ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kterak Andrej sousedovu kozu zabil

S každým novým skandálem Andreje Babiše se lidé ptají, co všechno ještě Babišův volič snese. 

Domnívám se, že hodně. Průměrný sympatizant hnutí ANO je dle mého názoru totiž zcela smířen s tím, že jeho guru je dotační podvodník, lhář a daňový šizuňk. Andrej Babiš je totiž výjimka. Je to extrém, a svého druhu je jedním z miliónu, proto jeho podvody voliče vůbec netrápí. Aby se člověk mohl stát někým takovým, jako je Andrej Babiš, musel by se totiž na takovou dráhu připravovat již za komunismu a budovat si své impérium desítky let za pomocí vlivných kontaktů a armády bezskrupulózních poradců. Zato drobným podnikatelem se mohl stát takřka každý, pokud neměl vyloženě velkou smůlu.

Tak se stalo, že průměrný Babišův volič chodí každý den do práce kolem sousedů a známých, kteří si za stejnou dobu, jakou on strávil na stejné pozici, vybudovali prosperující firmu, obchod nebo hospodu. Bydlí s ním sice stále ve stejné ulici nebo dokonce ve stejném paneláku, ale místo Fabie vlastní zahraniční vozy „odečtené z daní“ a na dovolenou, pokud na ní mají čas, jedou namísto do Chorvatska někam za oceán.

Potkávat takové lidi na každém kroku s vědomím, že na jejich místě mohl být taky, musí být pro Andrejova voliče frustrující. Než přiznat vlastní pohodlnost, lenost nebo prostě jen smůlu, je jednodušší nalhat sám sobě, že všeci kradnú. Andrej Babiš svým voličům splní to, co si nikdo jiný ani nedovolil slíbit – zatrhl tipec všem, kterým se daří lépe. Do této doby vlády pouze slibovaly, že podnikatelům seberou část jejích peněz a „spravedlivě“ je rozdělí mezi ostatní. Teprve Babiš pochopil, co průměrný český volič opravdu chce. A tak mu to dal.

Babiš neprve prohlásil, že malé a střední podniky jsou k ničemu a že stejně neplatí daně. A poté je začal nenápadně likvidovat. Poslanci hnutí ANO se už ani netají tím, že zničení venkovských obchodů je dobrá věc, protože jejich prázdné místo vyplní velké řetězce a to je dobře, protože globalizace postupuje jak má. A ten, kdo letos skončil s podnikáním, ten přece kradl.

Andrejův volič vidí, jak se obchůdky a hospody pomalu zavírají a bohatší sousedé a známí se vracejí na svou původní životní úroveň (nebo ještě níž). Andrejův volič je rád, že došla na jeho slova. Vždyť přece ta drahá auta a zámořské dovolené, to všechno bylo jen z nakradených peněz! On sám má sice oprýskanou škodovku a na dovolenou si balí paštiky, ale na rozdíl od všech těch podnikatelů on nikdy nic neukradl! 

V České republice totiž kromě podnikatelů nikdo nekrade. Jako národ jsme tím pověstní.

Wasill