ZE ŽIVOTA KOCOURKOVA: Malá vysoká škola
V zemi, kde má stát takřka monopol na právní vzdělávání, logicky vznikne poptávka po (diplomaticky řečeno) méně náročných školách. Vyhovět této poptávce není v naší zemi jednoduché, tak vznikají (a zanikají) různě paskvily zakončené pouze bakalářským diplomem, které po obsahové stránce nesmějí konkurovat veřejným školám, což je zařízeno přísnými požadavky na akreditaci. Do toho se přidává advokátní lobby, toužící po uzákoněné pětileté koncipientské praxi bez nároku na odměnu a pevné omezení počtu advokátů, protože čím míň advokátů a více práce pro ně, tím víc peněz.
Kdyby v naší zemi byli nějaké pravicové politické strany, musely by nutně stát na straně zájemců o zřizování soukromých škol. Do vzdělání ministryně Malé si kopl i předseda TOP 09 Jiří Pospíšil, který neměl problém na jedné ze soukromých právních škol sám přednášet za nemalé peníze a pomáhat tak vytvářet dojem prestižní instituce, která nakonec skončila krachem. Přednášet na soukromých školách se nezdráhají ani odborné kapacity z prestižních veřejných právních univerzit, protože soukromé peníze přece nesmrdí o nic víc než ty veřejné. Další ironií je, že soukromé školy s právním zaměřením jsou plné současných a budoucích státních úředníků nebo policistů, což způsobil nesmyslný tlak na dosažené vzdělání pro státní zaměstnance a návaznost dosaženého titulu na výši platu (dovedený k dokonalosti služebním zákonem).
Problém Panevropské školy spočíval v tom, že disponovala akreditací pouze pro slovenské právo a počítala s tím, že podle mezinárodních dohod si naše země mezi sebou diplomy automaticky uznávají bez nutnosti nostrifikace. Aby to neměli studenti tak daleko, založila si PVŠP pobočku v Brně a později také v Praze. To se samozřejmě nelíbilo České advokátní komoře, která tak byla povinna do svých řad zapisovat desítky dalších právníků, což brala jako ohrožení monopolu veřejných vysokých škol. Proto se do zákona a advokacii podařilo prolobovat ustanovení, že odpovídajícím vzděláním je „české“ právo. Nikoliv tedy kvalita studia, ale jeho obsah. ČAKu se tak podařilo zavřít dveře i potencionálním advokátům z prestižních univerzit vyspělého světa, kteří by jinak u nás mohli vykonávat praxi. Jsme přece součástí globalizované a multikulturní EU a poptávka po cizích advokátech by u nás určitě existovala, pokud by byly schopni složit advokátní zkoušky.
Veřejnost (a mnozí novináři) navíc dost dobře nedokáží rozlišit mezi pojmy „právník“ a „advokát“ (který navíc už není vázán na titul JUDr., jak tomu bývalo historicky). Ve zkratce – můžete být plnohodnotným právníkem i bez advokátní zkoušky, ale advokát musí disponovat diplomem z právnické školy. Toto není obhajoba existujících soukromých škol s právním zaměřením, bezpochyby se jedná o nenáročné výdejny diplomů. Volám po tom, abychom kritizovali paní Malou za její názory a aktivní kroky. Vzpomeňte si na plzeňská práva. Jejich poctiví absolventi nejsou odpovědní za Mývala a jeho rozdávání diplomu těm politikům, jejichž strany pomáhají likvidovat soukromé školství.
Wasill
Komentáře