ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kriminálka Andrej

„Česká republika se změnila. Cítím to ve vodě. Cítím to v půdě. Cítím to ve vzduchu. Mnohé, co kdysi bylo, je ztraceno.“

Před čtyřmi lety padla vláda po nehorázné ostudě jejího slabošského předsedy a řádění jeho žárlivé milenky v ústředí tajných a vojenských služeb. Prokurátoři pořádali tiskové konference a promítali ve veřejnoprávních pořadech záběry ze zatýkání podezřelých, a bombasticky přitom sdělovali národu, jak se jim podařilo skřípnout velkou rybu - tedy vlastně chobotnici. Dnes se ti samí "orlové práva" a bijci za spravedlnost naopak sami největšímu zloději našich novodobých dějin omlouvají za žádost o jeho vydání ze spárů poslanecké žvanírny.

Od dob tzv. „Sarajevského atentátu“ a Zemanovy akce „Čisté ruce“ volal vždy spravedlivě rozhořčený hlas ulice po trestu nejvyšším pro každého byť jen podezřelého politika. Dnes mlčí.  Snad kromě hejtmana Ratha, ministra Ivo Svobody a pár nižších šarží z ODS nebyl nikdy od revoluce žádný politik v přímém přenosu tolikrát přistižen při onom slavném „rozkrádání“, o kterém se u nás dlouhá léta mluví jako o největším zlu bez kterého by Česká republika byla již dávno rájem na zemi.

Nejčastější argumenty na obranu Andreje Babiše znějí v tom smyslu, že předchozí politické garnitury kradly daleko více a nikdy nic se jim nestalo. Polistopadový režim prý umožnil daleko větší a odpornější rozkrádání pomocí zločinu zvaného privatizace (tomuto pojmu ovšem jeho kritici absolutně nerozumějí a používají ho nesprávně jako zkratku pro „kupónovou privatizaci“). Posledních 28 let lidé ze všech stran poslouchali pohádky a divokých devadesátých letech a o spálené a zkorumpované zemi. Tyto báje mají asi stejný reálný základ jako pohádky o Divokém západě, kde ve skutečnosti při největší přestřelce zemřelo celých devět(!) lidí a násilná kriminalita byla řádově o dost nižší, než dnes. Ponechme stranou, že největším beneficientem těchto „divokých“ devadesátek byl bezpochyby přímo Babiš, sám dnes používající jako příměr pro tuto dobu mafiánské město „Palermo“.

Andrej Babiš měl při svém vstupu do politiky obrovskou výhodu v tom, že si tyto výše uvedené hoaxy nemusel sám vymýšlet a vtloukat je lidem do hlav. Úlohu užitečných idiotů mu hráli takřka všechny politické strany v čele s milovaným prvním prezidentem a partaj, která tu od roku 1989 vládla nejdéle, a přesto se pořád tváří, jako by byla proti někomu v opozici. Mediální figurky, herci, protikorupční spolky miliardářů, někteří aktivističtí novináři (ke kterým se časem přidávali internetoví opinion-makeři), ti všichni když se to hodilo jim  opakovali bláboly o rozkrádání, korupci a nemorálnosti, a kteří teď pokrytecky před Babišem varují a volají po záchraně svobody, kterou sami pomáhali „ve jménu dobra“ ničit. Do této atmosféry přišel Babiš, intelektuálně neschopen tyto myšlenky sám zformulovat, a zvedl je ze země.

Další obrovskou výhodou Andreje Babiše je, že nemusel budovat mocenský aparát. V roce 1997 proběhla u nás druhá, o něco nenápadnější revoluce než ta sametová, kdy došlo k zatažení za záchrannou brzdu a k otočení kormidla od svobody zpět k socialismu. Tato plíživá revoluce probíhala tak pomalu, že si jí nikdo skoro nevšiml a jako těžkopádná sněhová koule na sebe postupně nabalovala další a další omezování svobody a nové kompetence pro stát, prosazované vždy se stejným vysvětlením, že slušný člověk se nemá čeho bát a že zákony, které jsou schvalovány pro naše blaho, nikdo nebude nikdy zneužívat.

Mimochodem: EET, které jako jediné zavedl sám Babiš, mezi mocenské nástroje nepočítám. Princip sledování tržeb je totiž jen vedlejší funkcí tohoto šikanózního opatření. Evidence tržeb je pouze největší a nejdražší předvolební kampaní v našich dějinách, za kterou místo hnutí ANO zaplatili podnikatelé, spotřebitelé a prostřednictvím reklam ministerstva financí i ostatní daňoví poplatníci.

Nabotnalý stát plný všemožných úřadů operujících změtí vzájemně si odporujících právních norem a armádu ochotných vykonavatelů vybavenou totalitními pravomocemi dnes všem před nosem vyfoukl někdo, kdo má touhu (a hlavně drzost) tyto nástroje využívat ve svůj prospěch. Nic z toho by Babišovi neprošlo, kdyby nebylo obyvatelstvo ze všech stran masírováno dogmatem, že svoboda je sprosté slovo, protože svoboda znamená mimo jiné i povinnost nechat jiné lidi na pokoji a nepřivlastňovat si plody jejich práce. Na voliče ANO se ale nezlobím. Lidé s takovými názory a intelektuální výbavou mezi námi budou vždy a nic se s tím nedá dělat. Zlobím se na všechny ostatní, kteří tento stav dopustili, protože ignorovali všechna varování a ještě se jim vysmívali. Babišovi voliči jim za to mohou děkovat. Mohou teď proti nim použít zbraně, které jim oni sami nabili ostrými náboji a vložili do ruky.

Wasill