěl k dvěma stranám, a jedné z nich to v pátek odpoledne se za

Představme si, co by se asi tak stalo, kdyby po volbách v Česku sestavovaly vládu pravicové strany. Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to. Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a

Elektronická evidence tržeb má pouze jeden jediný účel – vyhrát hnutí ANO volby.  Za všeobecného veselí z blížících se parlamentních voleb poněkud zapadlo opětovné zpuštění udavačského webu pro kontrolu EET přelakovaného na novo a prezentovaného nyní pod názvem „Účtenkovka“ (mimochodem protestu proti plýtvání papírem na účtenky se od ekologických aktivistů už asi nedočkáme). EET považuji za klíčový aspekt úspěchu Andreje Babiše, který mu přihrál plusové body a mezi lidmi, kteří jeho ostatními praktikami jinak opovrhují, proto je třeba se EET stále věnovat. Smyslem EET není ani výběr daní, kontrola podnikatelů ani narovnání podnikatelského prostředí. Všechny tyto často zaklínané argumenty jsou ve skutečnosti pouze vedlejšími účinky této nejdelší a nejúčinnější volební kampaně od vzniku České republiky. Nyní se pokusím výše uvedenou tezi obhájit. Více peněz do rozpočtu Předně je třeba říci, že i podle statistik této vlády je ztráta způsobená nepřiznanými tržbami naprosto

Tady tohle se mi objevilo v Twitter timeline. Tak nastavíme Lence Benešové zrcadlo pohledem někoho, kdo v těch plánovaných lepších zítřcích musí žít už teď. Dotace. V situaci, kdy stovky miliard musely být kofinancovány a velká část z nich je utopená v kongresových centrech uprostřed ničeho, rozhlednách v údolí, regionálních datových centrech, vylepšených pekařských linkách soukromých společností a podobného haraburdí, je sousloví „rozvoj naší země“ úsměvné. Při pohledu na dotace v zemědělství se popadám za břicho – díky jednotnému trhu jsme nuceni akceptovat odpad z Francie a Německa, který se tu díky tamním dotacím prodává za takové ceny, že musíme dotovat naše zemědělce. Už jste si letos koupili balíkovač na slámu? To je jedno, že jste si jeden stroj půjčovali přes pět farem a ten tak byl využit. Letos jsou dotace a s úvěrem máte stroj, který nepotřebujete, zadarmo. Zabalíkujete si své dva hektary a za pět let netknutou mašinu prodáte do Německa. Profit! Ale dotace jen neškod

Na serveru Forum24.cz tamní šéfredaktor publikoval hojně sdílený článek s názvem „Bludy o migrantech a lži o Evropské unii zatemnily mnoha Čechům zdravý rozum“. Musím přiznat, že jsem při jeho čtení pociťoval silnou bezmoc a přepadla mě chuť mlátit hlavou o zeď. O duševním zdraví pana Šafra si iluze nedělám, ovšem tento článek nadšeně prezentovalo navenek i mnoho dalších osobností, které jsem až do té chvíle považoval za víceméně příčetné. Ironické je, že skutečné primitivní populisty a xenofoby onen článek naopak utvrdí v jejich vidění světa. (Úsměvný je již samotný nadpis. Je příznačné, že největší odpůrci házení všech do jednoho pytle nemají problém zcela odsoudit celý národ, pokud se jedná o Čechy). V prvním odstavci autor ironicky naznačuje, že v západních zemích nevidí na každém kroku ani uřezané hlavy, ani teroristy, ani haldy migrantů válející se po ulicích. Takové vidění západní Evropy je nám údajně předkládáno. Mohl bych oponovat, že já také za každým rohem nepotkávám A

Předseda strany Svobodných občanů spáchal odporný zločin - splnil svůj předvolební slib. Před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny totiž rezignoval na lukrativní post poslance Evropského parlamentu tak, jak deklaroval svým voličům již před svým zvolením. Vybral si tedy opačnou cestu, než všichni domácí politici, a dal přednost zájmům svých voličů před sebou samým, za což ho stihne spravedlivý trest. Najednou jde veškerá politická rivalita stranou, když je třeba se spojit proti vlastizrádnému euroskeptikovi. Petru Machovi lze vyčítat ledacos. Neurvalý způsob vyjadřování, rozdmýchávání homofobní a islamofobní hysterie, skok na špek Zemanovi, pláč nad pomazánkovým máslem, zavinění rozpadu vlastní strany a dopuštění jejího převzetí ze strany pološílených rasistů a ultranacionalistů. A tak dále, mohl bych jistě pokračovat do nekonečna. Na druhou stranu byl Mach prvním a dlouho jediným politikem, který vytrvale, věcně a konkrétně kritizoval Andreje Babiše, a to v době, kdy

„Česká republika se změnila. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno.“ Před čtyřmi lety padla vláda po nehorázné ostudě jejího slabošského předsedy a řádění jeho žárlivé milenky v ústředí tajných a vojenských služeb. Prokurátoři pořádali tiskové konference a promítali ve veřejnoprávních pořadech záběry ze zatýkání podezřelých, a bombasticky přitom sdělovali národu, jak se jim podařilo skřípnout velkou rybu - tedy vlastně chobotnici. Dnes se ti samí "orlové práva" a bijci za spravedlnost naopak sami největšímu zloději našich novodobých dějin omlouvají za žádost o jeho vydání ze spárů poslanecké žvanírny. Od dob tzv. „Sarajevského atentátu“ a Zemanovy akce „Čisté ruce“ volal vždy spravedlivě rozhořčený hlas ulice po trestu nejvyšším pro každého byť jen podezřelého politika. Dnes mlčí.  Snad kromě hejtmana Ratha, ministra Ivo Svobody a pár nižších šarží z ODS nebyl nikdy od revoluce žádný politik v přímém přenosu tol

Co žere lidi na černochovi v letáku z Lidlu a burkách v akvaparku? První reakce je samozřejmě přirozená: Češi sou rasisti, islamofobové a tak nějak vůbec netolerantní pakáž. Nedokážou se vyrovnat s tim, že na letáku se zbožím, který je určený jim, je nějakej divoch. Vadí jim, že se někdo koupe v divnym oblečku, páč si na www.čmoudidoplynu.cz přečetli, že každej takovejhle výstřelek je jenom předehra ke znásilňování a teroristickejm útokům. "Slušný Češi" zkrátka nepřenesou přes srdce jinakost, protože sou to malý, úzkoprsý, nenávistný hovada s komplexem méněcenosti. Leda hovno, říkam já. Lidi se zajídá to, že se jim neustále tlačí do chřtánu, jak moc sou rasistický, islamofobní a netolerantní. Vyžaduje se od nich nejen tolerance, ale oslavování věcí, který by jim asi jinak nevadily. Ale že musej od dobráků všeho druhu poslouchat mravokárný povýšený kázání a přijímat tu sebemrskačskou mentalitu "lepších lidí", to už je i na velmi tolerantní "

Levičáci vědí, že demokratickou cestou svět změnit nemůžou, a tak se snaží o násilnou revoluci, píše nový přispěvovatel Maatoha, který si s hamburskými "aktivisty" vážně nebere servítky. Při pohledu na hořící ulice Hamburku se jeden musí zamyslet, co se to kurva děje. Proč středostavovský študenti, který v životě nečelili žádnýmu reálnýmu útlaku, zapalujou auta, bijou policajty a vykrádaj špétkaufy, kterejm předtim rozmlátili výlohy? Tenhle bordel se děje proto, že radikální levice má natolik extrémní názory a stupidní ideologii, že nemá šanci jí realizovat demokraticky. Když protestujete proti kapitalizmu v zemi, která mohla naprosto perfektně sledovat rozdíl mezi svojí kapitalistickou a socialistickou částí, většina lidí vás bude považovat za hovada nehodný pozornosti. A to zcela právem. Proto těmhle mladejm myslitelům zbejvá jediný: násilná revoluce. Nic si neni třeba namlouvat - Antifa sou fašisti. Nazvi hovno růží, nebo jak to říkal Shakespeare

Přečetl jsem si onen blogýsek české mladé antikomunistky a "politické aktivistky", co se snažila šířit osvětu mezi mladými britskými marxisty a tvrdě u toho narazila. A musím říct, že jsem si u toho docela zoufal. Bohužel totiž docela věrně poukazuje na to, co je vlastně špatně v diskuzi mezi "pravicí a levicí". Předně, už podle stylu, jakým je příspěvek napsán, je evidentní, že pisatelka je nejen mladá a naivní, ale také - velmi jemně řečeno - není rozhodně žádný génius  a její písemný projev je, vzhledem k tomu, že se jedná o vysokoškolskou studentku, která se dokonce dostala na studium do Británie, dost nízkého standardu. No co, žádný učený z nebe nespadl, ale pokud se vážně chcete pouštět do tak složitého misijního úkolu, jako je přesvědčování západoevropských marxistů o tom, že jsou pomýleného světonázoru, musíte být intelektuálně na výši a to platí i v případě, že se striktně držíme (univerzálně platné) poučky, že co levičák, to pitomec. Jenže nejde jen

V následujících řádcích se chci věnovat pozoruhodnému fenoménu, který se v posledních letech stal v politické diskuzi samozřejmostí. Ať už v médiích, mezi politiky, v hospodách či (zejména) na sociálních sítích.  Jedná se o případ, kdy hojně využívaný argument vlivem nějaké události ze dne na den přestane platit, a jeho zastánci po Orwellovsku dělají, že tento jejich argument nikdy neexistoval. Místo aby se zamysleli nad tím, že když se mýlili v minulosti, mohou se mýlit dál, strkají sami před sebou hlavu do písku a přicházejí bez uzardění s nějakým novým argumentem, kterému omezená záruční doba začíná teprve běžet. Jako problém vidím právě v tom, jak překvapivě rychle některé argumenty zmizely jako pára nad hrncem. Orwellovským slovníkem – byly „vapourizovány“. V následujících řádcích uvedu pár příkladů z posledních let: Charlie Hebdo a studie Po útoku na Charlie Hebdo se u nás vznesla první vlna nechutné antiislámské hysterie, která přebila tolik potřebnou férovou

Po volbách v Nizozemsku se tvrdilo, že Wilders nezvítězil, jelikož část jeho programu převzaly vládní strany. Zdá se, že tuto taktiku nyní začíná využívat Evropská Unie jako celek.  Na převzetí programu opozice není samo o sobě nic špatného, pokud se jedná o sebereflexi a uznání argumentů protistrany. Ovšem pokud jsou názory opozice dlouhá léta podrobovány nekompromisní kritice a ostrakizaci, nelze je jako mávnutím kouzelného proutku vzít za své, jakoby se nic nestalo. Přesně to udělal Guy Verhofstadt v projevu po zvolení Donalda Tuska ,  který momentálně houfně sdílejí eurohujeři a oslavují, jak konečně někdo rázně promluvil na palčivé téma.  Až na samotný závěr lze víceméně s obsahem projevu souhlasit. Erdogan buduje v Turecku autoritářský režim a regulace a byrokracie ničí občany členských států – proti tomu nemůžu říct ani slovo. Evropská armáda za účelem kontroly společných hranic, to už je jen vlhký sen tradičních eurohujerů, nic nového pod sluncem. Naprosto děsivé

Nejspíš jste to taky už zaznamenali. Gauner Bureš, jenž má z vůle ovcí a bezmozků našlápnuto k tomu stát se kocourkovským premiérem a úspěšně tak dokončit privatizaci jednoho malého státu (poté, co z jiného, sousedního jej vyhnali), úplně změnil styl komunikace na sociálních sítích. Ahoj lidi, mám rýmu, ale fakt pro vás makám. Vidíte? Tady je fotka s Kájou Gottem. A taky jsem chlastal se Špotákovou. A při tom strašném pracovním vytížení jsem si stihnul zajet do cukrárny v Horní Řiti, kde pečou fantastický dortíky. Fakt hustý. Já bych jim to EET i odpustil, ale to víte, ti socani a hlavně ten Kalousek, to oni to vlastně vymysleli. Zítra si jdu dát selfíčko s nejlepším prezidentem Zemanem. Ten je fakt hustej. Možná bych při tom zmáknul vyblejsknout se i s nějakou čtrnáctiletou youtuberkou. Ta už může volit, ne? Ne? Tak její rodiče určitě. Hustý!  A tak dále, a tak dále. Jistě, Bureš si tyhle srdceryvné a kulervoucí hustý posty na facebook opravdu nepíše sám, na to má svoje lidi.

S každým novým skandálem Andreje Babiše se lidé ptají, co všechno ještě Babišův volič snese.  Domnívám se, že hodně. Průměrný sympatizant hnutí ANO je dle mého názoru totiž zcela smířen s tím, že jeho guru je dotační podvodník, lhář a daňový šizuňk. Andrej Babiš je totiž výjimka. Je to extrém, a svého druhu je jedním z miliónu, proto jeho podvody voliče vůbec netrápí. Aby se člověk mohl stát někým takovým, jako je Andrej Babiš, musel by se totiž na takovou dráhu připravovat již za komunismu a budovat si své impérium desítky let za pomocí vlivných kontaktů a armády bezskrupulózních poradců. Zato drobným podnikatelem se mohl stát takřka každý, pokud neměl vyloženě velkou smůlu. Tak se stalo, že průměrný Babišův volič chodí každý den do práce kolem sousedů a známých, kteří si za stejnou dobu, jakou on strávil na stejné pozici, vybudovali prosperující firmu, obchod nebo hospodu. Bydlí s ním sice stále ve stejné ulici nebo dokonce ve stejném paneláku, ale místo Fabie vlastní zah