ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Andrej Gottwald

Tuto neděli jsme si všichni připomněli výročí komunistického převratu známého jako Vítězný únor. Někteří vzpomínali se slzou v oku, jiní s rukou zaťatou v pěst. Bohužel, český antikomunismus je v drtivě většině pouze směšně symbolický, a 25. únor tak posloužil hlavně k útokům na (právem) nenáviděného prezidenta kvůli jeho oznámené účasti na sjezdu KSČM. Proto ostatně Zeman k výročí Vítězného února, které hodlá oslavit s komunisty opožděně v dubnu, ani nepípl.

Následující den si tak opět většina českých voličů sundala primitivní antikomunistická mávátka a dál snila svůj sen o socialismu s lidskou tváří pod taktovkou Evropské unie a politických stran dost chytrých na to, aby si slova odkazující na komunismus a socialismus do svého názvu už nedávaly. Soudruh Andrej „Bureš“ Babiš nabídl mentálním komunistům této země dostatečnou sílu myšlenky Komunistického manifestu (které do sebe nasály postupně všechny parlamentní strany) uvést do praxe. Babiše od svého ideového předchůdce Klementa Gottwalda odlišuje pouze už jen alkoholová zdrženlivost, absence pohlavních chorob a hezčí manželka.

Tento lhář, podvodník, mafián, estébácký donašeč a zmrd z povolání se k moci dostal díky polozapomenutému státnímu převratu uskutečněnému v roce 2013 proti tehdy vládnoucí ODS na základě prvního politického procesu od listopadu ´89 (mám na mysli vykonstruovanou kauzu tří poslaneckých „rebelů“). Tehdy se ovšem jednalo se o útok na všeobecně nenáviděnou ODS, takže o ohrožení demokracie pochopitelně nešlo. O to jde až teď, když jsou v nebezpečí i levicové strany. Babiš by přirozeně nikdy nevyrostl do dnešní velikosti nebýt koalice hnutí ANO s ČSSD a s naší nejodpornější porevoluční stranou, KDU-ČSL. Na této sebrance politických prostitutek je nejvýmluvnější to, že si hrají na věřící křesťany a strážce boží morálky, přitom v případě potřeby smilní a obcují s každým, včetně KSČM. Ne nadarmo mají ve svém čele muže, který má opak slova černoprdelník rovnou ve formě příjmení, tedy Bělobrádek.

Abychom ale neházeli vinu jen na politiky: aureolu svatého Andreje pomáhaly budovat rovněž celebrity, nesmyslně pokládané za morální kompas společnosti, a různé obskurní protikorupční spolky, v první řadě Rekonstrukce státu. Nejsmutnější ovšem je, že Babišovi pomohli i ti, kteří jej nikdy nevolili. Mnozí totiž ochotně a bez otázek spolkli i s navijákem nechutnou orwellovskou prasárnu s názvem EET. Do EET vložil Babiš obrovský politický kapitál, který se mu za pomoci externích užitečných idiotů bohatě vrátil. Tehdy se lámal chleba a bylo možné Andreje ještě porazit standardní politickou cestou. Dnes je už pozdě.

Politika a politické strany u nás byly tak dlouho dehonestovány jako něco apriori špatného, co je třeba sešněrovat nesmyslným služebním zákonem, až se stalo, že Andrej Babiš je premiér, který sice nezískal důvěru Sněmovny, ale každému je to jedno. On přece není politik, on „maká“! . Za absolutního nezájmu jindy rozvášněných herců a zpěváků, bez řvoucího davu na náměstí, pomalu ale jistě dokončuje státní převrat, který začal před čtyřmi a půl lety razií na Úřadu vlády. Neuplyne den, aby se neobjevila další personální poprava, tentokrát je na mušce ředitel policajtů pro policajty, útvaru GIBS. (O ovládnutí police se Babiš pokusil už ve vládě s ČSSD, na čemž se podílely rovněž protikorupční spolky, ale skončilo to akorát ostudou a rozsudkem o křivé výpovědi).

Tento týden, jakoby se nechumelilo, přišla zpráva, že vláda bude nařizovat, jaké potraviny budou obchody smět prodávat. Je prý potřeba podporovat „české producenty potravin“ (čti Babiše). Lidem už to ani nepřijde divné, levicový protekcionismus a kolektivismus je u nás hluboce zakořeněn a úcta k soukromému vlastnictví v naší zemi zemřela se zákazem kouření v restauracích. Možná bychom mohli zakázat vše, co pochází z jiných zemí. Zkaženou americkou kulturu, valuty - nebo pro zjednodušení zakážeme vše, co nevyhovuje nařízením a normám Evropské unie. Výsledek bude stejný.

Wasill