ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Konec Petra Macha

Předseda strany Svobodných občanů spáchal odporný zločin - splnil svůj předvolební slib. Před blížícími se volbami do poslanecké sněmovny totiž rezignoval na lukrativní post poslance Evropského parlamentu tak, jak deklaroval svým voličům již před svým zvolením. Vybral si tedy opačnou cestu, než všichni domácí politici, a dal přednost zájmům svých voličů před sebou samým, za což ho stihne spravedlivý trest. Najednou jde veškerá politická rivalita stranou, když je třeba se spojit proti vlastizrádnému euroskeptikovi.

Petru Machovi lze vyčítat ledacos. Neurvalý způsob vyjadřování, rozdmýchávání homofobní a islamofobní hysterie, skok na špek Zemanovi, pláč nad pomazánkovým máslem, zavinění rozpadu vlastní strany a dopuštění jejího převzetí ze strany pološílených rasistů a ultranacionalistů. A tak dále, mohl bych jistě pokračovat do nekonečna.

Na druhou stranu byl Mach prvním a dlouho jediným politikem, který vytrvale, věcně a konkrétně kritizoval Andreje Babiše, a to v době, kdy dnešní antibabišovci tančili na Čapím Hnízdě tak, jak Andrej pískal. Mach se pokoušel oslovit širokou veřejnost primitivními hesly a snížil se tak na úroveň svých protivníků, ale v dnešní době to asi jinak nejde. Nakonec mu to ale stejně žádné politické body nepřineslo. Heslo „Za všechno může EU“ zní sice směšně, ovšem obrana EU za každou cenu je ještě směšnější. Tvrdit, že za drahé máslo, odporné zateplení historických budov, dotační korupci a spoustu dalších věcí EU vlastně nemůže, není pravda. Připomíná to scénu z filmu Collateral, kdy nájemný vrah říká „Já ho nezabil, já ho jenom střelil, zabil ho až pád z okna“. Jde o to, že rozumní euroskeptici (než vyhynuli a byly nahrazeni různými Okamurami) varovali před EU ve smyslu:

„Nezavádějte dotace, rozkrade se to a postaví se za to nesmyslný projekty“.

Eurohujeři je neposlouchali a dnes říkají:

„EU nemůže za rozkrádání a stavění nesmyslných projektů“.

Ale chápu, že tato konstrukce je pod rozlišovací schopnost ortodoxních „Evropanů“.

Zcela nejhorší je v daném kontextu Machova konce naprosto nesmyslná a trapná kritika Petra Macha za to, že jako euroskeptik členem Evropského pseudoparlamentu vůbec byl. Řeči o „evropských penězích“, které Mach údajně bral, svědčí o naprosté intelektuální nevyzrálosti. Peníze, která Mach dostával, byly proporcionálním rozdělením vytaženy z kapes jeho voličů. Něco jako evropské peníze neexistuje, pokud nepočítáme ty, které si Evropská unie sama vesele tiskne, za což se dříve dávala kulka (nacisté dokonce za války na Británii shazovali falešné peníze, aby zničili tamní ekonomiku).

Mach prý neměl právo v europarlamentu sedět, když za svůj cíl považuje zničení Evropské unie nebo aspoň vystoupení České republiky. Tento názor ukazuje, že lidé stále ještě nechápou principy zastupitelské demokracie a parlamentní opozice. Nebo, a to je horší, tyto principy chápou, ale záměrně jimi pohrdají. Mach skončí (nutno podotknout, že zaslouženě) na smetišti dějin, ale političtí analfabeti, kteří jeho členství v EP takto kritizovali, s námi bohužel dále zůstanou. A to je mnohem horší, než tisíc Machů.

Wasill