ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Kdyby vyhrála pravice
Představme si, co by se asi tak stalo, kdyby po volbách v Česku sestavovaly vládu pravicové strany.
Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to.
Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a volba nástupce Miloše Zemana. Ten po delším váhání pověří sestavováním vlády druhou nejsilnější stranu, což je ODS. Ta sestaví vládu s TOP 09 a Svobodnými (nebo třeba Realisty - ani jedna strana se do PSP nedostane, ale nezapomeňte, že tento text je utopická dystopie), na sto jedna hlasů sice nedosáhne, ale vyjedná si podporu poslanců KDU-ČSL. Po devítihodinovém parlamentním běsnění, které později novináři označí za nevídané v polistopadové historii, vláda dostane důvěru. Média bijí na poplach: redaktor MF Dnes Luboš Palata píše na facebook denně několik emotivních statusů o Rusku a emigraci, ale nikdo jej nebere příliš vážně. V týdeníku Respekt vyjde článek s názvem "Čeká nás tvrdá vláda pravice", v němž jako ilustrační fotku použijí snímek hajlujících skinheadů z devadesátých let (samozřejmě bez jakéhokoliv opodstatnění, byť autor jemně naznačuje jakousi spojitost mezi Svobodnými a neonacisty). Celostátní deníky spekulují, že vláda může vyvést Česko z Evropské unie, zmrazit některé sociální reformy a zvyšovat hranici věku odchodu do důchodu. Mladí levičáci z řad Idealistů, kterým brzy vyprší smlouva na Úřadu vlády, mají strach o svou existenci, a na sociálních sítích doslova prší legrační "memes", ve kterých hrají hlavní roli členové rodící se vlády.
Vláda ještě nevydá programové prohlášení, ale někteří její představitelé dávají rozhovory médiím. Z nich vyplývá, že v koalici je stoprocentní shoda na zrušení elektronické evidence tržeb. MF Dnes publikuje sérii článků o tom, že zrušením EET nastane razantní propad ve výběru daní, přičemž si autoři pomáhají zcela zcestnými ekonomickými analýzami. I tak ale spekulují, že zřejmě nebude na dostavbu dálničních okruhů, ale i na některé služby zdravotního charakteru. Bulvární noviny straší seniory, že budou muset u doktora platit tučné poplatky. Opoziční koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD má v médiích doslova neomezený prostor, Andrej Babiš i Tomio Okamura zcela přejímají rétoriku socialistů a kritizují novou vládu ostře zleva. Ačkoliv o EU hovoří zatím vládní politici velmi opatrně - zmůžou se jen na vágní vyjádření o možnosti přijetí zákona o celostátním referendu, na kterém se ovšem tři koaliční strany neshodnou - komentátoři burcují, že jsme na cestě do "pomalejšího pruhu EU". Think-tank Evropské hodnoty napíše článek o možném napojení některých vládních politiků na Rusko, který přejímají i některé zahraniční noviny.
Podstatný zlom nastane ve chvíli, kdy někdo z vládního kruhu připustí, že je možné debatovat o zastropování či dokonce úplném zrušení minimální mzdy. Českomoravská konference odborových svazů uspořádá masivní demonstraci v centru Prahy. Jakkoliv to její vedení popírá, účastníci jsou místními odborářskými předáky instruováni, aby rozhodně nejednali v rukavičkách. Při protestech propukne násilí, v ulicích je rozbito několik výloh, nic netušící kolemjdoucí zasahují do hlavy kameny vrhané odboráři. Šéf ČMKOS Josef Středula druhý den jedná v Lidovém domě o tom, že by kandidoval na předsedu personálně roztříštěné ČSSD. Liberální komentátoři, například Erik Tabery, píší ve svých sloupcích, že násilí je sice nepřijatelné, ale ve jménu záchrany sociálního dialogu pochopitelné.
Vláda nevládne tak dlouho, ale už se začíná štěpit. Nejmenší vládní strana, která má dohromady sedm poslanců, je totiž málo ochotná ke koaličním kompromisům, především v otázce daní a zákona o referendu. Nejsilnější strana pod tlakem veřejnosti opatrně uzná, že s razantním snižování daní to tak horké nebude a že naopak bude potřeba zdanit některá odvětví obchodu. Tři poslanci z nejmenší strany hrozí odchodem z vlády. V té době jsou už beztak sněmovní jednání paralyzována na neustále vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolává ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Piráti lavírují, naznačují, že by za různé přísliby vládu podpořili, ale největším problémem jsou teď tři "rebelující" poslanci, kteří navíc podle kuloárních spekulací jednají s poslanci ANO.
V té době z vlády unikne informace, že kabinet (který samozřejmě nemá post ministra pro lidská práva) chce zrušit některé vládní výbory a instituce, zabývající se integrací menšin. Jeden člen vlády se otevřeně vyjádří do médií, že podle auditu, který provedla nezávislá společnost, nezačlenila Agentura pro sociální začleňování doposud jediného Roma, zato však spolykala obludné peníze ze státního rozpočtu. Zaměstnanci těchto institucí zkouší stávkovat, brzy ale zjistí, že to k ničemu není. Tak na to jdou jinak. Prostřednictvím romských bossů zorganizují, nejprve na severu Čech, obří rasové nepokoje. Romská menšina se v některých městech doslova utrhne ze řetězu, odnáší to nevinní obyvatelé. Na druhé straně se okamžitě aktivizují extremisté, sever Čech hrozí rasovou válkou. Policie samozřejmě zasahuje proti "bílým", proti nimž používá gumové projektily a policejní koně. Redaktoři serveru Romea naznačují, že bude hůř: nespokojení Romové žijí i ve velkých městech, pořádně mohou zatopit i Praze. Média viní z nepokojů vládu a její asociální menšinovou politiku. Neziskové organizace obden svolávají po velkých městech demonstrace za odstoupení vlády, na nichž často vystupují i opoziční politici, Andreje Babiše nevyjímaje. Havlovská "blbá nálada" je opět velmi často používaným slovním spojením. V novoročním projevu vyzve kabinet k demisi nečekaně ostře i prezident republiky, který se do té doby do politiky příliš nevměšoval. Média jeho slova velebí jako odvážná a státnická.
Kabinet podává demisi po roce vlády, země se chystá na předčasné volby.
Děsivé, že? Nic takového se samozřejmě nestane. Tyto volby vyhraje opět levice, ostatně tak jako vždy.
Takže je říjen 2017, v parlamentních volbách vítězí ANO, ale jejich výhra rozhodně není taková, jak napovídaly průzkumy veřejného mínění. Do Sněmovny se dostává deset politických stran. Záhy se ukáže, že koaliční potenciál vítěze voleb je téměř nulový. Drtivá většina politiků drží svůj slib a veřejně deklaruje, že s trestně obviněným Andrejem Babišem do koalice nepůjdou. Hnutí ANO si chvíli pohrává s myšlenkou, že by jejich kandidátem na premiéra byl ministr životního prostředí Richard Brabec, ale záhy se ukáže, že bez osoby Andreje Babiše v čele vlády by od nich dali ruce pryč nejen všichni voliči, ale také všichni movití sponzoři a šéfové korporací, kteří si od byznysu s nejsilnější vládní stranou mnoho slibují. Andrej Babiš se nevzdá, a pokusí se sestavit jednobarevnou vládu. Tu sice podrží hlasy KSČM, Pirátů a SPD, ale nestačí to.
Situaci na pár dní zkomplikuje státní pohřeb a volba nástupce Miloše Zemana. Ten po delším váhání pověří sestavováním vlády druhou nejsilnější stranu, což je ODS. Ta sestaví vládu s TOP 09 a Svobodnými (nebo třeba Realisty - ani jedna strana se do PSP nedostane, ale nezapomeňte, že tento text je utopická dystopie), na sto jedna hlasů sice nedosáhne, ale vyjedná si podporu poslanců KDU-ČSL. Po devítihodinovém parlamentním běsnění, které později novináři označí za nevídané v polistopadové historii, vláda dostane důvěru. Média bijí na poplach: redaktor MF Dnes Luboš Palata píše na facebook denně několik emotivních statusů o Rusku a emigraci, ale nikdo jej nebere příliš vážně. V týdeníku Respekt vyjde článek s názvem "Čeká nás tvrdá vláda pravice", v němž jako ilustrační fotku použijí snímek hajlujících skinheadů z devadesátých let (samozřejmě bez jakéhokoliv opodstatnění, byť autor jemně naznačuje jakousi spojitost mezi Svobodnými a neonacisty). Celostátní deníky spekulují, že vláda může vyvést Česko z Evropské unie, zmrazit některé sociální reformy a zvyšovat hranici věku odchodu do důchodu. Mladí levičáci z řad Idealistů, kterým brzy vyprší smlouva na Úřadu vlády, mají strach o svou existenci, a na sociálních sítích doslova prší legrační "memes", ve kterých hrají hlavní roli členové rodící se vlády.
Vláda ještě nevydá programové prohlášení, ale někteří její představitelé dávají rozhovory médiím. Z nich vyplývá, že v koalici je stoprocentní shoda na zrušení elektronické evidence tržeb. MF Dnes publikuje sérii článků o tom, že zrušením EET nastane razantní propad ve výběru daní, přičemž si autoři pomáhají zcela zcestnými ekonomickými analýzami. I tak ale spekulují, že zřejmě nebude na dostavbu dálničních okruhů, ale i na některé služby zdravotního charakteru. Bulvární noviny straší seniory, že budou muset u doktora platit tučné poplatky. Opoziční koalice ANO, ČSSD, KSČM a SPD má v médiích doslova neomezený prostor, Andrej Babiš i Tomio Okamura zcela přejímají rétoriku socialistů a kritizují novou vládu ostře zleva. Ačkoliv o EU hovoří zatím vládní politici velmi opatrně - zmůžou se jen na vágní vyjádření o možnosti přijetí zákona o celostátním referendu, na kterém se ovšem tři koaliční strany neshodnou - komentátoři burcují, že jsme na cestě do "pomalejšího pruhu EU". Think-tank Evropské hodnoty napíše článek o možném napojení některých vládních politiků na Rusko, který přejímají i některé zahraniční noviny.
Podstatný zlom nastane ve chvíli, kdy někdo z vládního kruhu připustí, že je možné debatovat o zastropování či dokonce úplném zrušení minimální mzdy. Českomoravská konference odborových svazů uspořádá masivní demonstraci v centru Prahy. Jakkoliv to její vedení popírá, účastníci jsou místními odborářskými předáky instruováni, aby rozhodně nejednali v rukavičkách. Při protestech propukne násilí, v ulicích je rozbito několik výloh, nic netušící kolemjdoucí zasahují do hlavy kameny vrhané odboráři. Šéf ČMKOS Josef Středula druhý den jedná v Lidovém domě o tom, že by kandidoval na předsedu personálně roztříštěné ČSSD. Liberální komentátoři, například Erik Tabery, píší ve svých sloupcích, že násilí je sice nepřijatelné, ale ve jménu záchrany sociálního dialogu pochopitelné.
Vláda nevládne tak dlouho, ale už se začíná štěpit. Nejmenší vládní strana, která má dohromady sedm poslanců, je totiž málo ochotná ke koaličním kompromisům, především v otázce daní a zákona o referendu. Nejsilnější strana pod tlakem veřejnosti opatrně uzná, že s razantním snižování daní to tak horké nebude a že naopak bude potřeba zdanit některá odvětví obchodu. Tři poslanci z nejmenší strany hrozí odchodem z vlády. V té době jsou už beztak sněmovní jednání paralyzována na neustále vyvolávání hlasování o nedůvěře vládě, které vyvolává ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Piráti lavírují, naznačují, že by za různé přísliby vládu podpořili, ale největším problémem jsou teď tři "rebelující" poslanci, kteří navíc podle kuloárních spekulací jednají s poslanci ANO.
V té době z vlády unikne informace, že kabinet (který samozřejmě nemá post ministra pro lidská práva) chce zrušit některé vládní výbory a instituce, zabývající se integrací menšin. Jeden člen vlády se otevřeně vyjádří do médií, že podle auditu, který provedla nezávislá společnost, nezačlenila Agentura pro sociální začleňování doposud jediného Roma, zato však spolykala obludné peníze ze státního rozpočtu. Zaměstnanci těchto institucí zkouší stávkovat, brzy ale zjistí, že to k ničemu není. Tak na to jdou jinak. Prostřednictvím romských bossů zorganizují, nejprve na severu Čech, obří rasové nepokoje. Romská menšina se v některých městech doslova utrhne ze řetězu, odnáší to nevinní obyvatelé. Na druhé straně se okamžitě aktivizují extremisté, sever Čech hrozí rasovou válkou. Policie samozřejmě zasahuje proti "bílým", proti nimž používá gumové projektily a policejní koně. Redaktoři serveru Romea naznačují, že bude hůř: nespokojení Romové žijí i ve velkých městech, pořádně mohou zatopit i Praze. Média viní z nepokojů vládu a její asociální menšinovou politiku. Neziskové organizace obden svolávají po velkých městech demonstrace za odstoupení vlády, na nichž často vystupují i opoziční politici, Andreje Babiše nevyjímaje. Havlovská "blbá nálada" je opět velmi často používaným slovním spojením. V novoročním projevu vyzve kabinet k demisi nečekaně ostře i prezident republiky, který se do té doby do politiky příliš nevměšoval. Média jeho slova velebí jako odvážná a státnická.
Kabinet podává demisi po roce vlády, země se chystá na předčasné volby.
Děsivé, že? Nic takového se samozřejmě nestane. Tyto volby vyhraje opět levice, ostatně tak jako vždy.
Komentáře